V hanáckém Jazz Tibet Clubu newyorskou kapelu uvítají 8. října, v Paláci Akropolis o den později. Že je o co stát, Moon Hooch prokázali už před třemi lety na Open Airu Mladí ladí jazz na Karlově náměstí, kde si lidé vskutku nemohli pomoct a tancovali.
Přes léto jste moc nekoncertovali, jak jste ho využili?
Velkou část jsem strávil na pláži, běhal, cvičil a dělal jsem kickbox. Miluji pohyb na čerstvém vzduchu. Co se hudby týká, soustředili jsme se s Moon Hooch na dotažení nových alb. Máme připravenu jednu desku, na které budou jenom předělávky. To je poprvé, vždycky jsme upřednostňovali vlastní skladby. Wenzl si ale už dlouho přál zkusit, jak budou znít některé z největších hitů v našem podání – to znamená komplet zahrané na saxofony. Pracujeme i na další desce vlastních písní, takže máme fajn léto. Kromě toho pracuji na vlastních sólových projektech. Nenudím se.
V jakých vodách jste vybírali písničky pro album coverů?
Máme tam skladby od The Weeknda, Justina Biebera, Avy Max, Olivera Tree… Nechtěli jsme přehrávat staré klasiky, zajímala nás nová hudba. Popoví producenti dělají hudbu specifickým způsobem a úplně jinak než my. Mám z výsledku radost, zdá se mi, že se nám podařilo zachytit podstatu jejich přístupu. Ano, jsou to instrumentální tracky hrané na saxofon, ale mají atmosféru popových hitů.
A druhé zmíněné album?
Už je také nahrané, ale čeká ho ještě nějaká produkční práce, mix a master.
Na začátku roku jste vydali track One Planet, v němž vaše hudba podkresluje projev astronoma Carla Sagana. Má nějakou spojitost s deskou?
Ne, to stojí tak nějak samostatně. Je to opravdu spíš jen podkres. Natočili jsme ho se Saganovým vnukem. Setkali jsme se kdysi díky jednomu našemu předskokanovi. Jmenuje se Tonio Sagan. Je rapper a skvělý producent. Spřátelili jsme se a docela dlouho s ním spolupracovali.
Bylo to poprvé, co Tonio v písni použil hlas svého dědečka?
Ne, na jeho projevech vystavil celé jedno album. Nám se to zalíbilo. Co říká ve One Planet, je důležité poselství, které souzní s naší vlastní filozofií.
Moon Hooch rádi spolupracují s vnukem astronoma Carla Sagana.
Vaše písničky jsou v naprosté většině instrumentální, ale na webu máte celou sekci, která se věnuje filozofii kapely a tomu, čemu věříte. Veganství, udržitelnost… S tím je kapela spjatá od začátku?
Kapelu jsme zakládali asi tak ve dvaceti a tehdy byla naše hlavní filozofie se skvěle bavit. Až na dřeň. Ale časem jsme se vzdělali v tématech týkajících se životního prostředí a živočišné výroby a získali silnější postoje. Zdálo se nám samozřejmé, že pokud můžeme mít nějaký vliv, chceme ho využít k vytvoření lepší budoucnosti pro všechny. Všichni jsme se stali vegany a jsme hodně zapálení do sázení stromů.
To je ušlechtilé…
Peníze z turné padnou mimo jiné na akce, na nichž spolu s dalšími dobrovolníky a fanoušky sázíme stromy. Pořádáme je každých pár měsíců. Jen tenhle rok jsme vysadili přes šest set stromů. Spolupracujeme nově také s organizací, která zachraňuje mangrovové porosty – ty zachycují hodně oxidu uhličitého. Mangrovy kvůli průmyslu rychle mizí, přitom jsou pro pobřežní ekosystémy kriticky důležité. Jednoho dne bych chtěl část odlesněné krajiny proměnit v hluboký les Moon Hooch… Není to nepředstavitelné! Jednou se nám v Západní Virginii podařilo s třiceti dobrovolníky vysadit pět set stromů za jediný den. Dnes už to místo možná trochu vzrostlý les připomíná.
Sázení stromů hudebníci využívají jako nástroj pro vymazání uhlíkové stopy způsobené lítáním po celém světě často. Ne každý ovšem sází osobně – většinou jen zaplatí nějaké neziskové organizaci, která to udělá za ně.
I my jsme s tím začali před lety přesně z tohoto důvodu – chtěli jsme neutralizovat svůj dopad na životní prostředí. Dřív jsme to také přenechávali společnostem, které se zalesňováním zabývají, ale to se nám začalo zdát příliš pohodlné. Neviděli jsme dopad na vlastní oči. Chtěli jsme to vzít do vlastních rukou, využít tu příležitost ke společenskému setkání a trochu se umazat od bláta. Nyní oba přístupy kombinujeme. To se zdá být nejvíc efektivní.
Svůj NPR Music Tiny Desk Concert Moon Hooch doporučují jako nejlepší seznámení s jejich hudbou.
Přemýšleli jste někdy o tom, že byste prostě přestali létat?
Jasně, napadlo nás to. Ale máme příliš rádi svou práci a jezdit do Evropy lodí nám zatím nepřipadá jako adekvátní alternativa. Moc často bychom se k vám nepodívali.
Zmínil jste sólové projekty. Co v nich nacházíte, co nemáte v Moon Hooch?
Víc zpívám a rapuju. Mám sklon produkovat beaty, které směřují spíš do hip hopu, funku nebo trapu. V Moon Hooch tyto prvky také máme, ale ta muzika je spíš taneční. House, groove, techno a podobně.
Proč víc nezpíváte i v Moon Hooch?
Občas zpívám, ale Wenzl má radši instrumentální hudbu. Nejen tu naši, ale obecně. Respektuji jeho přání, abychom dělali především skladby bez vokálů. Já bych zpíval víc rád, ale není to jen můj projekt.
Seznamte se
Moon Hooch jsou jednou z kapel, která si na začátku své kariéry vysloužila stopku na určitých stanicích newyorského metra. Hráli tam jako buskeři a zastavovalo u nich příliš mnoho lidí a bránili plynulosti provozu. Když Wenzl McGowen a Michael Wilbur, kteří oba studovali jazz, vyměnili stanice metra za nahrávací studia, pustili se daleko víc do experimentů s elektronickými prvky a jejich hudba začala směřovat k technu a dalším žánrům. Aktuálně mají na kontě pět studiových alb a další na spadnutí.