Pátý zářijový den roku 2024 začal psát další velkou kapitolu skupiny, u které už jen málokdo očekával, že bude znovu stát na pódiu. Linkin Park, kapela nešťastně sražená na kolena sebevraždou, kterou 20. července roku 2017 spáchal frontman Chester Bennington, se letos znovu postavila na nohy. S novou zpěvačkou, bubeníkem i koncertním kytaristou a také novou skladbou The Emptiness Machine, na kterou brzy navázala další zuřivě trendující Heavy Is the Crown. Při příležitosti velkého comebacku odehráli Linkin Park v den vydání prvního singlu velkolepě utajený koncert v Los Angeles, čímž překvapili. A hlavně nastartovali obrovský zájem napříč planetou.
Ta situace pochopitelně vyvolala mezi fanoušky i širší veřejností vášnivé diskuse. Jedni triumfální návrat oslavují a těší se na první koncerty svých hrdinů po více než sedmi letech. Jiní novou etapu skupiny zavrhují s argumenty, že „nikdo již nemá právo přezpívávat staré Chesterovy hity“. Napětí začalo eskalovat ještě před samotným odhalením nové zpěvačky Emily Armstrong. A také bubeníka Colina Brittaina a koncertního kytaristy Alexe Federa, který zastoupil místo spoluzakladatele Linkin Park Brada Delsona, jenž se skupinou již spolupracuje „pouze v zákulisí“. Tedy v rámci produkce. Diskuse o oprávněnosti návratu Linkin Park totiž sahají dlouho před začátek letošního roku, kdy první spekulace o možném reunionu začaly znít i veřejně.
Ticho před bouří
Ještě předtím na sebe Linkin Park strhli pozornost začátkem roku 2023, kdy v rámci výročí jejich druhé desky Meteora vydali několik nezveřejněných singlů z té doby i s hlasem milovaného Chestera. To takové překvapení nebylo – obdobně to udělali už před čtyřmi lety při výročí debutu Hybrid Theory. Songy jako Lost nebo Fighting Myself zároveň nebyly jen ledabylými výstřely do tmy. Kapelník Mike Shinoda, který se za poslední roky stal uznávaným, a nejen ve Spojených státech vyhledávaným producentem, si se skladbami pohrál s nesmírným citem, přičemž z hlasu samotného Benningtona mrazilo obdobně jako v té době, kdy Linkin Park stoupali na vrchol.
A co je důležité. Miliony streamů a masivní vlny komentářů pod videoklipy jasně ukázaly, že zájem o Linkin Park tu stále je. A to vskutku obrovský, což ostatně potvrdilo také následné vydání očekávaného kompilačního alba Papercuts (2024), které zahrnuje největší hity kapely i staronovou píseň Friendly Fire z roku 2017, jež se nevešla na album One More Light.
Co bylo dál? Letos v březnu se internetem začala šířit zpráva, že by se Linkin Park zároveň mohli vrátit i na pódia jako plnohodnotná kapela. Jay Gordon ze skupiny Orgy totiž v podcastovém rozhovoru na kalifornské stanici KCAL-FM propálil nečekanou informaci při nenápadném dotazu na jeho vztah k Linkin Park. „Jsou to velmi, opravdu velmi pohodoví kluci a samozřejmě skvělá kapela. Jsou na scéně už dlouho a stále se jim daří... Bez Chestera to bude těžké, ale uvidíme. Slyšel jsem, že teď mají zpěvačku. To jsem opravdu zaslechl,“ řekl v pořadu Wired in the Empire. Následně se zvedla vlna spekulací z řad veřejnosti, přičemž vzduchem létala taková jména jako Amy Lee (Evanescence) nebo Hayley Williams (Paramore).
