Blankvers
Pieta? (Album)
Metalová hudba se neustále vyvíjí a jsem rád, že jsou u Blankvers aktuální prvky tvrdé hudby slyšet. Jejich debutová deska Pieta sice má dost oldschoolový sound a místy zní jako klasický melo-death z devadesátek, kapela za to ale umí pořádně vzít v zatěžkaných breakdownech a nekašle na práci s kompozicemi jednotlivých skladeb. Z nich nejvíce vyniká melodická Mandragora a pořádně nakopávající song Ve stokách. Jejich devizou je také čeština, která je na poli tuzemské metalové muziky vždy cenná, pokud se tedy nejedná o typický agro-metal…
Prostorů pro zlepšení ale mají Blankvers stále poměrně dost. Některé techničtější přechody jim úplně neladí, byť oceňuji snahu jít na hranu samotných hráčských možností. Řadu melodií bych na desce udělal výraznější, občas hodně zapadávají pod tíhou drtící rytmiky. Navíc souhra hlavní kytary se zbytkem mi místy zkrátka úplně neladí a zdá se mi, že mix a master desky není úplně dotažený. Jinak se ale album příjemně poslouchá a koncepčně je poměrně zdařile zpracované. Cítím z toho potenciál, jen to chce ještě trochu zamakat.
Lukáš Rešl
Hard to Frame - Headliner doporučuje!
Plastic Stars (album)
Kapelu Hard to Frame jsem měl v minulém čísle v rubrice Lokál. A shodou náhod mi na stole přistálo jejich druhé album Plastic Stars, abych o něm něco napsal do Feedbacku. V podstatě se musím trochu opakovat. Kapela se na druhém albu posunula od svých drum’n’bassových nebo dubstepových počátků k daleko barevnější a žánrově rozkročenější muzice. Cílí teď více na poslechovost než na tanečnost. A za mě je to moc dobře. Inspirace ve zmíněném drum’n’bassu, dubstepu nebo minimalistickém technu v muzice Hard to Frame zůstala, a to zejména v těch hlubokých beatech, na nichž je postavena. Nad tím ovšem zní pestrá kombinace elektronické a akustické hudby s živými bicími, basovými linkami, vintage zvuky syntezátorů, originálními samply, saxofonem a křehkým zasněným hlasem zpěvačky. V hudbě jsou slyšet různé vlivy včetně jazzu nebo ambientu. Když k tomu doplníme vyzrálost a zvukovou nezaměnitelnost celé nahrávky, je asi jasné, že tady mluvíme o velmi pozoruhodném albu, které se svým způsobem vymyká tuzemské produkci. Albu, které jednoznačně přesahuje rubriku Feedback!
Marek Reinoha
Vosolit!
Oslovit! (album)
Maloměstský crossover, to je v našem regionu dlouholetý fenomén. Hipsteři o něm dělají memy, pravověrní fanoušci prohoupou celý koncert v první řadě. Vosolit! je trojice z Vysočiny hrající už deset let a je to slyšet: jsou skvěle sehraní a i ve třech ze sebe dokážou vymáčknout bohatý zvuk. A moc hezky pracují s vícehlasy!
Obsahově je to ale klasický klubový crossover, který zní jak cesta časem do devadesátek. Je v tom všechno, Redhoti i Buty, srandatexty i závažná témata. Nejlíp jdou kapele funkrockové věci, to je zábava poslouchat, s čím se Vosolit! ještě vytasí. Problém je, že tahle muzika dofrčela na scéně někdy před dvaceti lety, a pokud chtějí dle názvu alba Vosolit! někoho oslovit, teď stojí opravdu hodně stranou. Ale zase hrají, co je baví, a to je vždycky sympatičtější než vypočítavé skládání.
Jarda Konáš
Martians - Headliner doporučuje!
27 fairies (singl)
Tohle je moc příjemné překvapení. Martians jsou z Prahy, hrají jen ve třech, mají rádi shoegaze i Radiohead a k tomu se jim alespoň v singlu, který nám poslali do Feeedbacku, daří ukazovat vlastní rozpoznatelnou tvář. Není to jen věcí rozevlátých atmosférických ploch a kytar a zvládnutým osnovám žánru, ale taky díky zpěvačce, kterou v přiloženém biu představují jen jako Kristýnu. Písnička má pěkný melodický nápad, vnitřní zvrat a drží náladu. Jediné, co by se dalo namítnout, je, že Martians se pohybují v žánru, kde je přece jen docela přebráno. Ale chodit se přece dá i mimo vykolíkované území.
