Dnes už zkušený matador v rozhovoru pro Headliner přiznává, že ještě když téměř před pěti lety na své pozici začínal a publikoval oznámení prvních obřích koncertů po covidu, přepadala ho nervozita.
Čeká Live Nation po loňském roce další rekordní sezóna?
Nejspíš ne, takový by měl být opět až příští rok, kdy máme víc letňanských koncertů než v roce 2026. Celosvětově bude hodně open-air turné i těch velkých halových. I letos navíc tratíme na tom, že nemáme ideální velké venkovní venue – místo, kde se dají pořádat obří koncerty největších hvězd. Máme Letňany, ale ne všem interpretům, respektive jejich zástupcům, vyhovují.
Proč?
Protože v Letňanech celý areál stavíme na zelené louce, zvyšují se náklady. Ploty, toalety, tribuny, pódium. Pronájem toho všeho, stavba a následné rozložení tvoří náklady v milionech, které na fotbalových stadionech odpadají. Tam zbývá jen stavba pódia. Další problém je, že Letňany, které nemusí všem interpretům z výše zmíněných důvodů vyhovovat, nemusí být v budoucnu pro koncerty využitelné. Soukromí investoři směřují k jejich zástavbě. Je to pochopitelné, nájem z kulturních akcí, které se tam po část roku konají, nepřinese srovnatelný zisk. V ten okamžik ztratíme zásadní plochu pro pořádání koncertu. Ani Letná, kde bude mít koncert Marek Ztracený, není dlouhodobě využitelná ani vyhovující. Tam můžete udělat jeden koncert za čas, ale nemůžete si pláň přivlastnit po celé léto.
Osud hudebních fanoušků, kteří chtějí vidět v České republice největší hvězdy, tedy závisí na fotbale?
Dobrá zpráva je, že Sparta snad už doopravdy směřuje ke stavbě nového stadionu na Strahově, Slavia řeší zvětšení stadionu a uvidíme, jak dopadne v Brně úvaha nad novým stadionem Za Lužánkami. Funguje zde jednoduchá matematika. Největší z největších hvězd, jako jsou Taylor Swift, Beyoncé, Coldplay, můžeme zaplatit od koncertů s kapacitou od nějakých padesáti či šedesáti tisíců návštěvníků výš.
Přičemž stadion v Edenu, nemluvě o tom, že má kapacitu nižší, nevyužíváte, protože jsou tam též vysoké náklady – na nový trávník. Tento problém by s novým stadionem odpadl?
Na moderních stadionech jsou zatahovací trávníky, které se během koncertů schovají.
Provádíte nějaké kroky, aby výsledek splňoval nároky koncertů největších hvězd?
Kolegové jsou se Spartou, Slavií, Brnem, Ostravou a všude, kde je potřeba, v kontaktu. Live Nation je celosvětově největší promotér, s nejvíce zkušenostmi s pořádáním koncertů. Protože víme, že pokud budeme mít odpovídající venue, můžeme si dovolit i ta největší současná jména, usilujeme o to, aby případný nový stadion splňoval i ty největší nároky.
Zmínila jsem, že loňský rok byl pro českou pobočku Live Nation rekordní. Jak moc a díky čemu?
Zhruba o třetinu. Důvod je jednoduchý – letňanské koncerty. Z celkových asi šesti set tisíc návštěvníků, kteří přišli loni koncerty Live Nation, dorazila asi polovina právě tam. Vyprodaná O2 arena je průměrně dvanáct až patnáct tisíc návštěvníků. Jeden koncert v Letňanech je pro šedesát tisíc lidí.
Jaká je vaše role?
V podpisu mám Head of Marketing & PR. Takže mám na starosti veškerý marketing a PR společnosti Live Nation Czech Republic a jejích koncertů. Nově mám tuhle roli částečně i pro festival Metronome Prague 2026.
Jak dlouho trvalo, než jste se v Live Nation na tuto pozici vypracoval?