Oheň pak ještě více rozvířil magazín Billboard, když krátce nato přišel z informací, že bookingová agentura WME přijímá nabídky na potenciální turné Linkin Park, a to společně s nabídkami pro headline koncerty na velkých festivalech po celém světě. Potvrzena byla zatím účast Mikea Shinody, kytaristy Brada Delsona a baskytaristy Davea Farrella. O možném novém zpěvákovi či zpěvačce však nepadlo ani slovo.
24. srpna se pak po čtyřměsíční odmlce z ničeho nic na oficiálních stránkách Linkin Park objevil tajemný odpočet, který začal odtikávat sto hodin. „Co se bude dít dál?“ byla asi nejčastější otázka, která se v následujících čtyřech dnech kolem kapely točila.
Byli jsme svědky snad jednoho z největších trollingů, který si kdy jaká kapela dovolila. Po osmé hodině večerní, kdy jednička spadla na nulu se ale 28. sprna… nestalo vůbec nic. Časomíra doběhla a plynule pokračovala dál. Tentokrát ale nikoli proti proudu času, ale dál chronologicky. Následující den kapela na stránkách stručně vzkázala: „Buďte součástí, 5. září.“
Kaňky na velkém návratu
A Linkin Park vytřeli všem zrak. Nebo alespoň tak jsem o jejich návratu psal v glose krátce po velkém večeru, kde svět skrze livestream poprvé spatřil divokou odbarvenou blondýnu Emily Armstrong v roli zpěvačky kapely po boku rapujího Shinody.
Fungovalo to. Ačkoli některé, zejména vysoko položené screamy osmatřicetiletá diva zřejmě i pod obrovskou tíhou zodpovědnosti, zvládala s lehkými obtížemi, koncert odehrála se ctí. Spíše než její výkon ale zaujal celkový projev kapely, který byl až neuvěřitelně uvolněný a plný radosti a úsměvů. Z té party zářila radost z hraní, a to zejména při nové písni The Emptiness Machine, která ve stejný den vyšla také jako videoklip na YouTube. Je to emotivní, svižná, a především hitová skladba, která kapelu zároveň vrátila tam, kde jí to slušelo nejvíce. Tedy na začátek kariéry, který byl plný metalu, rapu, řvaní a nespoutané energie. Zároveň ale jako kdyby nový singl propojil všechny fáze kariéry Linkin Park, která se postupně formovala od nu metalu přes alternativní rock s prvky elektroniky až po téměř ryzí pop. Tentokrát ale nejdominantnějším prvkem zůstaly ostré kytary, screamy i hbité Shinodovo frázování. Emily navíc zaválela ve vyřvaném a chytlavém refrénu, čímž si poměrně rychle získala srdce fanoušků. Ne však všech.
Podobný názor jako já a další miliony fanoušků „Linkinů“ samozřejmě neměl každý a kolem kapely se také otevřely ostré diskuse. Zatímco jeden nadšený uživatel YouTube pod klipem The Emptiness Machine napsal: „Ona není nový Chester. Je novou kapitolou, novým světlem, novým začátkem, nikoli náhradou. Jako zpěvačka to rozbila,“ jiný na to reagoval slovy: „Ne, to teda ne. Tady jde o destrukci všeho, co Chester dokázal v jednom setu. Je to odporné.“ A takových komentářů byste nejen na YouTube našli stovky, ne-li tisíce.
Olej do ohně navíc přilila nešťastná kauza kolem minulosti Armstrongové, která se vyrojila jen krátce po uvedení zpěvačky. Spoluzakladatelka hardrockové party Dead Sara, ve které vedle Linkin Park nadále působí, čelí kritice za napojení na scientologickou církev. V rámci ní se totiž sblížila s hercem Dannym Mastersonem, který byl v září minulého roku odsouzen k doživotnímu vězení za několik případů znásilnění. To by zřejmě nebyl takový problém, kdyby právě Armstrongová Mastersona u soudu nepodporovala.
