Se Sváťou Tulejem, nyní již plnohodnotným frontmanem ostravských Nedivoč, jsme se setkali na narozeninách Headlineru v Malostranské besedě. Abychom se vůbec nějak dostatečně slyšeli, museli jsme se uchýlit až do naprostých útrob backstage. Nakonec z toho bylo velice příjemné povídání s ohromně skromným člověkem, ze kterého láska k muzice doslova tryská.
Začněme zeširoka, kde se vůbec vzali Nedivoč jako kapela?
To je jednoduché. V té základní sestavě, ve které jsme odehráli první desku, jsme se všichni znali velmi dlouho. Za posledních deset let jsme se setkávali v různých projektech. Na mě jako služebně nejmladšího muzikanta tenkrát kluci narazili někde v hospodě, kde jsem pro radost hrál na kytaru. Nabídli mi, jestli se za nimi nechci stavit ve zkušebně, a musím říct, že když jsem se poprvé slyšel z odposlechů, hned jsem věděl, že tohle je ta jediná věc, kterou nechci v životě dělat.
Většinu autorské práce na nové desce odvedl Sváťa Tulej. Parník je ovšem výborný kousek z pera kytaristy Vojty Šnupárka.
To znám.
Je to úplně jiný svět. Když hrajete někde v plné hospodě, tak se tam spousta zádrhelů nebo přešlapů ztratí. Bez mikrofonu si myslíte, že jste Karel Gott nebo Kamil Střihavka. Pamatuju si, že po první zkoušce jsem klukům řekl: Zkušenost dobrá, kluci, ale jdu raději zase zpátky do hospody.
Ale nakonec jste to nevzdal. A navíc ten sametový hlas vám může leckterý zpěvák závidět. Je to naučené nebo vaše přirozená poloha?
Musím se přiznat, že jsem nad svým přednesem nikdy nepřemýšlel a ani jsem s ním nijak nekalkuloval. Já byl hlavně od malička zaměřený spíše na sport, a i když jsem byl do muziky v mládí hodně tlačený, byl jsem spíš toho názoru, že na uměleckou školu chodí jenom holky a já raději budu hrát fotbal. Muzice se teď věnuji asi jedenáct let a celou tu dobu se soustředím především na to, abych se vyvaroval nějakého školeného přednesu. Nikdy jsem nepoužíval vibrata a podobné blbiny. Spíš se každý text snažím prožít. A musím zaklepat, že to zatím funguje. Hudební sluch jsem rozhodně podědil, protože maminčina větev byla plná výborných muzikantů.
Vaše druhé album zatím sbírá samou chválu. Očekávali jste tolik kladných reakcí?
Rozhodně to předčilo naše očekávání. Měli jsme trochu strach, protože na kvalitě první desky se podílel především Jirka Krhut, který byl autorem všech skladeb. No a na novou desku sice také v několika skladbách přispěl, ale jinak jsme se museli obejít bez něj. Navíc nás musel opustit i náš vynikající klávesák Honza Uvíra, který odjel studovat do Prahy, takže jsme opravdu nevěděli, jak to dopadne.
Je pravda, že, ač z pozice bubeníka, byl doposud frontmanem Nedivoč právě Jirka Krhut. Bylo to těžké, převzít úlohu lídra?
Z pozice diváka to tak možná může působit, na našich koncertech byli na Jirkovo showmanství fanoušci zvyklí, ale v rámci kapely se jednalo o naprosto přirozený vývoj. Zpěvák by měl dle mého umět nejen zpívat, ale i komunikovat s publikem. Svítá je vlastně moje první autorská deska a sám jsem měl obavy, jak kluci z kapely budou reagovat na moje nápady. Když jsi muzikant, který má odehráno a odskládáno přes dvacet let, je tvoje pozice při prosazování tvorby podstatně lepší. Původně moje autorské skladby, kterých je na nové desce většina, nebyly určeny pro Nedivoč, ale byly to takové demoverze do šuplíku pro moji případnou sólovou tvorbu. V tomhle musím poděkovat Pavlu Sotoniakovi z Bandjeez, který mi velmi pomáhal při skládání a podílel se i na zvuku alba.
Když už zmiňujete hosty. Na první desce Vale pletichám jste měli před mikrofonem spoustu zvučných jmen. Například Marii Rottrovou, Františka Segrada a další. Na novince se hosté starají výhradně o zvuk. Byl to záměr?
Ne. Moje autorské věci vznikaly tak, že jsme si s Pavlem Sotoniakem sedli k pianu a nahráli si pár věcí na mobil. S tím jsme potom šli do studia a dá se říci, že kdo šel tenkrát kolem a měl do studia namířeno, tak se na desce objevil. Je pravda, že někdy nás v tom studiu včetně vokalistek bylo asi dvacet. I proto můžeme na albu slyšet kompletní obsazení Bandjeez, našeho dvorního zvukaře Marka Hoblíka z Radiožurnálu, Rudyho Horvata. Dokonce jsme jednou jeli s Pavlem k Davidu Stypkovi do Dobré, aby mi pomohl s kytarovými party. Výsledkem toho je poslední skladba z desky Už jsi taková, kterou já osobně úplně zbožňuji.
Poslední skladba z nové desky. Kromě kompletního osazenstva Bandjeez zde hostují i Rudy Horvat či Marek Hoblík. Na kytarových linkách se podílel i David Stypka.