Jsem asi jeden z mála lidí, kteří vděčí covidu za něco pozitivního. Když nebylo možné pořádat živé akce, můj předchůdce se rozhodl ve své práci nepokračovat. Můj kamarád a nyní už i kolega Filip Hrbek mi ke konci pandemie nabídl práci. V tu chvíli spočívala jen v přesouvání koncertů na nový termín. Většina se posouvala o půl roku a já psal skoro každý den oznamující statusy na Facebook a texty do mailu pro držitele vstupenek. Pak se sezóna zase rozjela, a protože mě to bavilo a tu práci jsem si zamiloval, zůstal jsem.
Byla to první práce v hudební branži?
Ano, předtím jsem dělal v grafickém studiu projekťáka a back office v bankovnictví, takže tohle bylo něco nového. Vždycky jsem tam ale směřoval a předchozí zkušenosti zužitkovávám. Pracovat v zábavním průmyslu byl můj sen.
Co ho probudilo?
Od mala mě bavila zábava – entertainment a jak funguje. Ale ne že bych chtěl třeba jen koukat na televizi, zajímal mě byznys za tím. Jsem rád mezi lidmi, kteří tvoří popkulturu, což Live Nation naprosto splňuje. Děláme projekty, které hýbou světem a třeba ho i mění, což hudba nesporně splňuje. Vždy jsem měl rád koncerty a festivaly. A bavilo mě sledovat média. V mé současné práci se všechno dokonale spojilo. Live Nation je největší z největších ve světě hudební zábavy a pracuji s médii. V hudební branži jsem chtěl pracovat od patnácti, kdy jsem byl poprvé na Linkin Park v Brně.
Myslela jsem, že jste byl především fanoušek techna.
Elektronická hudba mě začala bavit až někdy na prahu dvacítky a drží mě to. Ale musím se přiznat, že díky práci v Live Nation, kde pořádáme koncerty mnoha žánrů, ale elektronické hudby paradoxně moc ne, se mi hodně rozšířily obzory. Že neděláme elektroniku, mi zas až tak nevadí, možná by mě mrzelo, že jsem na akcích pracovně a nemůžu si je vychutnat jako návštěvník. Je to trochu jiný zážitek – člověk musí být pořád ve střehu, protože v každém okamžiku se může něco stát. Udělá se třeba špatně interpretovi, koncert skončí dřív, musíte podat divákům vysvětlení… To může být cokoli.
Které byly první akce, co jste nepřesouval, ale které jste prožil jako zaměstnanec Live Nation?
To byl křest ohněm, jako první byli tuším Ghost v O2 areně a hned potom dvoják Rammstein. Totální hození do vody. Doteď si vybavuji, jak jsem dával na sítě oznam prvního Rammstein koncertu, což je zásadní moment z pohledu marketingu. Třásla se mi ruka a bál jsem se, jestli tam nemám někde chybu nebo překlep. Na místě na Rammstein to bylo šílené – dva koncerty po šedesáti tisících lidí – první velké akce po dlouhé době, kdy nešlo nic dělat. Úžasná atmosféra.
Máte při propagaci koncertů nějakou volnost? Prostor pro kreativitu?
Popravdě minimální a je to logické. Interpret má sebe jako svou značku, kterou nechce, aby ostatní využívali jinak, než sám dovolí. Ke každému koncertu, který oznamujeme, dostáváme proto základní biografii, tiskovou zprávu, videa, vizuál, fotku… Ve vizuálu se mění v podstatě jen město, datum, případně předkapela a mediální partneři. To je všechno. Nemůžeme si dovolit nic jiného, než je schválené. Fotky obvykle musíme používat jen ty, které dostaneme. V minimálním množství případů a většinou u malých začínajících interpretů se občas stane, že řeknou, ať klidně použijeme něco jiného. Od kapel velikosti Fora Karlín či O2 universa výš neexistuje, že by člověk něco měnil bez schválení.
