Před dvanácti lety se to stalo i mě. Od té doby má pevné místo v mém kalendáři letních festivalů a nemohl jsem tedy chybět ani letos. Do Tasova jsem dorazil s dosti velkou časovou rezervou, abych stihl první položku pátečního hudebního programu, zaparkoval auto a se stanem pod paží vyrazil na nedaleké fotbalové hřiště rozbít tábor. Přestože v topolovém hájku je pro návštěvníky stanové městečko zdarma, já se naučil stanovat za mírný poplatek právě na hřišti, což má opravdu nesporné výhody. Tou největší je že každé ráno jsou úderem osmé otevřeny sprchy a místní hospůdka, která nejen že nabízí kávu a jiné nápoje a výtečná míchaná vajíčka k snídani (nejen), ale oplývá i normální splachovací toaletou. Poté jsem již vyrazil k hlavnímu vchodu dislokovanému naproti hlavnímu pódiu pro pásku na ruku a fotopas a konečně vstoupil do areálu. Tam jsem se na chvíli zastavil rozhlédl se a na obličeji se mi pod vousy objevil úsměv od ucha k uchu. Tedy nikoli muzikou, ale právě tímto pocitem radosti z návratu na to důvěrně známé místo, tímto úsměvem, Beseda vždy začíná.
Jako každý rok si i letos Beseda pro návštěvníky přichystala našlapanou dramaturgii prezentující to nejlepší z tuzemské scény okořeněnou zajímavými zahraničními jmény. To jsem ale zjistil v podstatě až na místě, protože program Besedy před příjezdem na místo detailně nestuduji, jelikož již vím, že ať se pořadatelům podařilo zabookovat kohokoliv, bude to mít kvalitu a já si tam to svoje najdu.
Beseda každý rok dává prostor regionálním skupinám a interpretům a letos dostala příležitost kapela Shatoon z nedaleké Blatnice pod Svatým Antonínkem, která zahajovala celý festival. Tuto kapelu jsem neznal, takže jejich vystoupení pro mě bylo překvapením. Předvedli poctivou nálož hutné kytarové muziky s prvky grunge a progrocku. Výborný zpěv a hodně šikovný sólový kytarista, který skvěle pracoval se zvuky, arpeggii a riffy vystupujícími z rytmického pozadí a dávající hudbě na zajímavosti. Přestože začínali, tak pod pódium přilákali početnou skupinu posluchačů. Byl to skvělý otvírák pátečního programu, ze kterého mě oslovila zejména následující vystoupení.
Chief Bromden
Když jsem recenzoval letošní výborné album in/tense logic, napsal jsem, že Chief Bromden dozráli v kapelu produkující osobitou moderní kytarovou muziku a vydali parádní do všech detailů dotažené a zvukově propracované album, na kterém všichni různorodí členové kapely implodovali do jednoho kreativního celku, aby jejich muzika ve výsledku mohla explodovat do veřejného prostoru semknutější a silnější. A beze zbytku to potvrdili i naživo. Neskutečně vyrostli. Velké pódium kapela suverénně ovládla dechberoucí dynamikou, intenzitou kytarových riffů, zběsilostí propracovaných rytmů a sofistikovanou elektronikou. Štěpán Pařízek dozrál ve výborného zpěváka, přestal exhibovat, a přestože si zachoval expresivitu projevu, zpívá prostě pro kapelu a pro ty písničky, což dalo celé jejich produkci žádanou komplexitu. Jejich vystoupení bylo jedním z nejlepších na Besedě a prokázalo, že se Chief Bromden stávají jednou z nejlepších kapel u nás, která má na to headlinovat tuzemské festivaly.
Kollaps
Jedním z vrcholů pátečního programu bylo vystoupení australského post-industriálního tria Kollaps, které předvedlo, že muzika nemá žádné limity. To jejich propojení industriálu, elektroniky a noiseu s metalovou rytmikou, bylo odzbrojující. Navíc oni s tím zvukovým chaosem pracují velmi sofistikovaně a řízeně, takže i když hrozilo, že mi poteče krev z uší, tak to vlastně nebyl prvoplánový bordel. Bylo to mocné, živelné vystoupení plné intenzivních emocí, které mě úplně pohltilo a neskutečně přitahovalo. A nejen mě. Pod pódiem bylo plno a mohu-li posoudit, tak na tom všichni byli stejně.
Backxwash
Headlinerem pátečního programu byla zambijsko-kanadská raperka Backxwash, vlastním jménem Ashanti Mutinta. Nevěděl jsem, co má čekat, ale když ta žena s tváří pomalovanou válečnými barvami oděná do v červených šatů nastoupila na pódium, vzala do ruky v černé rukavici mikrofon a do pomalých leč prudkých beatů oživených mluvenými samply spustila ten svůj hardcore rap, ve kterém mísí mísí hip hop s doom metalem i post rockovou produkcí, tak Besedu rozsekala na třísky.
Rapovala, vrčela a kvílela s intenzitou, která trhá žaludky, do kakofonií vypjatého hluku a gotických samplů, vbíhala mezi diváky, které uváděla do transu. Byl to trýznivý očistný set plný zoufalství a hněvu. A byl skvělý. Zapomeňte na metal, toto je tvrdá hudba pro 21. století.
Z pátečního programu bych ještě vypíchl tři koncerty, ve kterých se krása střídala s nádherou. Konkrétně koncerty tradičně výborných Manon Meurt a navrátilců The Ecstasy Of Saint Theresa a set Pišty Kráľoviče aka FVLCRVMa. Ty první jsem však viděl na festivalu v Boskovicích, ty druhé na Rock for People a Pop Messe a toho třetího také na Pop Messe, takže si o jejich výkonech můžete přečíst v reportech z těchto akcí.