A co ty obavy z Krhuta?
Je pravda, že Jirka Krhut přinesl na debutovou desku mnoho skvělých skladeb, některé napsané přímo na míru jednotlivým umělcům. Objevily se ale i názory, že díky značnému množství hostů a velké rozmanitosti žánrů nemáme svou vlastní tvář a schováváme se za známější muzikanty. Na další desce jsme se tím pádem chtěli vyhnout různým šansonům a kabaretům. Navíc nám sebedůvěru dodal fakt, že v našem zatím největším hitu Fotky z výletu jsme si vystačili sami.
Čím si vysvětlujete, že jste si zatím nenašli cestu k uším širší veřejnosti?
Naše největší nevýhoda spočívá v tom, že nepatříme pod žádné velké vydavatelství a všechno si děláme sami. Museli jsme se tím pádem naučit kapelu dělat profesionálně od marketingu až po účetnictví a možná to bude znít trochu namyšleně, ale neznám další kapelu z Ostravy, která by to měla podobně. Navíc máme úžasnou manažerku Romanu Adámkovou, která nás drží zkrátka. Abych to nějak shrnul, když nepatříš pod žádný label a nemáš moc peněz na rozhazování, je cesta do mainstreamu poměrně složitá. Naštěstí máme spoustu kamarádů, kteří jsou zároveň i našimi sponzory, a díky nim to můžeme dělat na nějaké slušné úrovni.
A taky vám není pětadvacet.
To je další věc, proč nejsme zase až tak lákavým zbožím. Na nás už asi těžko budou chodit mladé holky a házet po nás kalhotkama a kluci nám zase nebudou závidět naše břišáky. Sice se skladba Fotky z výletu hraje v áčkové rotaci v Českém rozhlasu, ale i jí bylo potřeba trochu pomoci.
Jak?
Náš kamarád Vláďa Skórka režíroval během pandemie velmi úspěšný internetový seriál sKORONA Mizině a právě naše Fotky z výletu dal do závěrečného dílu jako titulkovou skladbu. Hlavně díky tomu má taková čísla a našla si cestu do rádia. To je vlastně další věc, kterou se hodí mít, když chcete prorazit, dobré a hodné kamarády na správných místech.
Proč se vlastně z Ostravska, potažmo z Frýdecko-Místecka, stala v poslední době Mekka dobrých muzikantů?
Podle mě to všechno odstartoval David Stypka a Bandjeez. Byl to takový impuls pro všechny z okolí. Myslím, že by mu měly děkovat snad všechny začínající kapely. On svojí hudební genialitou naprosto zbořil veškeré stereotypy mainstreamu. Taky ukázal cestu, na níž se nemusíte přizpůsobovat všemožným trendům, ale jet si svoji muziku. A když prostě budete dobří, tak si vás zákonitě musí někdo všimnout. Další důležitou věcí je i to, že se ve velké míře všichni známe a navzájem si vypomáháme. Jak s muzikou, tak i zkušenostmi.
První singl k debutové desce, který se zároveň stal prozatím jediným velkým hitem kapely.
Radí vám třeba i pánové z Buty?
Samozřejmě. S Radkem Pastrňákem se velmi dobře znám a docela často máme mezi sebou dlouhé hudební debaty u sklenky.
Prozrazuje svůj recept na úspěch?
On je stále toho názoru, že abyste se prosadili jako kapela, musíte jezdit do každé vesnice, aby vás všichni poznali. Aby se vám to v dnešní době vyplatilo, tak na vás musí být pořád vyprodáno. Když třeba Buty vyrazili do Aše, lidem tam bylo úplně jedno, kdo hraje, prostě přišli, protože chtěli slyšet živou muziku. V dnešní době, kdy je všude mraky muziky zadarmo, je strašně těžké dostat lidi na nějakou ne moc známou kapelu do klubu. Je to stejné i s deskami. Dnes si jen fakt málo lidí koupí desku, kterou by pak sjížděli den co den. Většinou je to věc známých, kteří vás chtějí alespoň těmi třemi stovkami podpořit.
Nedivoč jsou tedy pro vás jako taková malá firma. Dá se bez podpory labelu takovou hudbou uživit?
Kdybych měl brát jenom naši kapelu, tak asi ne. V poslední době byly zisky samozřejmě omezené i kvůli pandemii. Naštěstí máme i další, coverové hudební projekty, které nás živí podstatně lépe. Rozhodně ale Nedivoč nejsou ztrátový byznys.
Zmínil jste, že jste uvažoval o sólové kariéře. Je to stále aktuální?
Už ne. Bylo to v době, kdy jsme měli po první desce takové hlušší období, a díky absenci Jirky Krhuta se tak nějak nevědělo, jak to bude s kapelou dál, a taky jak budou kluci z kapely reagovat na mou tvorbu. To už je pryč.
Seznamte se
Nedivoč jsou ostravská kapela založená muzikantem, skladatelem a bavičem Jiřím Krhutem. Svou debutovou desku Vale pletichám vydali v roce 2018. Od té doby kapela doznala značných personálních změn a v nové sestavě Sváťa Tulej, Vojtěch Šnupárek, Adam Farana, Janko Smichovič a Jan Krompolc vydala aktuální druhou desku Svítá.