Earie – Headliner doporučuje
Paralysed (Singl)
To mě ale hodně baví. Neobvykle dramatické beaty, samply, ruchy a skřípoty a zajímavě pojatá kytara hnaná přes různé przniče zvuku. A nad tím zpěvačka, která oplývá hezkou barvou hlasu, a navíc i dobře zpívá. Zvukově bohatý song má výbornou atmosféru, a přestože je v pomalém tempu, i patřičnou sílu posluchače vtáhnout. Vzdáleně mi to trochu evokuje Kalle, ale elektroničtější, alternativnější a experimentálnější Kalle, jimž někdo přidal beaty. Paralysed je debutový track zbrusu nové pražsko-říčanské skupiny, kterou tvoří pouze zpěvačka, kytarista a elektronický mág. A je to sakra dobrý debut. Tuto partičku budu sledovat a těšit se na jejich další muziku.
Marek Reinoha
Honza Roušar
Za pět dvanáct (album)
„Dááál věřím náám a vím, jak žít ve dvooou / nevzdám se tmááám, dokud máám hvězdu svooou.“ Ach jo. Takové texty se psaly pro Gotta, který je používal jako hlasovou exhibici. Honza Roušar ale na nové desce hraje celkem čistý barový funk s příměsí blues a popu a ty texty jsou vlastně z písniček to nejnudnější. Na Roušarovi je znát profesionalita. Z agentury Živý Jukebox je zvyklý hrát na akcích všelijakou muziku, díky čemuž získal jistou ruku v podání. Nahrávka patří technicky vysoko nad průměr toho, co nám do Feedbacku chodí. Obsahově už je to horší, jako kdyby odkoukal, co lidi na akcích baví poslouchat, a podle toho zkusil skládat. Je to bohatá deska natočená v širokém týmu, ale autorsky trochu bezpohlavní. Kdyby nahrál sám s kytarou nebo u piana EP, byl by jako songwriter čitelnější.
Jarda Konáš
Phil May Grey
Stretched (EP)
Olomoučtí Phil May Grey jsou další kapelou, která o sobě tvrdí, že hraje stoner/doom. Sice je to tak dekádu poté, co byl tenhle žánr v zahraničí opravdu horké zboží, ale i tak je to na tuzemské poměry pozoruhodné. Nicméně… v případě Phil May Grey je to trochu jinak. Jejich pětiskladbové album Stretched z letošního roku nemá se stonerem mnoho společného, a už vůbec ne s doomem. Atmosféra ke konci desky sice sympaticky zhoustne a ztěžkne, ale na doom je to pořád málo. Phil May Grey jsou spíš heavy rock v pomalejším tempu. Zvukový průměr (chybí mi hutnější zvuk) zachraňují solidní kytarové nápady, suverénní zpěv a zajímavé aranže. Slušná práce, ale příště bych byl opatrnější s žánrovými nálepkami.
Radek Pavlovič
Dan Vertígo
Víkend (singl)
Toto je definitivní poselství Honzy Vedrala všem českým kapelám a umělcům, kterým připadá jako skvělý nápad inspirovat se ve své tvorbě jamajskou hudbou. Tím, že si vezmete na hlavu paruku, začnete se pitvořit, složíte nějakou připitomělou zhuleneckou rýmovačku, přizvete si dechy a přízvuk zkusíte dát na druhou dobu, nevznikne reggae ani ska. Vytvoříte další pomýlenou karikaturu, kvůli které řada lidí nenávidí celý žánr s bohatou a silnou historií. A velmi pravděpodobně se stejně nezbavíte těžké bigbíťácké prdele. Ano, Dane Vertígo, v tuto chvíli se dívám vaším směrem, protože při poslechu vaší písně opravdu nejsem v pohodě.
P.S. Zkuste si pro začátek pustit druhý díl seriálu Small Axe. Je to na HBO.
Honza Vedral
MY4
Hej, brácho (klip)
Z jednoho klipu těžko soudit celý repertoár, zvláště když jeho bezobsažný průběh nudí. Z hudebního hlediska je ale Hej, brácho optimisticky laděná, svižná elektropopová píseň, oslovující spíše publikum pod dvacet let. Její pozitivní vlastností je nekomplikovanost a z ní vyplývající srozumitelné sdělení: „Jestli chceš žít, tak zkus kašlat na pravidla.“ Skladba tím trochu připomíná Davidovo Já chci žít nonstop. Oceňujeme především profesionálně udělané aranžmá a dobře vymyšlený zlom z poprockového nebo písničkářského začátku do mainstreamového roztancovaného refrénu v padesáté vteřině, přesně jak to má u popové písně být. Potěší také přirozený, chvílemi trochu mutující zpěv, vyvolávající pocit důvěrného přátelství. Nicméně, zpívaný obrat „jako-o-ou cesto-o-ou“ tahá za uši.
Josef Vlček
Geezer in the Freezer
Extended Play (EP)
Geezer in the Freezer je aktuální alias hudebníka, který si dříve říkal FNTM a který se po šesti letech vrací instrumentální nahrávkou Extended Play. EP obsahuje čtyři originální tracky a jeden bonusový remix. A hned první poslech mě překvapil, protože jsem opravdu nečekal, že to bude reggae. Je to postavené na elektronice a živé kytaře, vychází to z dubu a reggae, je to příjemně zprodukované, zajímavě nahrané (zejména co se týče zvuku) a hodně fresh. Evokuje to letní atmosféru a ani mi nevadí ta elektronická basa a že tam není zpěv. Hodně dobře se to poslouchá. Sám autor někde napsal, že toto EP je experiment s hledáním, kam až dokáže v hudbě zajít. A já už se těším na to, co dalšího najde.
Marek Reinoha