Obrázek k článku GLOSA: Jizvy se hojí dlouho, Jamaron ale novou písní pokračují v našlápnuté linii
| Lukáš Rešl | Foto: Lucas Kozel

GLOSA: Jizvy se hojí dlouho, Jamaron ale novou písní pokračují v našlápnuté linii

Ačkoli nový singl Jizvy nemíří textem přímo na nedávno zesnulého kamaráda a spoluhráče Filipa Karlíka, odkaz v podobně přelepené baskytary ve videoklipu hovoří jasnou řečí. Tahle jizva se bude hojit ještě hodně dlouho…

Jamaron ani po tragické události nohu z plynu nesundali a poprvé se tak prezentují singlem bez zesnulého basáka. V pestrém a poutavém klipu plném různých lokací na něj nezapomněli a do refrénových pasáží přidali stojan s jeho pozůstalou baskytarou. Sympatické a emotivní gesto však zdaleka není jediným pozitivním prvkem skvěle zprodukované a trochu i překvapivé skladby.

Od chvíle, kdy Jamaron začali vydávat singly po posledním albu Generace (2022) se mi zdá, že jejich nahrávky mají mnohem lepší a především konkrétnější zvuk. Svůj podíl na tom bude mít bezesporu producent a hudebník Damián Kučera, který se kapele na posledních singlech Nepatrný ztráty a Outsider postaral o mix a mastering. Ruku k dílu přiložil i na novince Jizvy a výsledkem je opět hutná a zároveň příjemná skladba na poslech.

Kapela se v ní sice drží svých zamyšlených textů, vycházejících ze životních zkušeností jejích členů, což někomu může připadat jako zbytečné a fádní klišé. Na druhou stranu, Jamaron si tuhle notu jedou v podstatě od začátku a jejich posluchače to nijak nepřekvapí. Překvapí však v mnoha jiných parametrech.

Kapela do skladby tentokrát přidala více elektronických prvků a samplů včetně trochu šokujícího dubstepového breakdownu, který napjatou atmosféru skladby nečekaně ke konci rozbijí elektrizujícím způsobem. Nutno však podotknout, že se tenhle nespoutaný chaos do písně překvapivě hodí. Zároveň potvrzuje, že kapela nehodlá zůstat na jednom místě a pořád se chce zvukově i herně posouvat.

Od poslední desky se Jamaron více přiklonili k tvrdšímu pojetí svébytné rockové muziky a tento trend si drží i v Jizvách, kde opět nechybí náznaky těžších screamů obou kytaristů, bratrů Dostálových. Tenhle styl mě osobně velmi imponuje a připadá mi, že skupině i více sluší. A je také fajn, že kapela po ztrátě důležitého člena posádky svou bárku žene dál ve velkém stylu.