Skladba, sólový interpret, album, slovenské album. Tyto čtyři kategorie ovládla Mekyho nahrávka Posledné veci a trochu se to čekalo. Nejde o žádné dohánění oceňování nebožtíka, ta deska je z hlediska autorství a produkce skutečně unikátní počin, jaký se na naší scéně ještě neobjevil.
Ale ani ostatní kategorie nepřinesly vítěze, nad kterými by člověk zvedl obočí. Lenny, Vypsaná fiXa, Robert Křesťan & Druhá tráva, Kalle…Stálice současné hudební scény. Nebyl to zkrátka ročník, který by objevoval nová jména, ani ročník, kde by nominace a výsledky vyvolávaly diskuzi. Prosvištěl tak nějak mezi.
Dokonce by se dalo nad akademiky (a to coby jeden z hlasujících vztahuji i na sebe) uchechtnout, že objev roku, Calina, objevili jako poslední v republice. I když si Lazer Viking dělal při děkovačce srandu, že si půlka lidí u obrazovek teď klade otázku, kdo to je, s novými tvářemi to letos nebylo nijak horké a tradičně je přinesly hlavně žánrové kategorie. Ale to není kritika, někdy se holt nominace takto vyloupnou.
Jméno Mira Žbirky znělo při vyhlašování letošních Andělů nejčastěji
Pokud tedy budeme Anděly brát čistě jako ocenění za práci na nedávných nahrávkách, rozdělení byli spravedlivě. Jestliže však umělecké ceny vnímáme i jako možnost a způsob vyzdvihování talentů a upoutání větší pozornosti jak k nim, tak k celému oboru, tady se letos Ceny Anděly možná minuly účinkem.
Svým pojetím a formátem jim ovšem i nadále zůstává největší potenciál pozornost k aktuální hudbě přitáhnout. Těch devadesát minut u obrazovky vydrží snad každý, tuplem když se podařilo vtěsnat do nich patnáct kategorií i s děkovačkami a hudebními čísly. Takový průlet tuzemskou muzikou jinak naše televize (bohužel) nenabízí.
Letos se navíc Andělé dočkali výjimečného okamžiku, který překročil hranice běžného rozdávání sošek. Když prezident Petr Pavel uváděl do síně slávy Zdeňka Svěráka, byl to symbolický moment důstojného dojetí, se kterým se mohla ztotožnit většina občanů této země, nejen hudební fanoušci, a nejen prezidentovi voliči. Možná šlo o jeden z nejsilnějších momentů v historii Andělů vůbec.
Dojemným momentem byl i hold Vypsané fiXy Michalu Ambrožovi plynule přecházející do vzpomínky na řadu hudebníků, kteří nás během posledního roku opustili. Toto taktní a originální rozloučení se stává pomalu tradicí Andělů a je hezké vidět, že to jde dělat s citem a bez patosu.
Lazer Viking si svou děkovačku vychutnal díky vítězství k katerorii Videoklip
Na co si naopak brzy nikdo nevzpomene, bude nejspíš strohý výkon moderátora Kryštofa Bartoše, který se stal smutným rekordmanem v počtu vyslovení obratu „dámy a pánové“ za devadesát minut. Není to jen jeho chyba, svůj podíl na tom má i scénárista večera Adam Skala. Oba jsou zkušení divadelníci, ale televizní přenos udílení cen byl nad jejich síly. Pokud mají organizátoři Andělů ambici oslovit širší publikum a přitáhnout nové diváky, ve srovnání s minulými ročníky moderovanými Ewou Farnou a Mikýřem byl bohužel Kryštof Bartoš pozadu. Přitom to mohlo jít, připravený dialog s Rozálií i gag s opakováním gesta, tentokrát vyhazováním konfet, vygradovaný do finálního fóru o afterparty byly vtipné a v rámci programu osvěžující, bohužel to utopil ten příliš formální zbytek.
Andělé tak za sebou mají ročník, o kterém se asi nebude nějak zvlášť mluvit. Rozdané ceny zpochybní málokdo, diváci u obrazovek nemají moc na co vzpomínat. Je samozřejmě otázka, co se dá vymyslet, když máte rozdat patnáct sošek za devadesát minut. Osobně zastávám názor, že takhle je to lepší, než se vykecávat celý večer. I takové hudební ceny jsme zažili a zaplať pánbůh, že pořadatelé Andělů to poslední roky pojímají tímto svižným stylem.