Zklamání jménem Black Country, New Road
Hlavním lákadlem celého festivalu bylo sobotní vystoupení skupiny Black Country, New Road, která kvůli komplikacím spojeným s cestováním v době pandemie koronaviru nemohla dorazit vloni. V mezidobí však kapelu opustil frontman, kytarista a zpěvák Isaac Wood, takže letos přijeli bez něj s úplně novým setlistem. Byl jsem hodně zvědavý, jak to bez Wooda funguje. A musím přiznat, že pro mě byli zklamáním. Ne že, by to bylo úplně špatné vystoupení. Zahráli sice trochu rozpačitě, ale s nadhledem, nechyběla hudební pestrost, ale ve srovnání s předchozí tvorbou zakonzervovanou na dvou albech, už to dohromady nějak nefunguje. Nejsou to ti Black Country, New Road jaké jsem znal. Nechytlo mě to a po čase mě to začalo i nudit.
Démonicky skvělý Wu-Lu
Úplně opačně na mě zapůsobil Miles Romans-Hopcraft aka Wu-Lu s kapelou. Wu-Lu vyrostl na jazzu, junglu, drum’n’bassu, hip hopu, grunge a punku. Nasekali to na kousky, smíchali dohromady, a i přes zjevnou nesourodost, to do sebe všechno zapadalo a vznikla neskutečná a vzrušující muzika poháněná uměleckou svobodou a smyslem pro naléhavost. Je to hudba pro svět plný špatných zpráv, která od nich ovšem nenabízí únik, ale umožňuje nám přijmout hněv a frustraci, která z nich pramení, a postavit se jim čelem. Je to hudba plná niterné nespokojenosti a vnitřní nevyzpytatelnosti. Rozhodně šlo o jedno z nejlepších vystoupení letošní Besedy!
Scotch Rolex feat. MC Yallah aneb prolnutí kultur
Další zahraniční položkou programu bylo spojení v Berlíně usazeného japonského producenta a ugandské raperky MC Yallah. Byla to čirá radost z objevování možností vzájemné komunikace různých kulturních vlivů zabalených do tanečních rytmů dubu, trapu a techna.
Skvělá brněnská náhrada Science Killer
Dalším zahraničním vystupujícím měli být belgičtí Neptunian Maximalism – NNMM se svým drone metalem smíchaným s duchovním free jazzem a psychedelickou hudbou. Bohužel starý známý covid jim neumožnil dorazit. Na poslední chvíli je nahradila brněnská skupina Science Killer, která v sobotu zavírala hlavní pódium. Zařadit tuto v podstatě lokální a nezaslouženě ne moc známou partičku na hlavní pódium v prime timu bylo dramaturgicky odvážné, ale vyšlo to. Kapela se toho zhostila se ctí a odehrála před početným pódiem hypnotický set, který se zařadil mezi ty nejlepší na festivalu.
Katarze s 52 Hertz Whale
Slovenská post-punková kapela 52 Hertz Whale v sobotu na stage B odehrála jeden ze svých pověstných katarzních koncertů. Byl jsem na nich již několikrát, a opět to byl vzrušující zážitek postavený na intenzivní naléhavosti a silných emocích.
Slovenské snění a Tolstoys
Tolstoys je slovenská kapela v čele se zpěvačkou a skladatelkou Elou Tolstovou a baskytaristou Michalem Smetanou, která již nějakou dobu rozviřuje hladinu slovenské hudební scény a přijela rozvířit i Besedu. Předvedli osvěžující dreampop, jehož síla vychází z uhrančivého a citlivého zpěvu a zasněných melodií. Akustické pasáže se přirozeně prolínají s klávesovými plochami, příjemná melancholie s energickými rytmy.
Lenka Dusilová a Květy
Z tuzemských zástupců bych rád zmínil průřez tvorbou Lenky Dusilové za doprovodu členů skupiny Květy, který byl, podobně jako nedávno na festivalu v Boskovicích, jedním z vrcholů Besedy. Tohle spojení funguje.
Intenzivní Kittchen
Tradičně výborné vystoupení předvedli Kittchen, kteří na besedu přijeli v sestavě maskovaný Jakub Konig s kytarou, Aid Kid se svými synťáky a Štěpán Růžička s baskytarou. Vlastně to bylo lepší vystoupení, než tradičně výborné. Měl jsem pocit jako by Jakub kousek posunul kvalitu svého zpěvu, kterému dával další rozměr Růžičkův druhý hlas. Aranže se zakomponovanou basou umožnily vyznít elektronice a vystoupení dostalo na intenzitě.
Škoda přeslechů u Ireny a Vojtěcha Havlových
Třešničkou na letošním besedním dortu mohlo být vystoupení Ireny a Vojtěcha Havlových. Bohužel zážitek z jejich neuchopitelné, poetické a velmi intimní muziky ve stanu na stage C necitlivě rušily přeslechy ze současně probíhajícího koncertu raperky Hellwany z hlavního pódia. Škoda.
Blackmetal NĀV!
Opačný pól žánrového rozpětí Besedy letos připadl tvrdým kytarám blackmetalového tria NĀV a jejich surovým songům čpícím nihilismem a svádějícím k moshpitu.
A dál?
Bylo toho samozřejmě daleko víc. Skvělé sety (opět tradičně) odehráli psychedeličtí Madhouse Express, synth punkový CTIB, instrumentální post stoneroví Lambda nebo post indie kytarovka February.
Ctib.
A těší mě, že své místo v dramaturgii festivalu dostali i interpreti, které jsme v Headlineru vloni nebo letos zařadili mezi naděje tuzemské hudby. Jmenovitě Anna Vaverková, Ivy Z, Méta Monde, Laokoon, něco něco nebo Obligatne. Někteří z nich si již svoje místo na tuzemské scéně našli, někteří ho hledají, ale ani jedno z těchto vystoupení letos na Besedě nezapadlo.
Anna Vaverková
I přes to, že letos pořadatelům nepodařilo festival vyprodat, oplýval příjemnou atmosférou, pohodovými návštěvníky a kvalitní hudbou napříč žánry, tedy vším tím co Besedu dělá Besedou. A co je důvodem proč se na ni návštěvníci (včetně mě) tak rádi vrací.