Ačkoli zpěvačka vydala poměrně brzy krátké prohlášení, ve kterém mimo jiné napsala: „Před několika lety jsem byla požádána, abych podpořila při soudním jednání někoho, koho jsem považovala za přítele. Šla jsem na jedno předběžné slyšení jako pozorovatel. Brzy poté jsem si uvědomila, že jsem to neměla dělat. Vždy se snažím v lidech vidět to dobré a špatně jsem ho odhadla… Poté se na veřejnost dostaly nepředstavitelné detaily a byl shledán vinným. Řeknu to co nejjasněji: Neschvaluji zneužívání žen ani násilí a soucítím s oběťmi těchto zločinů.“
Mezi nejvýraznějšími kritiky kontroverzní minulosti Armstrongové se překvapivě ukázal syn Chestera Benningtona. Na Instagramu totiž pouhé čtyři dny po comebacku Linkin Park sdílel skrze funkci „stories“ několik nelichotivých poznámek směrem k Miku Shinodovi. „Hej, Miku! Lidé nemají problém pochopit, že se Linkin Park znovu vrací. Je pro ně těžké pochopit, jakým způsobem jsi to udělal… Najal jsi svou dlouholetou kamarádku Emily Armstrong, aby nahradila Chestera Benningtona, i když jsi věděl, že Emily má za sebou minulost v církvi a že je spojencem Dannyho Mastersona,“ napsal Jamie Bennington s tím, že kapelník v průběhu mezinárodního měsíce prevence sebevražd (v době comebacku) vymazal odkaz jeho otce.
Náboje kritikům také přidává samotná sestava, kterou v rámci živáků uvidíme už pouze se třemi původními členy. Jak už bylo zmíněno, kytarista Bred Delson v Linkin Park stále zůstává, jen přenechává svou pozici Alexi Federovi, jehož si sám vybral jako svého koncertního zástupce. Větší emoce však vzbudil nový bubeník Colin Brittain, jenž nahradil letitého Roba Bourdona.
„Rob nám kdysi, tuším pár let zpátky, řekl, že by se chtěl od kapely vzdálit. A my jsme to chápali – už to bylo zřejmé... Začal se prostě méně ukazovat, být méně v kontaktu, a vím, že si toho všimli i fanoušci. Při reedici Hybrid Theory a vydání Pepercuts se neukázal vůbec na ničem. Pro mě jako pro kamaráda to bylo smutné, ale zároveň chci, aby dělal to, co mu dělá radost. Všichni mu samozřejmě přejeme jen to nejlepší,“ řekl Mike Shinoda v exkluzivním rozhovoru se Zane Lowem, který kapela sdílela na vlastním YouTubu v den velkého comebacku. Při té příležitosti také pronesl pár slov na adresu producenta Colina Brittaina, s ním se setkal v roce 2021 na jedné ze sessions a oba si hned padli do oka. „Bicí jsou jeho hlavní nástroj, ale hraje i na kytaru a klávesy, produkuje a mixuje. Máme podobný pohled na hudbu, začínáme od nuly, a opravdu mě baví s ním pracovat a předávat si nápady.“
Masivní úspěch a nové album
Jak se však ukázalo, rošády v sestavě ani kontroverze kolem Emily Armstrong se na úspěchu Linkin Park nijak zásadně nepodepsaly. Ostatně čísla hovoří jasnou řečí. Comebacková The Emptiness Machine během prvního týdne nasbírala téměř třináct a půl milionu streamů, přičemž debutovala na 21. místě amerického hitparádového žebříku Billboard Hot 100. V polovině října pak jen platforma Spotify evidovala u písně přes 175 milionů streamů a klip na YouTube dalších téměř 45 milionů zhlédnutí. To vše za tak relativně krátkou dobu.
Obdobně velký poprask zaznamenal také druhý nový singl Heavy Is the Crown, který vyšel 24. září jako velká představovačka nové hymny mistrovství světa v populární počítačové hře League of Legends. To bylo samo o sobě velkým překvapením, vždyť se kapela teprve vrátila a už spolupracuje s tak obří značkou, jakou je vývojářská „superherní“ společnost Riot Games. Ta v současné době eviduje více než 130 milionů aktivních uživatelů této populární videohry, která je ve světě gamingu skutečným fenoménem.
