Vítězství v cenách, které uděluje britská hudební akademie, bylo bezprecedentní. Mladá hudebnice proměnila šest ze sedmi nominací, což se v historii Brit Awards a v rámci jediného večera ještě nikomu nepodařilo. Triumf byl pro Raye o to důležitější, že zabodovala coby nezávislá umělkyně s plnou kontrolou nad svým profesním životem.
Jen před několika málo lety přitom zpěvačka neměla ani chuť vstát z postele. Cítila se osamělá a měla pocit, že se její život nevyvíjí tak, jak si představovala. Přestože měla slušně našlápnutou kariéru a v Británii se o ní už poměrně dost šuškalo, vydavatelství Polydor Records jí odmítalo vydat debutovou desku. Prý by se neprodávala, protože je málo popová.
Raye nakonec s labelem rozvázala spolupráci a převzala otěže do svých rukou. V sérii tweetů z roku 2021 popsala, jak příšerně vydavatelství zacházejí s mladými umělci – stěžovala si nejen na neférové podmínky a nízkou podporu, ale i na zvůli „těch nahoře“, kteří hudebníky nutí ke změně hudebního stylu či vzhledu.
Prvním singlem, který Raye vydala u Polydoru, je I, U, Us. Zpěvačka píseň napsala společně s Charli XCX, která navíc i režírovala videoklip.
„Svoji první desku jsem měla hotovou ještě předtím, než jsem vůbec navázala spolupráci s vydavatelstvím,“ vzpomíná Raye pro magazín Vogue. „Jakmile mě podepsali, řekli mi, že R&B, které dělám, se v Británii nebude prodávat. Takže abych prozatím uspokojila trh, musím psát taneční muziku. Dávali mi za vzor Rihannu a říkali, že také musela napsat hodně velkých popových písniček, než přišel její čas, aby udávala umělecký směr,“ dodala hudebnice narozená ve čtvrti Tooting v jižním Londýně.
Raye, která smlouvu s Polydor Records uzavřela už v roce 2014, tedy v 17 letech, sklopila hlavu a snažila se bezohledným prostředím proklestit cestu. Za příležitost být u velkého labelu byla vděčná a chtěla z rozjíždějící se kariéry vyždímat maximum. „Tvrdá práce se stala mojí motivací,“ připouští zpěvačka.
Ve vydavatelství ale brzy nastaly změny, kvůli nimž byla Raye odsunuta na vedlejší kolej a ještě dál. „Šéf labelu, který mě podepsal, po roce a dvou měsících skončil. Ještě intenzivněji mě tlačili do něčeho, co jsem nechtěla: rychlejší tempo, víc chytlavých melodií, víc popu, víc tance, jenom singly… Nikdo mi nefandil, vždyť mě nové vedení ani neznalo,“ konstatuje hudebnice.
Připouští, že bilance po sedmi letech spolupráce s Polydor Records nebyla nejveselejší. Raye byla nucena slevit ze svých nároků a porušit několik pravidel, které sama sobě dala. „Měla jsem seznam věcí, u kterých nepřipouštím kompromis. Zaprvé: Nikdy nevydávej něco, co nemiluješ. Zadruhé: Nikdy nevydávej něco, o čem si myslíš, že není dobré. Zatřetí: Nikdy neupřednostňuj názory jiných lidí před vlastními. Za dobu mého působení v labelu jsem porušila vše.“
Vztyčený prostředníček byznysu
Raye měla k muzice odmala blízko díky své rodině. Její otec hrál na klávesy v popové kapele, dědeček psal písně a matka zpívala ve farním sboru. Raye se již v dětství učila hrát na klavír, violoncello, flétnu či kytaru. Kladný vztah jejího nejbližšího okolí k muzice jí pak přišel vhod, když v roce 2021 po sedmi letech rozvázala spolupráci s Polydor Records – sice po několika úspěšných singlech, ale bez plnohodnotné debutové desky. Manažery se zpěvačce stali právě její rodiče.
„V hudebním byznysu jsou na prvním místě peníze a umění následuje až po nich. Pravda, to platí v hodně odvětvích. Ale za jakou cenu? Já nechci být popová hvězda, chci být hudebnice. Myslím, že teď jsem na správně cestě, abych toho dosáhla,“ uvedla Raye pro britskou edici magazínu GQ.
Být opravdu uznávanou umělkyní mohla být přitom už mnohem dříve, kdyby jí vydavatelství dalo dostatek svobody. Raye místo toho zůstávala v pozadí a podílela se na písních pro jiné interprety, mimo jiné pro Charli XCX, Johna Legenda, nebo dokonce pro Beyoncé. Mnoho z nich jí po odchodu z vydavatelství podpořilo, což bylo přesně to, co tehdy čtyřiadvacetiletá Raye nutně potřebovala: oporu v hudebním světě.
