Something Beautiful bude patrně nejambicióznějším kusem, který Miley Cyrus kdy vydala. Má jít totiž o vizuální desku, každou píseň tedy doprovodí i odpovídající videoklip. Nahrávku podle zpěvačky inspirovalo album The Wall od Pink Floyd, což se zprvu zdálo jako velmi odvážné prohlášení. Pokud si ale některá z aktuálních popových zpěvaček může bez křečí podmanit sedmdesátkový rock, je to právě Miley. Hlasově na to nepochybně má, vždyť před lety vystřihla po boku Metalliky jejich nesmrtelnou baladu Nothing Else Matters. A to je jen špička ledovce.
Deska Something Beautiful si ale podle zveřejněných ukázek nebude klást žánrové bariéry a rozhodně nepůjde o doslovný hold: žádné ctrl + c, ctrl + v. Titulní píseň má v první půli mnohem blíže k r’n’b než k rocku. Teprve v poslední třetině se zlomí a svým syrovým zvukem a chrčícími kytarami připomene Pink Floyd nebo Nine Inch Nails. Je to zajímavá a důmyslná kombinace, která funguje a nepůsobí prvoplánově.
Oficiální první singl The End of the World je už přímočařejší, ale taky nejde o žádnou prostoduchou písničku. Melodie i výrazná klavírní linka přímo křičí Abbou, Miley Cyrus je tu ve svém popovém živlu. Vizuálně odkazuje ke svému loňskému vystoupení na Grammy a v blyštivých zelených šatech probouzí svou vnitřní Tinu Turner. Je to solidní písnička otevírající novou éru, i když ne až tak silná jako Flowers.
Je ale zřejmé, že Miley Cyrus jde tentokrát o něco víc než jen o hity na první dobrou. Deska Something Beautiful má ambice představit zpěvačku i jako neotřelou autorku, která se nebojí náročnějších úkolů a která se nenechá svazovat škatulkami. Je sice předčasné předvídat, jak velká očekávání naplní, ale minimálně z těch dvou zveřejněných singlů (a jednoho intra) sálá barevnost a snaha posunout se zvukově zase o kus vpřed. A pokud zpěvačka udrží nastolenou linku, může jít skutečně o její nejpovedenější dílko.