„Když všechno proběhne v pořádku, je poslední den a člověk se může uvolnit. To mám nejradši a doufám, že to letos zase nastane,“ popisuje kreativní ředitelka a dramaturgyně Zlata Holušová svůj nejoblíbenější okamžik festivalu.
Do festivalu zbývá několik týdnů a jeho line-up je kompletní. Čím se vy osobně v této fázi příprav zabýváte?
Budete se možná divit, ale dnes jsme s kolegou Filipem už stavěli program příštího roku. Práce pro nás nikdy nekončí, což nevadí, protože nás pořád baví. Zbytek týmu to nemá příliš rád, když se ještě před festivalem začneme zabývat dalším rokem, protože teď se samozřejmě zároveň především snažíme co nejlépe připravit současný ročník. Dnes jsme měli například velkou technickou poradu, které se účastnili všichni šéfové jednotlivých úseků. Z naší strany jde nyní už především o marketingové a mediální spolučinnosti – například dávám rozhovory jako právě teď. V půlce května jsme také například měli druhou tiskovou konferenci. A občas si ulítneme do dalšího ročníku.
Když zmiňujete technickou poradu, čí vystoupení letos klade největší nároky? V minulosti si pamatuji, že se například kvůli Justice zvyšovala kapacita nosnosti pódií. Kdo letos nejvíc zkouší vaše možnosti?
Jako vždy je v tomhle směru nejvíc práce okolo hlavních hvězd. Zatím to vypadá, že nejnáročnější bude vystoupení Sama Smithe. Přijíždí s ním šedesátičlenný tým. V současnosti je jeho show určitě jedna z nejlepších na světě. Všude jsou z ní perplex, i podle mě jde o něco výjimečného. Sam Smith se svými zpěváky, tanečníky a stage managery, kteří vytvářejí scénu, dělá něco neuvěřitelného. Navíc jsou v České republice poprvé. Máme teď plné ruce práce, abychom zajistili všechno, co potřebují.
Lenny Kravitz je v tomhle směru méně náročný?
To ještě nevíme! Možná kdybychom spolu mluvili o něco později, řeknu vám, že produkčně nejnáročnější bude jeho show. Technické parametry headlinerů se v tomto období postupně dozvídáme a jeho ještě neznám.
Festival Colours of Ostrava je v rámci České republiky výjimečný velkou porcí world music. Je pro vás tahle dramaturgická linka stále stejně důležitá?
Rozhodně ano. Občas si děláme analýzy, v jakých se pohybujeme žánrových proporcích, a world music je zastoupena pořád stejně. Je ale třeba si uvědomit, že i ona sama se samozřejmě proměňuje. Těžko říct, co všechno za ni lze považovat. Je to hudba z celého světa, která vychází z určitých kořenů. Můžeme se bavit o tom, jestli umělci, jako je třeba Gary Clark Jr., spadají do popu nebo do hudby z celého světa. Někdy se ty hranice stírají. Podobně třeba Mercedes Peón, která je letos ozdobou této části programu. Stejně tak Alex Serra nebo velmi originální Alexia Chellum, Bixiga či Avalanche Kaito. Je toho hodně, jen pro lidi je vždy snazší se zorientovat v popu. Je těžší vysvětlit, kdo jsou Enkelé, Genesis Ovusu nebo Gemiko. JhenYueTang z Tchaj-wanu například tradiční nástroje a kořeny propojují s metalem, pořád je to ale world music. Tedy ano, pořád se držíme v mantinelech, které jsme si sami stanovili, abychom vlajkovou loď world music drželi. K tomu letos patří i řada zajímavých zástupců indiánské hudby – lidí, kteří se snaží zachraňovat pralesy. Například Sara Curruchich nebo Sauljaljui. Lidé u nás často něco slyší a ani si neuvědomí, že je to world music, protože hudba se pořád dělí spíš na dobrou a špatnou.
Jedním z nejočekávanějších headlinerů je letos Sam Smith.
Zaznělo hodně jmen a vím, že si stojíte za všemi. Ale zajímalo by mě, čí vystoupení vás osobně opravdu zasáhlo.
Napadá mě třeba Symbio, švédské duo, které hraje na niněru (hurdy gurdy) a akordeon, do toho slyšíte trochu jakoby tanečních beatů. To jsme museli mít a je to žánrově na pomezí všeho. A mám radost, že se po dlouholeté snaze podařilo domluvit mou dlouhodobou lásku Garyho Clarka Jr. a také unikátní Bat for Lashes. My program tvoříme tak, že vedle kapel, které lidi milují, dobře znají a mají rádi, což většinou splňují headlineři, dáváme jména, co objevujeme na festivalech po celém světě. Objíždíme je celý rok a asi osmdesát procent programu tvoří interpreti, kteří nás osobně nadchli. Věřím, že unikátnost Colours je v tom, že i jako headlinery díky tomu dáváme jména, která nejsou prvoplánově očekávaná. To je třeba případ velkého elektronického intelektuála Jamese Blakea, občas si to pojetí hlavních hvězd dovolíme trochu posunout.
