Obrázek k článku GLOSA: Má reunion Oasis ještě smysl? Jedině s novou tváří
| Kuba Alexa | Foto: Profimedia

GLOSA: Má reunion Oasis ještě smysl? Jedině s novou tváří

Liam Gallagher dojíždí turné k oslavě třiceti let debutu Oasis Definitely Maybe, jednoho z nejslavnějších alb nejen britské populární hudby. S muzikanty, kteří ho provází na sólové dráze a bez původních členů své bývalé kapely, s výjimkou Boneheada. Je ovšem možné, že se společně se svým bratrem Noelem ještě dá dohromady.

Reunion Oasis není až tak jednoznačné téma. Asi je to minoritní názor, ale kdo by chtěl vidět a slyšet chlápky před šedesátkou hrát Cigarettes and Alcohol? Já opravdu ne. Noel Gallagher dle všeho také ne. A chtěl bych, aby spolu bratři Gallagherovi hudebně zase fungovali? Definitely maybe.

Oasis mi v druhé polovině devadesátých let změnili život. Poslouchal jsem a stále poslouchám spoustu hudby žánrově na hony vzdálené téhle výrazné britské kapele devadesátých let, ale jejich zářez je pro mě naprosto zásadní. Nejen z důvodů, které jsou poplatné právě devadesátkám. Noel Gallagher totiž dokáže napsat písně, které si můžete broukat či zpívat nejen ve dvaceti, ale i ve čtyřiceti. Slide Away, Live Forever, Wonderwall, Little by Little, Stand by Me a další písně tu budou ještě řadu let. A to zmiňuji jen ty nejprovařenější. Stejně tak své sólové dráze dokázal starší z bratrů, a dlouhá léta téměř výhradní autor Oasis, přinést několik trvalých a silných záležitostí - What a Life, If I Had a Gun, Dream on, The Dying of the Light nebo Everybody´s on the Run.

To Liam Gallagher umí být zase naprosto parádní frontman, stejně tak vám ale umí koncert „zkazit“. Zažil jsem dvakrát ten druhý případ. A dle prvních videí z turné k oslavám výročí debutové desky Oasis bych dost pravděpodobně dostal hattrick, i s ohledem na to, že Liamova životospráva doznala mnoha změn. Nejen, že zatvrzelá snaha živit ducha Oasis už mu ani nesluší, ale dokazovat bratrovi za každou cenu, kdo je zrovna na koni a odzpívat vskutku nepovedené verze Noelovo b-sides (Half the world away, D´yer wanna be a spaceman apod.), už je spíše zbytečná trapnost, byť hnaná bratrskou láskou. Navíc okamžitě karmicky potrestaná úrovní výkonu u těchto klenotů v diskografii Oasis.

Liam dokázal na svých sólovkách představit spoustu skvělých songů, které by se v setlistu Oasis neztratily a Noel má kromě svého vysokého standardu naopak na deskách High Flying Birds sem tam vatičku, na kterou u něj nejsme zvyklí. Reunion Oasis by tak smysl dával, ale aby neskončil tradičně po kasovním stadionovém tour a prostém obehrávání starých hitů, z nichž mnohé by jim dnes už ani neslušely, museli by bratři přivést stylově stárnoucí kapelu, která chce jít dál. A Noel Gallagher si je toho pravděpodobně, na rozdíl od svého bratra, vědom o chlup víc.