Sobotní program začal již v deset hodin dopoledne tradiční soutěží písničkářů, po které následovalo, také tradiční, popolední folklórní vystoupení. O to letos postarala Horňácká cimbálová muzika. A z dalšího programu mě v sobotu nevíce zaujala produkce následující interpretů.
Acid Row
Ani Besedě se nevyhnuli změny v programu. Původně plánovaní Frail Body z důvodu úmrtí v rodině v pátek večer přerušili své evropské turné a vrátili se do USA, takže v Tasově nemohli vystoupit. Pořadatelskému týmu se ale tento výpadek podařilo operativně nahradit divočáky Acid Row, kteří se v topolovém hájku zastavili při přejezdu bratislavské Pink Whale na další koncert. A byla to více než důstojná náhrada. Toto stoner doomové trio s blacksabbathovským vibem jsem už dlouho neviděl naživo a musím říct, že se po vydání letošního alba Poisoned Mind posunuli hodně dopředu. Je znát, že často koncertují, jsou výborně vyhraní a tu nálož těžkých, hypnotických riffů do nás nasypali s velkým přehledem.
Tomáš Palucha
Stejně jako v pátek, tak i v sobotu proběhl jeden z nejlepších koncertů na hlavním pódiu již odpoledne. Postarali se o něj výborní Tomáš Palucha jejichž loňské album Rauš jsem si zařadil do svého osobního žebříčku deseti nejlepších tuzemských alb loňského roku. Předvedli intenzivní set spontánní hypnotické muziky, ve které kapela tvoří svoji osobitou hudební poetiku mísením různých vlivů od krautrocku, garage rocku až třeba k post hardcoru. Bylo to zlověstné a současně uklidňující. Bylo to skvělé. Byl to rauš.
Bolka
Slovenský hudebník Matúš Kobolka působící v Brně pro mě byl největším překvapením letošní Besedy. Původně jsem na něj ani nechtěl jít, ale potkal jsem v areálu bubeníka skupiny tryo Hynka Čejku, který Kobolkově kapele hraje, a on mě na jejich performanci pozval se slovy, že by se mi to mohlo líbit. A jakože fakt líbilo. Vlastně ani nevím, jestli to byl koncert (proto jsem také v předchozí větě použil slovo performance), ale bylo to neskutečně zábavné spojení elektroakustické muziky a bizarního humoru. V popisu vystoupení v programu Besedy bylo napsáno „Ladem přes sebe tu leží autotuneový trap, emotivní písničky, střepy slovenského folkloru, šlágrů i bangerů. Celé je to zabalené do jakéhosi anti-sound designu. Bolka hrdě rozvrací představy o tom, co je správné, funkční a vkusné, a nutí do tance, smíchu a rozjímání.“ Já bych to lépe nenapsal. Užil jsem si to.
Moimir Papalescu & The Nihilists
Moimir Papalescu & The Nihilists se vloni po osmnácti letech vrátili na scénu s novým albem Mystery Woman Inthe Acid Pools. Je tedy logické, že nemohli chybět ani na Besedě. Ten jejich signifikantní mix strohé a přímočaré elektroniky a rockové kytarovky postavený na tracích z nového alba doplněných některými peckami z Analog Woodoo a Lewis Neptune v sobotní podvečer proměnil zaplněnou plochu pod hlavním pódiem v taneční parket a dystopickou taneční jízdu. Možná by tomu slušela větší tma, ale i tak to byl parádní koncert.
Chorobopop
Headlinerem pátečního večera byla londýnská synthpopová skupina PVA. Jejich koncert mě však neoslovil, takže jsem se po pár sonzích přesunul so stanu na vystoupení oblíbených Chorobopop rozkročených mezi synth-popem a punkem. A dobře jsem udělal. Přestože jejich alba mám rád a často si je pouštím, tak vždy si nejvíce užiju tu jejich koncertní energii v malém klubu. A takovou atmosféru právě přítmí stanu na Besedě evokovalo. Bylo to opět energické, nakažlivé a skvělé, a to i ta čistě synth-popová strana jejich posledního dvojjediného alba Svobodě na stopě.
Mutanti hledaj východisko
Když už pro mě tedy nebyli headlinery sobotního večera zmínění PVA, hledal jsem si pro sebe nějakého jiného. A vlastně jsem ani hledat nemusel, protože přišel sám, a to v podobě Mutantů. A co do intenzity prožitku byla jejich uvolněná performance kombinující téměř divadelně podávanou recitaci, rap i zpěv s experimentální elektronikou občas oživenou kytarou a nakopnutou živými bicími, perkusemi a různými zvonky, zvonečky a chrastítky na přechod soboty do neděle skvělá volba. Byl to neskutečně silný a intenzivní zážitek. Prostě headliner jak se patří.
Ze sobotního programu ještě stojí za zmínku tuzemský objev whyohwhy, slovenští God and Eve, kteří ve své hudbě kombinují pop, jazz, psychedelické plochy, elektroniku, vážnou hudbu, ale i tvrdé kytary, nebo noční pohlazení ve formě kombinace sunshine popu, garage rocku a indie psychedelie s odkazy na shoegaze nebo i folk kapely Island Mint.
V oba dva festivalové dny toho samozřejmě bylo daleko víc a každý si mohl najít to své. Navíc nám letos přálo počasí a nezmokli jsme. Když se to tedy všechno sečte dohromady, tak to byl velmi povedený ročník a Beseda vstoupila do čtvrté dekády velmi důstojně a s hlavou vztyčenou.