Zpěvák a kytarista G. Love, vlastním jménem Garrett Dutton, vystoupí na šumperském bluesovém festivalu v pátek 17. listopadu. „Psal jsem písničky o tom, co jsem viděl kolem sebe ve městě – a najednou jsem začal rapovat do bluesového riffu,“ vzpomíná rodák z Filadelfie na jeden ze zásadních momentů svého muzikantského života. „Říkal jsem si, sakra, to zní dobře. Ale nikdy jsem na tom nelpěl, vždycky jsem experimentoval a proplouval různými žánry podle nálady,“ říká hudebník, který v rozhovoru pro Headliner přiznává, že je jeho snem vyhrát Grammy.
Na sociálních sítích jste žádal členy akademie Grammy o pozornost pro album Live in Boston, které je vaším společným dílem s Donovanem Frankenreiterem. V čem je podle vás jeho síla?
S Donovanem jsme minulý rok spojili části svých kapel a navzájem si vyměnili některé písničky. Bylo to zábavné turné, show v Bostonu, poblíž mého domova, jsme natočili a vydali jako živák. Donovan je skvělý kytarista a autor a naše spojení vytvořilo hezkou synergii. Myslím, že se do výsledku propsalo i naše dlouhodobé přátelství. Rádi bychom s tímhle spojením vyrazili i na světové turné. Doufám, že album nám zajistí pozvánky na festivaly, jako je Blues Alive. Ještě víc by jich zajistila nominace na Grammy.
Na album Philadelphia Mississippi přizval mladé talenty. Hostuje zde i Freddie Fox a Jontavious Willis.
Jednu nominaci jste měl již za album The Juice, které produkoval Keb‘ Mo‘…
Sním o tom, že jednou Grammy vyhraji. Po The Juice jsme vydali album Philadelphia Mississippi a já věřil, že za něj to dostaneme. Je to trochu pošetilé, já vím, hudba se nedělá, aby člověk vyhrál cenu, ale já o ni stojím. Je to, jako když sportovec touží po medaili z olympiády. Hudba není sport, protože nejde o první místo… Ale svým způsobem se o to stejně snažíte. Máme jako muzikanti třeba proti basketu, kde můžete vyhrát nebo prohrát, tu výhodu, že vyhrajete vždycky – protože děláte hudbu. Ale taková cena hudebníka posune daleko dál – přinese větší poptávku po koncertech… A já koncertuju hodně rád.
Před evropským turné a Austrálií jste si ovšem dopřál měsíc volna.
Žijeme v Cape Cod v Massachusetts a po čtyřech intenzivních letních měsících jsem na chvíli rád se svými třemi malými syny. Ale pár dní jsem strávil i ve studiu a hrál několik lokálních menších koncertů. V půlce listopadu už jsem každopádně zase na cestách, každé takové volno uteče jak voda.
Všimla jsem si, že ze Šumperku jedete rovnou do Brisbane…
Takové přesuny jsou divoké, ale proto je život na turné taková zábava. Vidíme nejen každé velké město, ale i městečko a často i mnoho vesnic po světě. Já tenhle aspekt své práce miluji, jezdit do různých zemí a hrát své písničky považuji za požehnání. V Česku jsem byl naposledy se ženou a synem, kterému je dnes sedm, když byl ještě skoro mimino, těším se zpět.
Zmínil jste nabité léto. Co všechno jste letos stihl?
Jedním z vrcholů bylo rozhodně turné s Donovanem a například koncert v Japonsku na festivalu Fuji Rock. Hrál jsem ale i se svou kapelou Special Sauce, která se mnou bude na Blues Alive. V létě jsme jezdili se skupinou Dirty Heads, což znamenalo, že na nás chodilo mladší publikum, tak jsme hráli hodně hip hopu. Moc jsem si užil, že jsme kousek od mého domova letos obnovili festival, který se pár let nekonal kvůli pandemii. Bylo vyprodáno, z toho jsem měl velkou radost, i když celou dobu děsně lilo.
Je toho naštěstí hodně, vlastně to byl jeden z nejrušnějších roků mého života. A příští rok slavíme třicáté výročí vydání prvního alba. Velká část bude věnována ohlédnutí do minulosti. Takhle zpětně mě těší, že si můžu říct, že měl náš debut velký dopad nejen na mě, kapelu a fanoušky, ale i hudební scénu. Nejlepší ale je, že tu pořád jsme. Vážíme si neskutečně podpory fanoušků, kteří nám tenhle výjimečný život, kdy je naše práce dělat ostatní šťastnými, umožňují.
Drinkin‘ Wine je z alba The Juice, nominovaného na Grammy.
Vnímal jste to vždy takhle, že vaše práce je dělat ostatní šťastnými? Nebo jste to dříve vnímal, řekněme, sobečtěji?
Vždycky jsem to neměl jako teď. Především chci říct, že pořád je základ, že hudba dělá šťastným mě. Inspiruje mě a dodává mi energii. Psaní písniček je vždy do jisté míry sobeckým úsilím. Je to vaše umění, takže se vás a vašich emocí musí dotýkat. Tvorba ponoření do sebe a svých pocitů, dobrých i zlých, do jisté míry vyžaduje. Sebevyjádření je základ, ale nakonec si musíte také uvědomit, že na pódium vstupujete, abyste lidem něco dával. Protože i publikum dává moc vám – energii, peníze, čas, potlesk, lásku… Přijímáte naši hudbu do svých každodenních životů, rodin a kultur. Uvědomil jsem si, že ve finále jde právě o tu radost, kterou se snažím rozdávat. Kdyby muziku člověk dělal jen pro peníze, nikdy nebude opravdová a nevydržíte dlouho. Jedu do Česka vydělávat peníze? To se mi, upřímně, snadněji dělá tady v Americe. Moje mise je dělat lidem radost a inspirovat je. Vždycky jsem si například přál ostatní inspirovat k tomu, aby začali sami hrát.
