Ludvík Hušek - Headliner doporučuje
Dia (album)
Tak pozor. Tohle se v dnešní době moc nevidí! Ludvík Hušek je podle všeho opravdu úkaz! Album DIA natočil mezi šestnáctým a osmnáctým rokem. Je to koncepční rocková nahrávka o jeho prvním vztahu, ze které stříká talent na všechny strany. Jsou to chytře vymyšlené, hudebně naplněné nápady, stylově rozepnuté od folkového písničkářství přes punk rock, pop až někam k metalu. Navíc s příběhem, který udrží pozornost skrze celou desku. České texty působí suverénně, stejně jako zpěv, ano, místy je zdravě naivní, ale to patří k věku. Důležité je, že tu nic netahá za uši. Trochu to celé připomíná punkové „mini opery“, kterými se proslavili Green Day. Jenže Ludvík tohle natočil jako teenager. Evidentně dost přemýšlí nad tím, co dělá, ale zároveň to umí dělat s lehkostí. Album navíc existuje ve dvou verzích s odlišným koncem pro digitál a fyzický nosič. Tohle si fakt dejte, mám pocit, že o Ludvíkovi totiž rozhodně neslyšíme naposled.
Honza Vedral
Cybergrounds
Bound for Hell to save the princess and kill the baddies (EP)
Tříčlenná elektronická parta z Prahy si ráda libuje ve vesmírném soundu připomínajícím filmy z devadesátek s futuristickou tematikou. Záměrně píšu tříčlenná, byť kapela mezi sebe započítává i jakéhosi zpívajícího robota, kterého ale na jejím novém EP zpívat neslyšíme. Do alternativně laděné elektroniky Cybergrounds využívají samply a těžce rozpoznatelné robotické hlasy, ty doplňují bláznivou instrumentální muziku se slušnou produkcí. Při této hudbě mám ale problém udržet déle pozornost. Je tam sice hromada fajn nápadů, a dokonce i zajímavých dynamických zvratů. Přesto ve všech třech nových skladbách slyším mnoho zdlouhavých pasáží, které bych nejradši přeskočil. Kapela to zřejmě neuslyší ráda, ale doporučil bych jim se mrknout po skutečné zpěvačce nebo zpěvákovi. Tyhle elektronické hlasy sice podporují cílenou postapokalyptickou atmošku, jsou ale nevýrazné a nezáživné. Živý hlas by kapele pomohl vyplnit prázdné prostory a celou by ji hodně povznesl.
Lukáš Rešl
Tak co? - Headliner doporučuje
Podzim (SP)
Víte, tohle je přesně ten důvod, proč existuje rubrika Feedback a proč vím, že to má smysl. O Tak co? a albu Utajený výtah jsem psal v květnu 2021. Po mém feedbacku jsme si s panem Davidem Hrbkem vyměnili pár e-mailů, byl jsem na koncertě v Olomouci, bál jsem se, že dostanu do držky, probrali jsme, co by se dalo dělat. O necelé dva roky později mi přistávají v mailu dva nové singly s producentským dohledem Honzy Ponorky Ponocného, jeden má premiéru na webu Headlineru a Podzim ji bude každou chvíli mít na Frontmanu. Ten singl je skvělý. Má skvělý text, má skvělou aranž, hraje to, zpívá to. Honza přesně věděl, co s tím udělat. Nemá smysl o tom víc psát, snad jen: vaše následující album půjde na velkou recenzi, protože to bude stát za to.
Dany Stejskal
Keiko & Pepa
Acoustic Session (album)
Vida, po nějaké době folkové duo, co zaujme na první poslech! Keiko & Pepa hrají klidný, téměř komorní folk s občasným přesahem do blues. Keiko zpívá, oba se doprovází na kytary, co vymýšlet víc? Jsou to hezké citlivé skladby, Keiko má příjemný hlas. Ideální odrazový můstek do světa folkařů.
Naráží bohužel na jeden zásadní problém. České folkové publikum je poněkud konzervativní a anglické texty nedocení tolik jako češtinu. Anglofonní písničkařina u nás obecně nemá moc odezvu, prorazil to jen Thom Artway, a i ten už přešel na češtinu. Chápu, že pro Keiko & Pepu je angličtina přirozenější a je to v pořádku, jen je třeba mít to na zřeteli jako vnější okolnost. A doporučil bych trochu víc pracovat se sítěmi, leží vám ladem.