Můžu uvést případ Paula Simona – čekají nás tři koncerty a jejich vizuál je velmi decentní a není na první pohled jasné, že to je Paul Simon. V dnešní době, kdy lidé věnují pozornost na mobilu sdělení asi půl vteřiny, to byl problém. Požádali jsme management, jestli bychom mohli použít ve vizuálu oficiální fotku místo původní malby, abychom prodali poslední vstupenky. Když spolu mluvíme, je to na schvalování.
Větší prostor než v samotném marketingu je v PR – proto hledáme podporu u médií, v poslední době se víc obracíme i na influencery, protože trh si to žádá. Od covidu se zásadně proměnily marketingové budgety, dřív byla zásadní položkou média – rádia, televize, ale i výlepy. Dneska směřuje minimálně osmdesát procent do online marketingu a na ostatní připadne zbytek.
Vždy mě zaujme, když je nějaký koncert vyprodán bleskurychle. Stává se to častěji než dřív?
Neřekl bych. Jen se o takových případech všude píše. Jako když jsme loni oznámili Florence + The Machine. Věděli jsme, že to bude vyprodané, ale mysleli jsme, že to půjde postupně. Už během oznamu jsme ale viděli hype na sítích a v průběhu předprodejů bylo jasné, že to půjde rychle. Hlavní prodej začínal v deset a za deset minut už nebylo co kupovat. Ale tohle se stává jen u samé špičky ledovce. Na naprostou většinu akcí nějaká vstupenka zbývá. I Michael Rapino, CEO Live Nation, nedávno zmínil, že na celém světě je 88 % eventů nevyprodaných. Není těžké vyprodat Billie Eilish a Duu Lipu, to umí každý s prstem v nose, těžší je přesvědčit lidi, ať přijdou na akce méně známých interpretů.
Jejichž koncerty mimochodem pořádáte víc než dřív. Proč?
Začali jsme nově dělat klubové akce. I díky tomu se letos máme dostat k devadesáti koncertům. Je to v našem promotérském zájmu – někteří z těch interpretů budou v budoucnu velcí. Klubových koncertů budeme mít letos asi čtyřicet, a když jeden z deseti bude nový Yungblud, vyplatí se to. I když je to pokaždé riziko, protože nikdo neví, kdo si vytáhne to želízko. Mezi agentem a promotérem se vytváří vazby, které v budoucnu mohou přebít i lepší nabídku od jiného promotéra. Agenti si moc dobře pamatují, kdo s jejich kapelami pracoval na začátku.
Funguje booking těchto akcí mezinárodně, podobně jako u velkých koncertů pořádaných Live Nation?
Malé koncerty se možná paradoxně bookují ještě přes agentury daných interpretů. A nabídka často přichází z jejich strany.
U velkých koncertů to chodí jak?
U akcí typu The Weeknd, Imagine Dragons a podobně existuje Live Nation Touring. Tito umělci mají s Live Nation světový deal o zajištění turné a pobočky v Evropě se potom předhání s lepšími finančními nabídkami a samozřejmě rozhoduje i to, o čem jsme se bavili na začátku – stadion. Poláci vybudovali Národní stadion ve Varšavě a díky tomu tam mají letos System of a Down, Weeknda, Bad Bunnyho… Ty největší.
Koncerty českých interpretů Live Nation pořádá výjimečně, ale děje se to. Například Katapultu nebo Progres 2. Proč jich nepořádáte víc?
Myslím, že pro ně nemáme tu přidanou hodnotu. Můžeme jim samozřejmě udělat produkci, ale oni si to stejně tak mohou udělat sami. Český trh je malý a všichni všechny znají. S kapelami, které jmenujete, pojí Live Nation dlouholeté vazby a známost s kolegy, kteří je mají v dlouholeté úctě a vždy s nimi rádi pracují. Jde ale o několik málo akcí ročně.
Jaké koncerty, na nichž jste se podílel, pro vás byly největším zážitkem?
