Na albu Secret December se zpěvák, pianista a skladatel filmové hudby ponořil do stylu, jenž ho vždy lákal, ale svou jednoduchostí a přímočarostí se pro jeho kapelu Sunflower Caravan nehodil. „Název lze chápat různě, každý si v něm najde něco svého. Jeden význam je, že každý v sobě máme hloubky a emoce, které nevidí ostatní a někdy ani my sami. O tom je řada textů na desce – proto tajný,“ vysvětluje Andy. „A prosinec je myslím magičtější měsíc než ty ostatní, dny jsou krátké, končí rok a chystá se nový. Navíc jsem se narodil přímo na Vánoce, a to je také velmi specifická roční doba skoro pro celý svět.“
Our Love je oslava lásky, která je tím nejlepším, co máme.
Dřív jsem vás měla spojeného jen se Sunflower Caravan, nyní k vám najednou patří řada projektů. Co se stalo?
Změnil jsem přístup ke spolupráci s ostatními muzikanty. Dlouho jsme měli v Sunflower Caravan dané, že nikdo v jiné kapele hrát nebude. Bavilo nás jít do toho naplno. Jsme rodina, ze které jsme moc neodcházeli do jiných sfér. Díky sólovce, na níž jsem spolupracoval s různými lidmi, začalo období výletů mimo. Hraji nyní třeba také s Michalem Prokopem ve Framus 5 a teď i v nové anglické kapele White Feathers.
Zní to jako začátek větší tvůrčí svobody.
Je to pro mě velký zlom. Dlouhá léta jsem byl nastavený na jednu kapelu a věřím, že to bylo ku prospěchu. Díky koncentraci na Sunflower Caravan jsme vytvořili cosi, co by nevzniklo, pokud by každý z nás hrál všude možně a měl různé jiné cíle. Nejspíš bychom si tolik nevytříbili vlastní zvuk a styl. Je to skvělé, ale žijeme jen jednou, tak chci zkusit i opačný přístup.
Jak jste dospěl k rozhodnutí nahrát sólovou desku?
Chtěl jsem to udělat už dlouho. Hlavně proto, že jsem psal i popové pianové melancholické skladby, které se pro kapelu nehodily. Vždy jsme udělali třeba jednu takovou na desku nebo jsem hrál na koncertě jedno sólo s pianem. Když byl během pandemie čas, začal jsem na vlastních věcech intenzivněji pracovat a rozhodl se je opravdu nahrát. V tu chvíli jsem ale odsunul všechny, které se mi během let nahromadily, a pustil se do skládání nových. Vědomí, že mi vyjde první sólovka, byl velmi silný impuls tvořit. Začal jsem znovu a nastoupil do ještě popovějšího stylu. Začalo mě bavit psát opravdu jednoduché, přímočaré věci, i když proti mainstreamu jsou pořád hodně alternativní.
Takže jste se našel v popu?
Když jsem napsal první výrazně popovější skladby, měl jsem nejprve pocit, že budou spíš pro někoho jiného. Ale několik lidí mi poradilo, ať si je nechám pro sebe a vydám se tím směrem. Uvědomil jsem si, že vlastně můžu, že nemusím být buď rokenrol, nebo super alternativní. Ostatně, napsat dobrou popovou písničku považuji za královskou disciplínu a vlastně mě to vždy lákalo nejvíc.
Videoklip k Summer Lonely Night vznikal mimo jiné v Kalifornii.
Varianta, že by se s vámi tímto směrem vydala celá kapela, neexistovala?
Nefungovalo by to. Basa a bicí zde nejsou tak stěžejní, kluci by se na pódiu nejspíš nudili. Nakonec bychom sklouzli zase k rokenrolu. Když víte, že máte dva skvělé muzikanty, kteří to umí rozjet, nechcete je držet zpátky.
Proč považujete popové skladby za královskou disciplínu?
Myslím, že jsou pro skladatele nejtěžší. Napsat skvělý popový alternativní song, který bude rezonovat téměř s každým, je výzva. Slovo alternativní dodávám, protože se nejedná ani náznakem o komerční pop, což je úplně jiná hudba, skládaná dokola na čtyřech osvědčených akordech a bez hlubšího obsahu. Kvůli takové se mnoho muzikantů výrazu pop brání, i když by je jinak lákal. Miluji skladby ověřené časem – třeba Lennonovo Imagine nebo Cohenovo Hallelujah. Silné popové nápady jsou pro mě nejvíc.
