Nová deska obsahuje deset samostatných kompozic, které vznikly jako vedlejší produkt improvizací ve spolupráci s tanečníky a performery při Chalupského korepeticích na konzervatoři Duncan centre.
Václav Chalupský je skladatel z Tábora. Od pěti let studoval hru na klavír a později začal působit v táborských kapelách. Založil také projekt Chalupski, pod kterým začal vystupovat naživo s vybranými kompozicemi na klavír. Na rozdíl od debutového alba Vortex, na kterém přestavil tehdejší tvorbu, a které je postaveno na minimalistických klavírních kompozicích, Chalupski na novince svoji hudbu posunul k syrovějšímu, dramatičtějšímu a barevnějšímu zvuku. Je na něm slyšet elektrická kytara, syntezátory, bicí a beaty.
Samozřejmě mě zajímalo, co za tímto posunem stojí a zda se jedná o přirozený vývoj v jeho tvorbě. Řekl mi k tomu: „Věřím, že ano. Mám pocit, že jdu, kam mě tvorba vede. Spousta demáčů vznikala na kytaru, na kterou sice hraju chvilku, ale tanečníky na sálech baví víc než piano. No a jakmile jsem zpozorněl a uvědomil si, že materiál chci přetvořit v novou desku, už nebylo cesty zpátky. A tak jsem si řekl, že když už udělat krok dopředu, tak pořádný. Do kytary jsem se zamiloval, a i když v ní mám ještě hráčský i zvukový rezervy, je mi to jedno, užívám si ji. Synťáky mě baví od mých úplných hudebních začátků a teď, když jsem je začal víc číst a nejen kroutit pokus-omyl, přirozeně doplnily kytaru. No a bicí jsou tam hlavně kvůli tomu, abych si splnil svůj „rokenrolový sen“ a bylo všechno pořádně nahlas. Obecně si myslím, že ten zvukový posun je i trochu cesta k mladším posluchačům. To je ale spíš vedlejší efekt, nebyl to záměr.“
Jak už jsem zmínil, základy tracků na album Improvisations for Dance vznikaly při improvizacích na korepeticích s tanečníky a performery a při práci na hudbě pro současný tanec a pohybové divadlo. To znamená, že tanec jistým způsobem výslednou hudbu ovlivnil.
„Já s tancem chvilku bojoval, protože jsem se možná bál trochu víc se tomu otevřít a naladit se na tu scénu, která je dost specifická a v Čechách hodně málo známá. Práci korepetitora jsem původně bral jako brigádu a až postupně si v tom našel věci, co mě baví, a hlavně nekonečný zdroj inspirace, protože toho materiálu během improvizací vzniká opravdu hodně. Dema jsem pak vzal, společně i s materiálem, který vznikal jako skladby přímo pro choreografie, a začal zkoumat, jestli by z toho nešly udělat samostatně fungující věci. Takže kostru desky a každé písničky tvoří prvky, který jsou nějak spojený s tancem, ať už to byl jeden loop nahraný v telefonu, nebo prostě jen nálada nějaký improvizační session.“ přibližuje vznik songů Chalupski.
Za sebe musím říct, že už při prvním poslechu alba jsem za těmi songy tanec cítil. Představoval jsem si expresivní choreografie, složité kroky a skoky nebo víření paží. Když jsem se k tomuto pocitu autorovi hudby přiznal, řekl mi: „On tam totiž ten tanec někde uvnitř schovaný je. Byl u zrodu, ale pak už se schoval za nějaký můj styl a způsob práce pro projekt Chalupski, který už na tanec tolik nemyslí. Hudbu dělám z části proto, abych poskytoval lidem platformu, na který si můžou převyprávět svoje příběhy a trochu se dostředivě zkoumat. Takže jestli tančí tělo nebo mysl je vlastně jedno – úkol splněn.“
Výsledkem této práce je velmi povedené album obsahující alternativní velmi příjemnou, přesto vnitřně dramatickou hudbu schopnou dle mého názoru oslovit velkou řadu vnímavých posluchačů. Je to čistá nevtíravá krása. Tak nasaďte sluchátka, pohodlně se usaďte nebo ulehněte, zavřete oči a začněte tančit.