O G. Love a Special Sauce se říká, že jste průkopníci – že nikdo před vámi tak autenticky nekombinoval blues s hip hopem a funkem. Cítíte se jako průkopník, nebo k té nálepce nemáte vztah?
Chtěl jsem udělat něco originálního. Kdyby se mě někdo ptal na radu, řekl bych – dělej něco svého. Buď originální. Neplatí jen pro hudbu, ale i pro život obecně, je potřeba najít svoji skulinku. Když najdeš něco, co nikdo předtím nedělal, získáš skutečnou moc. Zároveň to ale často přijde přirozeně – míchal jsem hip hop a blues, protože se to tak sešlo. Zpívám to dokonce v jedné písničce, že to není vymyšlené, že jsem produktem města.
Města Filadelfie…
Ano, pocházím z Pensylvánie, vyrůstal jsem v osmdesátých letech, hip hop tehdy začínal být poprvé opravdu úspěšný. Já hrál basketbal s místníma černochama, začal jsem ho díky tomu poslouchat brzy. Nikdy mě nenapadlo, že budu rapper, ale vsáklo se to do mě. Stejně tak jsem nasál z jiných zdrojů blues – a to mě chytlo, hrál jsem na akustickou kytaru blues a kupoval si bluesové desky. Chodil jsem na koncerty pořádané místní Folksong Society. Vozili umělce, co hráli Delta Blues. Můj táta byl dost v pohodě a bral mě na koncerty. Psal jsem písničky o tom, co jsem viděl kolem sebe ve městě – a najednou jsem začal rapovat do bluesového riffu. A říkal si, sakra, to zní dobře. Stalo se to, když jsem buskoval, a v tu chvíli jsem věděl, že jsem na něco přišel. Jediný člověk, co dělal něco podobného, byl Beck, ale ten byl na druhém pobřeží, takže jsem o něm tehdy nevěděl. Kousek ode mě ještě ve stejnou dobu vyrůstali The Roots, ti k hip hopu přidali živou kapelu – vycházeli ze stejného podhoubí jako já. Ale nikdy jsem na tom nelpěl, vždycky jsem experimentoval a proplouval různými žánry podle nálady. Baví mě zkoumat jejich hranice.
Lásku, mír a štěstí přeje G. Love.
V čem nejvíc plujete dnes?
Velmi rád pracuji s dalšími hudebníky, ať už jde o velmi slavné kolegy, nebo neznámé lidi. Zrovna něco připravujeme s dobrým kamarádem Samem Hollanderem, autorem řady velkých hitů (spolupracoval třeba s blink-182, One Direction či Katy Perry, pozn. red.). Dal dohromady takovou hiphopovo-bluesovou super kapelu. Tvoří ji rapper Scarface, Robert Randolph na steel kytaru a já. Zní to jako tvrdší rokenrol. Dost mimo moji komfortní zónu, ale baví mě to. Hraji na harmoniku a rapuji. S Jackem Johnsonem taky chystáme akustické album. Nejvíc mě teď ale baví žánr contemporary blues.
Jak vidíte budoucnost blues?
Díky albu Philadelphia Mississippi vím, že ji má – nahrával jsem ji s řadou umělců, hodně lidí z nich bylo ze severu Mississippi. Je tu silná mladá generace, rád na ni pomáhám posvítit. Jsou to odvážní mladí lidé, kteří znají historii a umí zahrát staré klasiky, ale zároveň jdou vlastním směrem. Jasně, umělci jako Buddy Guy jsou na svých posledních turné, ale obzvlášť on už dal světu tolik… Jsem si jistý, že bude hrát, dokud to půjde, ale v určitém věku už to holt nejde po celém světě. Máme už poslední šanci vidět první generaci, ale to žezlo se předává dál. Pro mě osobně byl jednou z největších inspirací John Hammond a ten už taky koncertuje výjimečně.
Debutové album, na němž byla i píseň Baby’s Got Sauce, příští rok oslaví 23 let.
G. Love & Special Sauce
Trio se zformovalo před třiceti lety v Bostonu a o rok později nadchlo eponymním debutem. Stejně jako první deska i první koncert G. Love & Special Sauce v Praze, v roce 1996 v pražské Akropoli, zanechal silný dojem. Jejich společná diskografie v současné době čítá deset položek, poslední loňské album nese příznačný název Philadelphia Mississippi a kapela na něj přizvala řadu bluesových talentů. Za předchozí desku The Juice, již produkoval Keb‘ Mo‘, získali G. Love & Special Sauce nominaci na Grammy v kategorii Best Contemporary Blues Album. Kytarista a zpěvák Garrett Dutton začal písničky skládat díky povzbuzení od své učitelky hudby. Měla kapelu Heidi and the Wolf a v Duttonovi viděla potenciál, už když mu bylo 8 let.
Blues Alive 2023
Blues Alive se koná od 16. do 18. listopadu v Šumperku. Jeho největšími hvězdami jsou letos kromě G. Love and Special Sauce například Tommy Castro, jedna z největších současných hvězd bluesové scény Robert Finley, který se celý život živil buskingem na nárožích a teprve v posledních letech se po šedesátce dočkal slávy. Dále se návštěvníci mohou těšit například na kapelu Alvin Youngblood Hart’s Muscle Theory či chicagského kytaristu Bernarda Allisona.