Zejména fanoušci této hry a Linkin Park museli být po odhalení animovaného videoklipu v písni v naprostém šoku – v něm totiž účinkovala sama kapela, upravená po vzoru postav ze hry. Klip měl v polovině října už 54 milionů zhlédnutí na YouTube, čímž překonal první singl. Úspěch ale zaznamenala i samotná skladba, která měla rovněž v polovině října přes 56 milionů streamů na Spotify. Písnička by se navíc měla také objevit v připravované druhé sérii seriálu Arcane: League of Legends, jenž vzniká pod dohledem vedení Riot Games.
Za povedenými hitovkami mohly stát i samotné okolnosti comebacku, který podle Shinody nevznikl na sílu. Jak sám v oblíbeném podcastu Jimmyho Fallona krátce po velkém večeru prohlásil, kapela se začala formovat teprve postupně v průběhu skládání nových písní. „Myslím, že důležitou věcí pro nás bylo nebýt nastaveni tak, jakože „pojďme přivést kapelu zpátky“ nebo „pojďme najít zpěváka“. To nikdy nebyla naše snaha nebo cíl… Pamatuji si na moment, kdy jsme jednou šli s Joe Hanem na snídani. Říkal tehdy něco ve smyslu: „Pojďme se více scházet. Být zase spolu a prostě jen být kreativní,“ řekl a pokračoval. „Co se týče nového alba, napsali jsme to a přišli jsme s muzikou mezitím, co jsme dávali dohromady novou kapelu. Když jsme na tom začali dělat, kapela ještě neexistovala… Prostě ta hudba přišla sama z nás,“ přiblížil okolnosti vydání nového alba, které je naplánováno na 15. listopad.
V pořadí osmá řadová deska nese příhodný titul From Zero, což, jak sám Shinoda dodává, v sobě má také jistý dvojsmysl. Vyjma symboliky nového začátku s čistým plátnem totiž odkazuje také na původní název skupiny, tedy Xero, který kapela používala ještě před samotným angažováním Chestera Benningtona v roce 1999. Album má obsahovat dohromady jedenáct skladeb včetně intra a jeho celková délka se bude pohybovat okolo dvaatřiceti minut. Ve srovnání s předchozími deskami se tak jedná o tu nejkratší z hlediska celkové stopáže. K albu kapela zároveň již 11. září odstartovala velké světové turné (celkově o deseti koncertech) v americkém Inglewoodu. Jeho konec je pak naplánován na 16. listopadu v brazilském São Paolu.
„Na tohle album jsme zkoušeli víc než kdykoli předtím. Je to jako v dobrém basketbalovém týmu – musíte vědět, kde kdo na hřišti stojí, abyste zůstali v rytmu. To je základ pro to, abychom na pódiu spolupracovali bez námahy a intuitivně,“ řekl k desce Mike Shinoda v rozhovoru pro rozhlasovou stanici BBC Radio 1 a zároveň zdůraznil, že Emily hlas na desce vynikl. Poklonu složil také Colinu Brittainovi, který do kapely vznesl „novou dynamiku, jež posouvá zvuk Linkin Park ještě dál“. Zároveň, jak sama Emily Armstrong řekla v prvním rozhovoru skupiny se Zane Lowem, s Colinem trávila poměrně hodně času s přípravou alba i starých písní. Společně se snažili „Chesterovy“ songy přetavit a pojmout tak, aby z nich byla nadále cítit především autenticita.
Velikáni kráčí dál
Zda dokážou Linkin Park s novým hlasem a celou deskou navázat na první dvě úspěšné pecky po tak dlouhé pauze, je stále otázkou. O komerčním úspěchu asi nemusí být debaty – tenhle comeback patří jednoznačně k těm nejúspěšnějším, ne-li vůbec největším, jaké jsme mohli za poslední dekádu registrovat. Pokud si udrží vysoko také hudební a zejména lyrickou stránku, mohlo by se zároveň jednat o pěkný odkaz právě na éru prvních dvou alb, která jsou dodnes v historii kapely z hlediska prodeje nejúspěšnější.