V čem je to vlastně nejtěžší? V oné snaze oslovit všechny?
Nene, takhle nepřemýšlím. Ale čistě řemeslně je pop obtížný právě nárokem na jednoduchost. O to silnější musíte mít nápad. Když děláte instrumentální progresivní rockovou skladbu, nic vás nelimituje. Je to o dost snazší než napsat relativně krátkou zpěvnou melodii, která v člověku vyvolá emoci, příjemně se poslouchá, někam vás přenese, nebo třeba pomůže. Pokud možno by měla být navíc jiná než všechny ostatní a vy byste měla mít chuť si ji zazpívat, když jdete po ulici.
Z celého procesu jste pouze mastering a mix svěřil do rukou berlínskému producentovi Niko Stoesslovi, skládal jste a nahrával v čistě vlastní režii…
Skládám celý život, to je to hlavní, co dělám. Měl jsem pocit, že by deska měla být opravdu na mně. Nedokázal jsem si představit nic jiného. Tohle pro mě naplňuje pravý význam sólové desky – že složíte každou notu a akord a vše poskládáte dohromady. Nedávalo mi třeba smysl, aby mi podobně jako dřív někdo pomohl s texty. Je to osobní, mají tam být moje emoce. Jen jsem přizval několik hostů. Kytaristu Vladimíra Báru z Tata Bojs a Emmu Brabcovou. Mix a master ale dělat nechci a nedokážu. To byl pravý moment album předat dál, aby mělo skvělý zvuk.
Nejnovější singl Let Me In patří k energičtějším skladbám alba.
Dostal jste se v textech hlouběji, když jste na nich pracoval sám?
Hudba to sama vyžadovala. Její melancholická povaha pro hlubší texty nabízí prostor. A překvapilo mě, že i přesto, nebo možná právě proto, se mi psalo dobře. Třeba singl Our Love je oslavou lásky, která je ve všech směrech tím nejlepším, co máme. Bavilo mě nebát se to říct naplno, občas se lidé ostýchají, ale není proč. Vždyť láska nás utváří. Proto to v písni opakuji a říkám zcela jednoznačně, i když ve slokách se objevuje trochu nejistoty. Refrén ji rozptyluje a říká, že nejlepší je řídit se láskou ke všemu, co máš rád.
Zmínil jste další kapely, ve kterých působíte. Také skládáte pro jiné interprety a pro seriál či reklamu. Od Hany Zagorové přes Kašpárka v Rohlíku po seriál i film Strážmistr Topinka… To je rozptyl…
Pro mě bylo vždy základem skládání hudby. Je pro mě výš než hraní na piano nebo třeba performance. Proto mě baví, když mě osloví jiný interpret – dá mi nové mantinely a já přitom pořád dělám, co mám nejradši. Například pro Hanku Zagorovou vznikly věci, které bych pro sebe nikdy nenapsal, zároveň jsem ale využíval svou největší lásku – ke skládání. Hudba pro seriály je zase úplně něco jiného – vkládáte emoce pod scény. A i reklamní jingly, kdy se snažíte podpořit produkt, jsou zajímavá práce.
Jaké máte se sólovou tvorbou plány?
To je prosté! Hrát se svou novou kapelou i úplně sólově. Přeji si co nejvíc koncertovat, a to i v zahraničí, kde je početná skupina lidí, která tuhle hudbu poslouchá. Chci využít svobodu a hrát. V Německu a Anglii prozatím.
Secret December
Když před rokem Sunflower Caravan vydávali po jedenácti letech nové album Corners, měl už frontman Andy venku sólové singly Inside Outside a Summer Lonely Night a mimo záznam mluvil o plánech sólovou kariéru rozvinout. „Tehdy někdy se to ve mně lámalo,“ vzpomíná nyní na okamžik, kdy se po letech úvah rozhodl doopravdy nahrát sólovou desku. Místo aby využil skladby, kterých měl v šuplíku dostatek, začal skládat od nuly a výsledkem je nové album o devíti písních.