Jarda Konáš
What’s In The Box
Perfect Enemy (singl)
Plzeňské trio údajně vzniklo na inzerát v roce 2017, dva roky nato přišli kluci s debutovou deskou Milk, na kterou by letos rádi navázali. Album natáčí v královéhradeckém studiu u Thoma Frödeho (který působí i v producentské roli) a měsíc zpátky vyšel první klip k písni Perfect Enemy. Je to poctivá power-rocková odpalovačka! Skladba je sice hudebně, a i co se týče textu, dost skromná, ale na druhou stranu to prostě šlape a má to energii. Tady není moc co kritizovat a věřím, že i na koncertech to dokážou What’s in the Box rozpálit. Na další singl si počkáme a budeme sledovat koncerty. Pokud máte rádi přímočarou rockovou muziku, měli byste je sledovat také.
Vladimír Sejk
Jakub Sedlák
Attention Seekers‘ Meeting (singl)
Jakub Sedlák je docela zajímavá postava. Studovaný brněnský kytarista hrával s Ewou Farnou nebo Markem Ztraceným, pak na několik let přesídlil do Německa, kde si založil progrockovou kapelu Heartfield. Teď se rozhodl zkusit to sólově – jednou z prvních ukázek jeho tvorby je singl o hledačích pozornosti za každou cenu. Vedle anglického textu, který začíná klasickým znechucením z lidstva, nabízí ponurou atmosféru, originální kompoziční zvraty a nápady, jako je hravé závěrečné zapojení klavíru. Hudebně je to velmi poučená věc, na míle vzdálená populární hudbě, ve které Sedlák sbíral zkušenosti. Tahle hudba asi nikdy nebude rezonovat ve velkém, ale na jeho plánované EP I Care Again jsem po téhle ochutnávce docela zvědavý.
P. S. Pořiďte si Spotify, Apple Music nebo alespoň Bandcamp!
Honza Vedral
Jan Chmelík
Druhý dech (album)
Honza Chmelík, který působí v několika hudebních uskupeních a hlavně ve svých domovských Day Dream, k nám posílá sólový projekt. Student pražské Ježkovy konzervatoře si podle krále českých kutilů Přemka Podlahy všechno sám napsal, nazpíval, nahrál, smíchal, zmasteroval a vydal. Bezva! Honza je talentovaný chlapík, nicméně to, že dělal všechno sám, je na výsledku znát. Má to podprůměrný zvuk, tady je domácí mix a master znát. Některé tracky zní trochu uměle a monotónně, opakující se textové, hudební a instrumentální klišé, tohle bývá výsledek, když je tvůrčí proces omezen na „one man show“. A je to škoda, Honza má příjemné popové nápady, tahle věc by se slušným producentem, dohledem nad textem a hlavně dalšími muzikanty mohla mít úspěch. Jo a není nutné v každé druhé písničce připomínat, že studuju kytaru na Ježkárně a střílet sólo à la Van Halen. Obzvlášť u zamilovaných písní to působí směšně. Jinak dobrý!
Dany Stejskal
Goofy Cow
ADHD (Is Not Crime To Me) (singl)
Feedback mi umožňuje sledovat evoluci kapel, ke kterým bych se normálně nedostal. Právě díky této rubrice jsem poznal Goofy Cow. Řekl bych, že už jsme staří známí. Poprvé jsem o nich psal v létě 2020 se singlem Hopeless, pak o rok později se singlem Movement Nation. Jedna přední persona české hudební scény nedávno prohlásila, že jsou potřeba nejméně tři roky práce, aby se ukázalo, jestli má interpret nějakou šanci prorazit. S Goofy Cow se známe tři roky. Jak si aktuálně stojí? I nadále se vyjadřují poměrně osobitým hudebním jazykem – do jednoho songu narvou s klidem moderní kytary, metalcorový křik, elektroniku i rapové pasáže. Výsledek tak nějak funguje. Aktuální singl ADHD (s featuringem s Denoi) je zatím asi nejdál z toho, co jsem od nich slyšel. Je v tom talent, vkus i řemeslná zručnost. Ale i nadále mi schází nějaký X faktor, který by fakt kapelu dostal výš. Možná by to chtělo producenta zvenku?