Hned mě napadá Harry Styles, ten se mi moc líbil. Zdálo se mi, že ho to hodně baví a extrémně dobře to umí s publikem. A loni asi Dua Lipa, to byl v oblasti toho, co mě baví – entertainmentu – vrchol. Včetně toho, jak ozvláštňovala koncerty lokálními písničkami – u nás Ewou Farnou. V každé zemi zpívala jinou písničku v místním jazyce, neuvěřitelné. A samozřejmě, když se kolegovi Filipovi podařilo ji propojit s Ewou Farnou, která byla první večer v publiku a ten druhý díky tomu vystoupila s ní, bylo to skvělé. Koukal jsem na ty nadšené lidi a měl radost. To je podle mě základ, aby se člověk z té práce nezbláznil – že kouká na lidi. Mám radost, že jsem součástí něčeho, díky čemu jsou nadšení a užívají si ty dvě hodiny života. Je to lék proti stresu.
Zmínil jste Harryho Stylese. Ten nám taky vyrostl, nebo může přijet znovu?
To vám teď nepovím, ale napadá mě k tomu další velké téma budoucnosti koncertů, a to jsou rezidence. Viděl jsem nedávno rozhovor s agentem z jedné z největších světových agentur, kde se o nich zmiňuje jako o budoucnosti. Bojím se, že to bude čím dál častější model. Vzpomněl jsem si na to, protože zmiňoval právě Harryho, kterého čeká dlouhá šňůra v Madison Square Garden a i na ostatních místech turné, třeba ve Wembley zůstává řadu dní. Postaví jednu stage, zaplatí lidi na jednom místě na měsíc a nemusí nikam jezdit. Ví, že jeho jméno znamená tolik, že lidi přijedou za ním. Bude se to dotýkat samozřejmě jen malého procenta interpretů, ostatní budou pořád muset jezdit. Ale právě o tohle malé procento interpretů je největší zájem. Jako ve všem v tomhle rozhodují peníze – nejednáme s Ministerstvem kultury, ale s Ministerstvem průmyslu a obchodu, protože máme obrat ve stamiliónech a do Prahy díky nám přijíždí sta tisíce návštěvníků ze zahraničí, což tvoří sekundární příjmy pro město a stát.
Můžeme přilákat rezidence do Prahy?
To by se ten nový stadion musel hodně líbit. A bylo by to limitované tím, kdy by se hrál fotbal. Navíc rezidence se obvykle dělají na místech, které jsou něčím výjimečné. I když v tom udělala revoluci Adele, která si postavila svůj areál. Oblíbené je teď samozřejmě i Sphere v Las Vegas, ale to je místo, které je pro koncerty přímo stvořené.
Pro mě jste důležitý mimo jiné proto, že domlouváte s umělci rozhovory. Ale získat ty „velké“ je vzácnější než dřív. Proč?
Nepotřebují to. V tomhle opakovaně cituji Honzu Dědka, který říkal, že od doby, co mají sociální sítě, nepotřebují komunikovat s novináři. Komunikují přímo s fanoušky. A druhá věc je, že Česko, potažmo Česko a Slovensko, je malý trh. Když už dnes někdo dělá rozhovory, tak z Evropy vezme Němce, Velkou Británii, Francii, možná Italy. Bohužel.
Ale zázraky se dějí. Seznámili jsme se, když jste nás doprovázel na rozhovor s Depeche Mode do Německa…
Protože je to kapela ze staré party. Patří k interpretům, kteří byli zvyklí pořádat tiskovky. Mladí, ale nejen oni, to nepotřebují. Vědí, že koncert oznámí na svém Instagramu a zbytek jde samospádem. A pak stejně jako jsme se bavili o loajalitě k promotérům, doporučuji to samé i médiím. Podporu potřebují ti menší začínající interpreti. A stává se, že si to později zapamatují a dají rozhovor i později těm, kdo jim pomohl na začátku. To se vyplatilo třeba těm, kdo dřív podpořili Imagine Dragons.
Už jsme zmínili, že Live Nation nově spolupořádá festival Metronome. Jak ovlivnil booking interpretů?
