Linkin Park, i po smrti frontmana Chestera Benningtona, řeší stejná témata, jako řešili na svých minulých deskách. Emily Armstrong se v textu vyznává, že její vztah je na bodu mrazu. „Nenecháš mě dýchat / a nikdy nedělám nic správně / jenom mluvíme / jeden přes druhého.“ Toto neurčité ty se vyskytuje v řadě starších písních kapely – například na Numb nebo One Step Closer.
Na písni je také zajímavý fakt, že v ní Mike Shinoda nemá samostatný pěvecký nebo rapový part. Právě on je jeden ze stěžejních kamenů zvuku Linkin Park. V této roli se ale vyskytuje na dvou už vydaných singlech. Navíc u této písně to dává smysl: z tracku je cítit osobní výpověď zpěvačky, se kterou se asi všichni posluchači v jistém smyslu dokáží ztotožnit.
Videoklip popisuje nefunkční romantický vztah mezi Emily Armstrong a neznámou dívkou. To není jen tak vycucané z prstu: zpěvačka se od roku 2016 identifikuje jako členka LGBTQ+ komunity. Hádka dvou žen končí smrtelnou autonehodou. Osobně mi přijde, že se kapela ani po náhradě zpěváka za zpěvačku vlastně nezměnila. Vše se nese v přinejmenším podobném duchu, s podobnou atmosférou, tématy a poetikou. A to je moc dobře.
Ze tří již vydaných singlů nové desky mě přesto Over Each Other baví asi nejméně. Není to ale proto, že by píseň byla špatná. Od Linkin Park jsem vždy vyhledával jejich energičtější a naštvanější písně, u kterých se například dobře zvedají činky nebo se s nimi skvěle běhá. Over Each Other pro mě prostě taková není: jinými slovy, nemáte chuť někoho praštit, ale spíše mu porozumět. Věřím ale, že mnoho fanoušků Linkin Park toto vidění světa nejen přijme, ale i s radostí uvítá.