Honza Vedral
Patt Berry
Cheap Wine (singl)
Petr Beránek je hudebník z Valašska s touhou hrát a kombinovat moderní hudbu s tou starou. Často hraje jen jako busker se svou kytarou a looperem a nám do Feedbacku poslal novou skladbu Cheap Wine. První, co překvapí, je celkem osobitá barva hlasu, sám o sobě píše jako o bluesmanovi, ale písnička je celkem zdařilý artrock. Pěkné roztáhlé plochy doplněné o ženský vokál mě celkem zaujaly stejně jako housle a celkový zvuk. Skladba pojednává o tom, že není důležité, co přinese zítřek. Má příjemnou náladu, ale pořád jsem čekal a čekal, kam se vyvine a kam se nápad rozvine. Nakonec jsem dostal jen sólíčko na kytaru, byť rozhodně ne špatně zahrané. Škoda, že chybí nápad, který by to celé poslal výš. Rozhodně ale Pat Berry stojí za poslech.
wlado
Thea - Headliner doporučuje!
Miss My Future With You (singl)
No pane jo, to je krásný hlas! Sladce načančaný, ve studiové nahrávce suverénní a kupodivu i emocionálně silný. U písní, jež jsou zpívány v jiném než rodném jazyce to nebývá zvykem. Thea zpívá mainstreamovou písničku, která připomíná začátky Mariah Carey v devadesátých letech. Skladba má pěkně udělaný komorní úvod a přechází do plné instrumentace včetně výrazného sboru, jemuž by určitě slušel gospelový nádech. Konec je trochu nakudrlinkovaný, ale to nic nemění na faktu, že zpěvačka i její produkční tým se v českém kontextu má čím chlubit.
Josef Vlček
Severed1
Hawaii Reckoning (singl)
Tak tohle je slušná pizza s ananasem. Severed1 jsou melodic metal/hardcore z Olomouce. V corově metalovém rybníčku si razí cestu tím, že chtějí být jiní. Odložili obligátní černou garderobu, místo toho nasadili barevné havajské košile a chill náladu. Tvrdí o sobě, že hrají hawaii metal. Havajská estetika u Severed1 ale končí jen u promo fotek a vizuálu singlu. Do hudby se totiž „vyčilená“ atmosféra nepropsala. Partička velmi dobrých muzikantů nadiktuje svůj song přísně a suverénně, jak si žánr žádá, snad jen v závěru si lehce pohraje s nějakým vzdáleně „havajským“ motivem. Celkově na tom songu ale není nic objevného. Řemeslně dobře udělaná skladba, ale nic navíc. S ohledem na estetiku kapely jsem asi čekal něco víc. Když si někdo říká hawaii metal, možná bych chtěl víc odvahy a víc drzosti hrát vážně jinak. Prostě zahrát uprostřed songu nějakou úplnou bizarnost a nehnout u toho ani brvou. Třeba takoví Eskimo Callboy by mohli vyprávět.
Radek Pavlovič
Fields of Grain
Losing Ground (singl)
Projekt Fields of Grain zní docela světově. Stojí za ním producentské trio, které si říká Production Lovers a v minulosti spolupracovalo třeba s Vesnou, Lucií Bílou nebo Benem Cristovaem. Podle jednoho singlu lze těžko soudit víc, než že spadají do kategorie současného, zvukově trochu ezotericky rozpitého tanečního popu. Losing Ground je skladba, která zní jednoduše dobře, takřka podle očekávání. Plyne v rytmu seriálových titulků na Netflixu a všechno je v ní tak vyrovnané a vystředované, že jak začne, tak zase skončí. I díky anglickému zpěvu by se tak mohla stát prototypem kategorie neurazí – nenadchne. Ale na debut je to slibné.
Honza Vedral
Toad Planet - Headliner doporučuje!
Ještěrky (singl)
Toad Planet je hudební projekt, organicky zformovaný kolem muzikantů z Ostravy a divadelníků z brněnské JAMU. Hrají především psychedelic a art rock s fúzí hip hopu, funku a noisu. Herecké muzicírování, řeknete si, ale tohle je paráda! Hudebníci, kteří vědí, co chtějí hrát, a mají dostatek schopností a umu to zvládnout. Parádní text, který by obstál sám i bez hudby – ale to by byla škoda. Písnička parádně šlape a není divu, že singl vydali lidi z labelu Kabinetu Múz. Jasně – tohle není hudba pro každého, ale i na několikátý poslech zaujme a pozorný posluchač se dobře pobaví – parádní práce!
wlado