Singl Escapism dostal Raye do nejprestižnější světové hitparády Billboard Hot 100, kde se umístil na 22. pozici. V březnu za něj zpěvačka dostala jednu ze šesti Brit Awards.
Úspěch, a nijak zanedbatelný, na sebe nakonec nenechal po odchodu z labelu dlouho čekat. Singl Escapism, třetí z jejího debutového alba My 21st Century Blues, nejenže pokořil vrchol britské hitparády, ale probojoval se i na 22. příčku písňového žebříčku Billboard Hot 100. Na desce se pak Raye vykašlala na image slušné popové hvězdičky a dala průchod autentickým emocím a tématům, která potřebovala zpracovat: jde mimo jiné o sexuální zneužívání, poruchu příjmu potravy nebo o užívání drog a alkoholu, v nichž nacházela zpěvačka únik.
Zmiňovaný singl Escapism považuje zpěvačka za prostředníček hudebnímu byznysu, a za píseň, která by pravděpodobně nikdy nespatřila světlo světa, kdyby neopustila label a nestala se nezávislou umělkyní.
„V této nové etapě mého života je pro mě zásadní si připomínat, že nad některými věcmi prostě nemám kontrolu. Neovlivním, jestli moje album nasbírá 100 milionů přehrání. Neovlivním, jestli se dostanu do Top 10 v hitparádě,“ konstatuje Raye a dodává, že tlak hudebního byznysu opravdu nepostrádá. „Není pozitivní, nápomocný a rozhodně není zdravý. To je pravděpodobně jedna z nejzásadnějších věcí, které si uvědomíte, jakmile v téhle hře přiložíte pero na kontrakt.“
Nátlaku nechce Raye ve svém profesním životě už nikdy podlehnout a nechce mít pocit, že něco musí. Stanovila si sama pro sebe staronová pravidla, která chce stůj co stůj následovat. „Musím milovat všechno, co vydám, a být na to hrdá. Jsem teď v situaci, kdy mám nad svojí kariérou kontrolu.“
Na minulost se přesto hudebnice nedívá s nevraživostí, ale jako na důležitou životní lekci. Připouští, že nemá smysl zabývat se věcmi, které nelze změnit. Důležitá je budoucnost. Na ni se Raye soustředí, ale touží si stále zachovat střízlivý pohled. Neznamená to však, že by jakožto nezávislá umělkyně postrádala ambice. Se šesti Brit Awards v kapse už vyhlíží další fázi své kariéry: pokus o dobytí světa.
„Nechala jsem si pár týdnů na to, abych vše vstřebala,“ uvedla hudebnice pro Billboard a dodala, že se chystá psát další písničky. Mimo to ji ale čekají i důležité milníky, třeba v dubnu vystoupí v pořadu Saturday Night Live a hned nato zahraje na festivalu Coachella. „Zkrátka pokračuju, protože nakonec je všechno hlavně o pohybu vpřed.“
Píseň o sexuálním napadení si lze vykládat dvojím způsobem – tím prvním očividným, ale lze ji číst i jako narážku na hudební byznys. Ten zpěvačku rovněž poznamenal a zaryl se jí pod kůži.
Seznamte se
Rachel Agatha Keen se narodila 24. října 1997 v Londýně britskému otci a ghansko-švýcarské matce. Po střední škole studovala umělecky zaměřenou BRIT School, kde se věnovala tanci a hudbě. Vydržela to ale jen dva roky, protože školní prostředí údajně nebylo pop music nakloněno.
V roce 2014 vydala Raye první ípíčko nazvané Welcome to the Winter, jedné ze skladeb si všiml zpěvák Olly Alexander z Years & Years a informoval o ní label Polydor Records. S ním poté zpěvačka získala kontrakt. Později spolupracovala třeba s Charli XCX nebo Stormzym. V listopadu 2020 vydala Raye minialbum Euphoric Sad Songs, které navzdory půlhodinové stopáži není uváděno jako debutová deska.
Tu hudebnice vydala až v únoru 2023 coby nezávislá umělkyně a nazvala ji My 21st Century Blues. Nahrávka vyšplhala na druhé místo britské hitparády, v úspěchu jí pomohl mimo jiné TikTok. V březnu 2024 získala Raye rekordních šest Brit Awards, mimo jiné za Nejlepšího nového umělce, Umělce roku, Album roku či Skladbu roku.