„V kapele Loose Tubes jsem se trochu proslavil, protože jsem uváděl písničky. Byl jsem totiž vtipný, dnes už nejsem,“ říká Ashley Slater. Ta poslední část je ale jen dalším z jeho vtipů.
Kdy jste se začal věnovat hudbě?
Když mi bylo asi jedenáct, můj otec chtěl založit dixielandovou kapelu. Přišel za mnou a řekl mi: Nemůžu sehnat trombonistu. Tak to budeš ty. A koupil mi trombon. Takže jsem k hraní hned od začátku přistupoval hodně pragmaticky. Necvičil jsem jen tak, cvičil jsem, abych dokázal zahrát to, co bylo potřeba. Hráli jsme svatby a oslavy.
Takže to byla kapela dospělých a jednoho jedenáctiletého kluka?
Můj kamarád ze školy s námi ještě hrál na klarinet a později jsme přibrali dalšího spolužáka, který hrál na tubu. Vlastně to byla dětská práce!
Co bylo dál?
Chtěl jsem se stát profesionálním muzikantem, což rodiče podporovali. Ale neměli peníze na to, abych mohl jít na konzervatoř, tak mě poslali do Anglie, kde jsem narukoval do armády, abych se mohl připojit k vojenské kapele. Šlo to tehdy už od šestnácti let a armáda slibovala, že vás nepošle nechat se někde zabít dřív, než vám bude aspoň osmnáct.
Jaké to bylo?
Neměl jsem s armádou problém. Stačilo dodržovat pravidla a bylo to v pohodě. A já jsem tehdy byl slušnej kluk, nepil jsem, nekouřil. Měl jsem spoustu času na cvičení a hraní, což bylo super. Začátkem osmdesátých let jsem pak sloužil v Severním Irsku a tam to bylo drsné, párkrát jsem málem umřel. Hráli jsme třeba koncert na náměstí v Belfastu, což – když nad tím teď přemýšlím – byla strašná blbost. Na střechách okolo byli odstřelovači, kteří nás kryli. A cestou zpátky pak naše auta byla na poslední chvíli odkloněna na jinou trasu, protože na té původní se našla nastražená bomba.
Kdy jste pak z armády odešel?
I v rámci kapely jsem vyčníval, cvičil jsem na nástroj celé hodiny, zatímco ostatní na to už kašlali. Pak nás měli nasadit na
Falklandské ostrovy, bylo to těsně po válce, měli jsme je hlídat před Argentinci. Náš kapelník za mnou tehdy přišel a řekl mi: Ty přece nechceš jet na Falklandy. Chceš být profesionální muzikant, ne? Rok jsem studoval hudbu v Londýně a původně jsem chtěl hrát v některém velkém symfonickém orchestru. Ale pak jsem zjistil, že hraní v symfoňáku vypadá tak, že čekám třeba pět set taktů, abych mohl zahrát jednu notu, která ale zase musí být dokonalá. To nebylo nic pro mě.
Učitel z konzervatoře nás jednou vzal podívat se na zkoušku kapely Loose Tubes a to mě naprosto nadchlo, bylo to úplně jiné než big bandy, se kterými jsem hrál do té doby. Čerpali ze všeho, co se tehdy na londýnské hudební scéně dělo, a syntetizovali to do jazzu. Na konci zkoušky jsem jim oznámil, že jsem jejich nový trombonista. A tak jsem byl. Hodně jsme pak koncertovali, byli jsme třeba i v Kanadě nebo Turecku, a často jsme hráli i v televizi.
Jak jste se dostal ke spolupráci s Normanem Cookem v kapele Freak Power?
Norman měl obrovský hit Dub Be Good to Me s Beats International, ale nedařilo se jim na to navázat. Začal se rozhlížet po něčem novém. Poslal mi nějaké remixy, já jemu zase živé nahrávky a dema… A pak jsme založili Freak Power.
Když jste nahráli Turn On, Tune In, Cop Out, věděli jste hned, že to bude takový hit?
To dopředu neví nikdy nikdo. Nicméně na hit potřebujete dobrou písničku a velký rozpočet na marketing. Turn On, Tune In se původně umístila v britském žebříčku, ale nijak působivé to nebylo. Až když tu písničku použila firma Levi’s ve své reklamě, tak vystřelila nahoru. Byla to mimochodem úplně první skladba, kterou jsme s Normanem nahráli.
Povězte mi o vaší spolupráci s naší kapelou Monkey Business.
To bylo v době, kdy Norman už odešel z Freak Power a byl z něho Fatboy Slim. Což mu nezazlívám, ale já jsem trochu tápal. Předtím jsme byli hvězdy, pořád na turné, a najednou jsem nevěděl, co dělat dál. A pak se mi ozvali Monkey Business, že by mě chtěli jako hosta na nahrávce. Byla to pro mě velká vzpruha, takové záchranné lano – že si někdo ještě pamatuje, že jsem naživu, a chce se mnou pracovat. Dodnes jsme s Romanem a Matějem přátelé, povídáme si o zpívání a hudbě.
Na čem pracujete teď?
Dělám teď na novém EP Freak Power. A taky spolupracuji s jednou mladou zpěvačkou, jmenuje se Lisa Hulinsky, skládáme spolu a produkuju její hudbu.
Seznamte se
Trombonista Ashley Slater se narodil v Kanadě, vyrůstal v Kalifornii a narukoval do Britské armády, aby se mohl rozvíjet ve vojenské kapele. Po odchodu z armády působil v kapele Loose Tubes, hrál v rámci vlastního projektu Microgroove a společně s Normanem Cookem (později Fatboy Slim) založili Freak Power. V polovině devadesátých let kapela vydala dvě alba a užila si úspěch s hitem Turn On, Tune In, Cop Out. Slater v současnosti pokračuje s kapelou i bez Cooka a vystoupí mimo jiné v sobotu 21. června na festivalu Metronome Prague.