Radek Pavlovič
301
Přímo top (album)
Punk může být trojího typu: vztekle naštvaný, srandovní nebo prázdný. Brněnská pětka 301 patří někam mezi naštvané (úvodní Náboj) a srandovní (komicky komolenou slovenštinou zpívaný Prezident), ale on to možná ani punk není, neboť studiové nahrávky postrádají údernost, kterou mají určitě jejich živá vystoupení. Zdá se, že na obyčejný punk jsou až příliš vzdělaní. Která jiná parta by psala písně, v nichž se zmiňuje o Raskolnikovovi nebo Chopinovi? Aby to nebylo moc vzdělanecké, občas doplní text nějakým „exkrementálním výrazem“. Podle jejich debutu se zdá, že jde o sehranou partu, která ví, co chce hrát, a cílevědomě za tím směřuje.
Josef Vlček
FAKI
The black dog synthesis (album)
Jak jsem se dočetl v zaslaném biu, FAKI je alter ego a současně sólový projekt hudebníka, který působil ve tvrdších a temnějších kapelách jako Sklepmaster a Randy Marsh a v současnosti hraje na kytaru v postmetalové kapele Mayon. A jak mi prozradila aplikace Spotify, The Black Dog Synthesis je jeho třetí sólové album. Žánrově by se jeho hudba dala zařadit někam mezi alternativní rock a indie, ale FAKI v ní kombinuje rozmanité hudební žánry. A to využití softwarových zvuků, synťáků, kytar a basy, a jak předpokládám, tak si všechny nástroje nahrává sám. Album obsahuje sedm songů a všechny spojuje povedený songwriting, zajímavý melodický zpěv a hlavně atmosféra. Není to nic převratně objevného, ale není to vůbec špatné a příjemně se to poslouchá. Jediné, co mi úplně nesedí, jsou ty elektronické bicí, ale nejsem si jist, jestli zvukem nebo zbytečnou překombinovaností. A úplně nepatřičně z alba vyčnívá závěrečná vypalovačka, která albu dala název, ale jinak zajímavý koncept alba zabíjí.
Marek Reinoha
Simi Černá
Hádám (singl)
Tohle je opravdu těžké hodnotit. Simi Černá začala zpívat jako malá holka, evidentně pod dohledem rodičů. A to se týká i jejího singlu Hádám, který nám přišel do Feedbacku. Je to klasický dětský pop, stylově i pojetím připomíná třeba začátky Ewy Farné (ale bez kytar). Jenže přestože jde o písničku napsanou na míru, působí mnohem víc katalogově, než Měls mě vůbec rád. Je profesionálně zprodukovaná a napsaná, ale nedá se z ní posoudit nic. Působí spíš jako prefabrikát. Chybí jí to Ewino zvolání: „ŠOK!“ Umí Simi zpívat i naživo? Má potřebný drajv? Má šanci porovnat se s leckdy krutým prostředím showbyznysu? Abych parafrázoval její singl: Hádám, že nevím. A obávám se, že nikdo, dokud Simi Černou nepřepadne puberta a nezačne si dělat věci alespoň trochu víc po svém. Času na to příjemně překvapit má naštěstí ještě hodně. Držme jí palce v hledání vlastní cesty.
Honza Vedral
Rivermons - Headliner doporučuje
Admit Defeat (singl)
Ježišmarjá, tohle je tak krásný! Jak to, že jsem doteď o rivermons neslyšel? Kapodastry proklatě vysoko (pro to mám slabost), cinkavé kytary, nádherné vícehlasy, a to všechno zvládají jenom ve třech? Pánové, tleskám vám.
Do Feedbacku nám poslali rovnou tři singly s informací, že pracují na debutové desce. Vybral jsem proto ten nejnovější Admit Defeat, kde je potenciál kapely slyšet naplno. Takhle procítěná hravá kytarovka snad v jiném kraji než ve Valmezu vzniknout nemohla. Nemám žádné výhrady, po delší době jsem jen a pouze dojat, co za krásu jsem to zase díky Feedbacku objevil.
Jarda Konáš