Zmínila jste, že za výběrem hudby na festival hodně cestujete. Které z výprav za poslední rok pro vás byly obzvlášť zajímavé?
Před čtrnácti dny jsem byla na Bali Spirit Festivalu, kde jsem se snažila hledat kapely pro specifickou scénu Cacao Stage, která je loňskou novinkou. Obsahuje současnou spirituální hudbu, hudbu skutečně ke kakau a k tomu, aby si lidi zazpívali. Moc se ještě těším na showcase festival do Kazachstánu, i když jen samotná cesta bude náročná. Tam a zpět pocestuji čtyři dny. Jsou tam ale ohromující muzikanti a zpěváci, na něž se moc těším. Často vedou naše cesty úplně do neznáma a jsou intenzivní – třeba v říjnu nebudeme s dramaturgem Filipem ani jeden den doma. Přes Koreu se přesouváme na Tchaj-wan, pak do Vietnamu a pak možná do Číny, nakonec do Manchesteru, kde se koná významný hudební veletrh a showcase Womex. Řekla bych, že přípravu na festival děláme opravdu poctivě a bereme opravdu jen to, co nás osobně dostalo, a moc si přejeme, aby to zaznělo i v Ostravě. Díky tomu si dovolím říct, že u nás nejsou slabé koncerty.
Zmínila jste Cacao Stage. Chápu to správně, že to je něco, co v poslední době hodně baví vás osobně? Že to je tak trochu vaše dítě?
Nejenom v poslední době, tahle hudba patří k festivalu zásadně a dlouhodobě. Vrací se nám například Deva Pramal a Miten, kteří na Colours vystupovali už v době, kdy byl festival ještě na Černé louce. Už tehdy jsme ve svatováclavském kostele měli takhle orientovanou celou scénu. Později u nás byl například Lama Gyurme, který jinak téměř nikde nevystupuje. Provází nás od počátku, nyní jsme tuhle dramaturgickou linku vrátili, protože se objevila obrovská vlna nových muzikantů a zajímavých zpěváků, kteří mají na tomto poli co předat. Začalo nás to bavit, a Colours jsme proto vrátili další barvu.
O koncert Lennyho Kravitze festival usiloval řadu let.
Viděla jsem na festivalu na vlastní oči, že to má na jednu stranu velký ohlas, zároveň jsem zaregistrovala i kritiku. Podobnou, jaké třeba na Meltingpotu čelil „ledový muž“ Wim Hof, kolem kterého panovaly kontroverze. Pro řadu lidí tohle není ani tak hudba, jako svého druhu šarlatánství.
Zaprvé kontroverze jsou v pořádku, myšlenky jsou od toho, aby se o nich diskutovalo. Nicméně s takovým názorem jsem se já nesetkala. Pro někoho může být šarlatánstvím třeba metal. To je jenom věc názoru a toho, co posloucháte. Ta scéna byla naplněná, lidi na ní zpívali a tančili a byli v pohodě. Je místem relaxu. To je podle mě její podstata – aby se na chvíli člověk mohl úplně zastavit a uvolnit. Jestli se to někomu nelíbí, má v areálu k dispozici mnoho dalších scén. Někteří oproti tomu strávili na Cacao Stage celý festival. Na Colours trávíte čtyři dny a nemusí vás celou dobu přehlušovat hlasitá hudba, můžete jít někdy tam, kde vás hudba jen uvolní. To je její účel. Nevím, co může být na hudbě španělského Alexe Serry, Nessi Gomes, Nicka Barbachana nebo Ajeet a DJ Mama pobuřujícího. Nechápu to, ale někteří Češi jsou holt občas těžko snášenliví. Věřím, že právě tato barva přináší Colours jemnost a pozitivní spiritualitu, navíc s douškem kakaa.
Před devíti lety jste mi prozradila, že občas během festivalu míváte noční můry – lidé jsou na jednom místě a interpret někde jinde. Loni se bohužel kvůli Burna Boyovi a Ellie Goulding staly skutečností. Jak se situace, kdy nedorazili dva headlineři, vyvíjela následně? Vrátili vám například peníze?
