Pořadatelé Blues Alive slíbili, že se pokusí její pozvání zopakovat právě u příležitosti oslav čtvrtstoletí festivalu v roce 2021. Vloni to kvůli časovému zaneprázdnění umělkyně nevyšlo, o to větší radost je, že přijede letos a tím se vlastně oslavy 25. výročí Blues Alive ještě o rok protáhnou. A věrným návštěvníkům festivalu, který se koná od 17. do 19. listopadu, splní slib.
Zájem o Anu Popović není dán jen tím, jak brilantně hraje na kytaru, jak výborně zpívá, a jistě ani tím, jak dobře u toho všeho vypadá. Z celé její osobnosti čiší muzikalita, a přes jistý dojem exkluzivity všeho, na co sáhne, také jakási prazvláštní „normálnost“. Kterou může skvěle ilustrovat příběh právě z Blues Alive z roku 2018.
Na festivalu bylo až donedávna (než covid poněkud pootočil kola dějin) zvykem, že se po půlnoci, tedy po hlavních koncertech, scházeli návštěvníci a muzikanti, od lokálních až často po ty největší hvězdy, v místní hospodě Holba, přezdívané U Dřevařů. Byla-li dobrá atmosféra, nechali se muzikanti, i ti američtí, vyhecovat a zajamovali si s místním house bandem, který měl na starosti držet zábavu.
Mnohokrát jsme byli svědky vysloveně hvězdných okamžiků, kdy si několikanásobní držitelé Blues Music Awards, či dokonce Grammy radostně vyhrávali jednu dvanáctku za druhou i v českých poměrech s v podstatě „bezejmennými“ instrumentalisty. Rok 2018 nebyl výjimkou, až na jednu věc: ke Dřevařům přišla Ana Popović s celou svou kapelou. Všichni si objednali drinky, sedli si opodál pódia a zprvu působili tak, že se jen rychle po odehraném vyprodaném a nadšeně aplaudovaném koncertě občerství a poputují do postele. Zdálo se, že to poslední, na co by měli náladu, by byl další „hluk“. Když ale Ana Popović nasála po několika pětiminutovkách místní atmosféru, naklonila se ke svým kumpánům, prohodili pár slov, povstali jako jeden muž plus žena a vydali se k nízkému pódiu. Výsledkem byl „bonusový“ hospodský minikoncert Any Popović s celým jejím bandem a zážitek, který jsme v této lokalitě neměli, kam paměť sahá. Na takové okamžiky se prostě nezapomíná.
Hendrixovi v patách
Rodačka z Bělehradu přišla na svět do rodiny vášnivého muzikanta. V polovině 90. let působila v srbské rhythm’n‘bluesové kapele Hush, která se rychle stala evropskou senzací. Neměla však dlouhého trvání – po třech letech se kytaristka přestěhovala do Holandska, aby zde vystudovala jazzovou kytaru. Jejím prvním vstupem do velkého bluesového světa bylo přizvání na album hendrixovských coververzí Blue Haze, na němž stála v jedné řadě s takovými hudebními celebritami, jako jsou Taj Mahal, Buddy Miles nebo Eric Burdon. Jimi Hendrix ostatně v její dráze hraje roli dodnes, průběžně se už řadu let účastní velkolepých a kytarovými hvězdami doslova nabušených turné Experience Hendrix po celých Státech.
V roce 2001 Ana Popović sólově debutovala albem Hush! Vyšlo sice na patrně nejvýznamnějším evropském labelu Ruf Records, natočila ho však v americkém Memphisu v produkci slovutného Jima Gainese a hostoval na něm v žánru tehdy už velmi respektovaný Bernard Allison.
Při natáčení dalších alb (opět ve Spojených státech) si Ana Popović v pravlasti blues vybudovala pevnou půdu pod nohama, dostávala stále víc příležitostí na největších tamních festivalech a spolupracovala se stále významnějšími (a tedy nejlepšími) hudebníky i producenty. O její pozici ostatně svědčí i to, že už v roce 2003 byla nominována jako vůbec první hudebnice z Evropy (hudebníky v to počítaje) na Cenu W. C. Handyho, tedy dnešní nejvyšší oborové ocenění Blues Music Award. K dnešnímu dni má těch nominací na kontě sedm a nepsaný titul evropské bluesové velvyslankyně jí nejen v tomto kontextu patří plným právem.
Z nebluesové země
V roce 2016 se kytaristka rozhodla prezentovat hned tři styly, v nichž se cítí být doma, a to ve formátu trojalba. Pod příznačným názvem Trilogy natočila jeden disk funk-soulový, druhý bluesový a třetí s dotyky jazzu – a vše v maximální kvalitě a s převažujícím autorským materiálem. Album produkovaly osobnosti kalibru Toma Hambridge (letitý spolupracovník Buddyho Guye) nebo Delfeaya Marsalise (bratra Wyntona a Branforda ze slavné muzikantské rodiny Marsalisů) a instrumentálními party přispěly hvězdy, jakými jsou Joe Bonamassa (kytara), Robert Randolph (lap steel kytara) nebo Ivan Neville (klávesy). Zatím poslední studiovou položkou kvalitativně vzácně vyrovnané diskografie Any Popović je titul Like It on Top (2018). Stylově velmi různorodou desku neprodukoval nikdo menší než Keb’ Mo’ a sám si na ní také vedle dalších hostů, jako jsou Kenny Wayne Shepherd nebo Robben Ford, zahrál.
V osobnosti Any Popović přijede na Blues Alive muzikantka, která měla do světové první bluesové ligy jasně namířeno už v raném mládí – a díky velké dávce talentu, přesvědčení o smyslu své práce a neúnavné dřině se v ní opravdu dokázala prosadit. Měla to o to těžší, že pochází ze zdánlivě „nebluesové“ země. Ale jak vidno, nic není nemožné. Jak sama říká: „Propojila jsem hudební styly a inspirovala novou generaci kytaristů a kytaristek, aby si začali plnit své sny bez ohledu na to, kde se narodili. Někdy mají klišé o hudebním byznysu pravdu. Pokud ale na sobě dostatečně tvrdě pracujete a opravdu moc chcete, může se vám podařit cokoli.“
Blues Alive
Letošní ročník Blues Alive se koná od 17. do 19. listopadu v Šumperku. Kromě Any Popović letos vystoupí Popa Chubby, Muddy Gurdy, Ally Venable nebo Black River Delta.