Nevýhodou trochu bylo, že jsme se přidali až na konci léta, což je pro promotéry pozdě, dealy na další sezónu se už dělají na eventech jako nadcházející ILMC – International Live Music Conference. My tam neřešili festivalový booking, protože předloni touhle dobou jsme vůbec nevěděli, že budeme s Metronomem spolupracovat. Ale podařilo se i tak dát dohromady povedený line-up, který staví na zavedených jménech Sting, Tom Odell a Nick Cave. A mnoho kvalitních subheadlinerů. Snažili jsme se přitáhnout víc umělců, kteří tu ještě nebyli, bohužel ne vše vyšlo, ale věříme, že se to podaří příště.
Každopádně osobně mám radost, že se na Metronomu podílíme. Od té doby, co jsem jel poprvé na festival, myslím, že to byl Let It Roll někdy před šestnácti lety, jsem se chtěl na nějakém podílet. Později jsem jezdil dělat bedňáka třeba na Mighty Sounds. Moc mě to bavilo, ale dneska už bych to nezvládl dělat.
A pak že je práce v Live Nation vaše první v hudební branži!
Pravda, to jsem zapomněl zmínit. Kromě Mighty jsem byl i na Sázavafestu, kde jsem pracoval i v roce, kdy ho z Kácova vyhnalo bahno a hrozba povodně.
Chodíte v současné době i na koncerty, kde nepracujete?
Ano, chuť pořád je. Ovšem přiznám, že samostatné koncerty jsou to spíš minimálně, častěji festivaly. Rád poslouchám hudbu v létě pod širým nebem.
Na co se kromě akcí Live Nation letos těšíte?
Asi se pojedu podívat na Colours a na Rock for People. Moje srdcovka je i slovenský Grape, nevidím dovnitř, ale zdá se mi, že to dělají velmi dobře. Loni jsem byl na Szigetu, ale to na mě už bylo moc velké, znovu tam asi nepojedu.
A z akcí Live Nation se těšíte nejvíc na co?
Byla to Raye, ale vyhrála u mě dovolená, takže to jsem promeškal. A popravdě se těším na Pitbulla v Letňanech, on je prostě vždycky wau. Je fascinující, že někdo, jehož hudba hrála na diskotékách v dávných dobách, kdy jsem na ně chodil, dnes trenduje u mladých na TikToku. A pak One Republic. Já mám prostě rád letňanské koncerty.
Bude léto, teplo, těším se...
Jaký je váš nejoblíbenější okamžik v práci?
Když koncert skončí a všechno je v pohodě. Opět hlavně u letňanských koncertů. Šedesát tisíc lidí, kteří se tam musí za krátkou dobu bezpečně dostat. Všichni chodí na poslední chvíli, čemuž rozumím. Pak všichni najednou odchází. To vám můžu zaručit, že jsou i největší profíci, kteří mají největší zkušenosti s pořádáním koncertů, napjatí, a uleví se jim až na konci, když vědí, že je všechno čisté.
A kdy jste se coby mluvčí Live Nation nejvíc zapotil?
Když jsme v Letňanech doporučovali opustit areál kvůli blížící se bouřce, což samozřejmě není v ničím zájmu. Musíte všem říct, že vás to hrozně mrzí, ale je vhodné areál opustit a počkat venku. Všichni zmoklí… To jsou chvíle, kdy je nálada v produkci velmi na drátkách a mraky se v modelech sledují po sekundách. Velké štěstí potkalo koncert Bruce Springsteena, kdy podobný mordor na poslední chvíli změnil směr a on ještě vypadal jako zaříkávač počasí, když se při Rainmaker spustil déšť. Já už přitom byl připravený na pódiu vyhlásit přerušení koncertu. A to si představte, že to už byl odložený koncert.
Co si nejčastěji pouštíte v autě, doma nebo do sluchátek?
Jsem blázen playlistů. Mám jich na Spotify osmnáct rozdělených podle žánrů. Dominuje v nich ale pořád elektronická hudba. Ale taky samozřejmě písničky interpretů, jejichž koncerty oznamujeme. Obzvlášť pokud je to i pro mě nové, tak si to naposlouchávám.