Stalo se nám to poprvé za dvacet let a je pravda, že fanoušci umí být nemilosrdní a byli schopni se festivalu i vysmívat, ale my jsme za to skutečně vůbec nemohli. Doba se bohužel trochu změnila a třeba letecké společnosti mívají větší výpadky než dřív, i na světových festivalech se proto občas děje, že někdo nepřijede. S Burna Boyem se to celé stalo v den jeho koncertu, celá crew a kapela byly na místě. Dopoledne měli zvukovou zkoušku. Ve snu vás nenapadne, že se to může stát, proto nás to tak zaskočilo. Je to smutné, ale nezlobte se, víc se k tomu nechci vyjadřovat, byl to pro mě jeden z nejhorších zážitků v životě. Doufám, že letos bude vše, jak jsme zvyklí.
Vzpomenete si naopak z loňska na něco pozitivního? Na co budete vzpomínat ráda?
Moc se mi líbilo, jak se nás zastali ostatní umělci, kteří vystupovali. Třeba Macklemore se k tomu vztahoval několikrát a pomáhal nám situaci psychicky zvládnout, pro tým to byla opravdu velmi vypjatá chvíle. Nervy byly na pochodu, protože jsme do poslední chvíle bojovali a věřili, že Burna Boy přijede. Díky Macklemorovi jsme pak dokázali být taky trochu šťastní.
V roce 2022 jste oznámili vstup strategického investora. Proč jste se tak rozhodla?
Festival byl po covidu finančně zdecimovaný a abychom přežili, potřebovali jsme mocného partnera. Proto se společnost Rockaway Capital stala partnerem festivalu a já jsem moc ráda.
Gary Clark Jr. se etabloval v blues, ale žánrovým škatulkám uniká.
Jak si představujete budoucnost Colours?
Je to náročná otázka, protože pro mě pořád platí to stejné – že každý ročník dělám, jako by byl poslední. Se vším, co jsem schopná do programu dát. Jedeme s týmem na doraz. Nenecháváme rezervy. Taky nevíme, co nás napadne další rok, tak si všechno snažíme plnit hned. Loni to byla Cacao Stage, letos jsme vrátili do hry legendární newyorskou scénu, kterou věřím, že fanoušci taky ocení. Bude znít newyorská hudba, hrát se budou divadla tematicky zaměřená na Ameriku a proběhnou diskuze, které zaštiťuje Yemiho platforma Moonshot, jež si dala na Colours sraz. Věnuje se inovátorům, kteří se zabývají palčivými otázkami dneška. Díky tomu tam budou přednášet výjimečné osobnosti.
Což bude součástí Meltingpotu, z něhož během několika let vyrostlo obrovské fórum, na němž si, věřím, opravdu každý najde nějaké inspirativní přednášky a diskuze. Na co se letos těšíte vy?
Na otce a syna Sheldrakeovy. Rupert Sheldrake je biochemik a fyziolog rostlin a člověk, kterého taky hodně lidí považovalo za pochybného, ale všechny jeho teorie se ukázaly jako funkční. Jeho morfogenetické pole jsem milovala už před dvaceti lety. Velmi si ho vážím. Je zázrak, že ve svých jednaosmdesáti letech přijede. Dokázal jít proti větru, nic si nedělal z toho, že ho někdo považoval za šarlatána. Je pro mě význačným vizionářem. Jeho syn Merlin je také slavný biolog, jeho kniha u nás vyšla pod názvem Propletený život a zabývá se houbami a tím, jak jsou daleko víc, než si myslíme. Je to úžasná publikace, která pomáhá porozumění nejen planetě, ale i samotnému životu. Nečte se lehce, ale je fantastická. Myslím, že jeho přednáška bude vrcholem Meltingpotu. Ještě zmíním Fabiolu Gianotti, po dvě funkční období ředitelku CERNU, či astronautku Meganne Christian. Je tam mnoho dalších zajímavých řečníků. Celkem 230 na dvanácti scénách.
Takže klasicky bude jediný problém – jak to všechno stihnout.
Ano, uvědomuju si, že tím našim návštěvníkům ubližujeme, ale je to jako s hostinou –
musíte si vybrat to, na co máte největší chuť. Pečlivě si připravit, co je pro vás důležité, a být tam.
V letošním programu Colours potěší James Blake.
Colours of Ostrava
K Ostravě patří festival Colours of Ostrava již dvacet dva let. Do roku 2012 se konal na Černé louce, od roku 2012 díky němu barvami a hudbou z celého světa každoročně rozkvétá unikátní areál Dolní Vítkovice. Letos se publikum může těšit na Sama Smithe, rockery Queens of the Stone Age, Lennyho Kravitze, Jamese Blakea, Seana Paula, Zaru Larsson, Khruangbin, Bat for Lashes nebo Garho Clara Jr. Celkem za čtyři dny vystoupí 30 domácích a 70 zahraničních interpretů. Festival již tradičně doprovází rozsáhlé mezinárodní diskusní fórum Meltingpot.