Těžké to bude zejména bez Chestera Benningtona, který s Linkin Park nebyl spojen jen jako chlapík vyřvávající své démony na koncertech s intenzitou rovnající se téměř mentálnímu šílenství, ale právě jako nesmírně schopný textař. Jeho hlas a myšlenky ztělesňovaly úzkost a jakousi zranitelnost, kterou uměl přetavit v zuřivé emoce. Texty mimo jiné odrážely jeho nešťastné mládí, v němž byl blízkou osobou sexuálně zneužíván, šikanován ve škole a žil pouze s jedním z rodičů po rozvodu. V nejryzejší podobě se pak veškerá negativita tragických životních událostí projevila na debutu Hybrid Theory, kde můžeme v hitech jako One Step Closer nebo A Place for My Head slyšet absolutní zoufalství. Legendární záznam koncertů z Texasu 2003, kde Linkin Park společně s Limp Bizkit předskakovali Metallice, asi nejlépe ukazuje sílu těchto písní naživo.
Obdobně silné bylo ostatně také druhé album, které rovněž vyšlo v roce 2003. Linkin Park s Chesterem dokázali vyjma energie na nahrávku procpat o poznání „vyzrálejší“ zvuk. Určitě nebudu jediný, pro kterého je právě Meteora stropem kariéry Linkin Park. V době na začátku nového milénia byla fúze metalu, rapu, elekroniky, ale i alternativy něčím, o co se začínalo pokoušet více kapel, ale Linkin Park byli zkrátka první, kterým se s takto odvážným krokem podařilo uspět na mainstreamové nebo chcete-li komerční úrovni. Přitom se nejednalo o žádný kalkul, Linkin Park se zkrátka povedlo propojit vlivy idolů jako Metallica, Anthrax, Public Enemy nebo N.W.A.
Možná i proto kapela dodnes zůstává i po tak dlouhé pauze ultra populární značkou, kterou celý svět od začátku kariéry tak bedlivě sleduje. S dalšími alby jako Minutes to Midnight (2007), A Thousand Sun (2010) a Living Things (2012) se Linkin Park od tvrdé polohy přesunuli více do alternativy a potažmo i k elektronice, čímž svou kytarovou neurvalost zcela opustili a nastavili dlaně o poznání širšímu okruhu posluchačů. Lásku k metalu a punku pak částečně oživili na desce The Hunting Party (2014), kde se Chester po dlouhé době zase urval ze řetězu. O dost paradoxněji pak vyzněla poslední společná nahrávka One More Light, kterou hodně fanoušků kritizovalo za čistý skok do vod pop music. Pouhá jedna hvězdička v recenzi magazínu NME celkově chladnou náladu kolem vydávání jen utvrdila. Atmosféra desky ale jako by naznačovala, že s Chesterem samotným opravdu není něco v pořádku – texty byly rovněž nesmírně tíživé. Zároveň ale klidné a do určité míry smířlivé. Pouhé dva měsíce po vydání desky pak zpěvák pod tíhou vlastních démonů páchá sebevraždu.
Co bude teď?
S návratem Linkin Park podle všeho přichází éra, jež bude v přímém rozporu s poslední fází Chesterovy kariéry, v níž kapela působila vyloženě popově. To je svým způsobem paradox, který ale skupinu může odměnit podobnými úspěchy, jichž dosahovala na samotném začátku. Ačkoli s tímto názorem nebude mnoho lidí souhlasit, Linkin Park jsou skutečně zpátky. Sice bez Chestera Benningtona, Roba Bourdona a Breda Delsona, ale se vším všudy tak, jak je máme my, fanoušci, rádi.