Za hlubokého covidu v roce 2021 se kytarista Aris Kotoulas z Řecka, který žil už asi rok v České republice a psal hudbu, dal dohromady s bubeníkem Davidem Černým, pražským rodákem, jehož našel přes inzerát na internetovém fóru. Společně sestavili první sestavu kapely binding blank pages a všechno se jevilo velmi slibně. Bohužel na tehdejšího zpěváka si došlápla cizinecká policie a kvůli problémům s vízem ho deportovala do USA a současně kapelu opustil i tehdejší basák.
David Černý to tehdy shrnul: „Zklamání bylo velké, chuť dělat hudbu žádná, takže jsme se rozhodli dát si pauzu.“ Pauza nakonec trvala asi jen půl roku, jelikož zbylým členům začala hudba chybět. Na jaře roku 2022 se jim podařilo, opět na inzerát, najít zpěváka Iva Horu, který se tehdy právě přistěhoval z Nizozemska, a basáka Matthieua Daubina z Francie. Tím bylo mezinárodní složení kapely kompletní a mohla začít znovu zkoušet a tvořit s jasnou vizí, prorazit na tuzemské hudební scéně bez ohledu na to, že jsou každý z jiné části Evropy.
I přes počáteční problémy, se kterými se potýká každá začínající kapela, jako je hledání vyhovující zkušebny, odmítavé nebo žádné odpovědi na e-maily ze strany klubů a festivalů a podobně, však vytrvali. Začali postupně vystupovat, a to nejen v klubech, ale objevili se i na několika festivalech. Ale hlavně vydali debutové EP In Every Way But One. Na něm v šesti sonzích vypráví introspektivní příběhy ze života. „Naše texty se noří do pocitů, výzev a okamžiků introspekce, ale na tom, zda jsou tyto zážitky osobní, nebo ne, nezáleží. Jde o to, abychom vyprávěli příběh, se kterým můžeme souznít,“ řekli mi členové kapely.
Většinu hudby píše Aris, jenž ke svým inspiračním zdrojům uvedl: „Nic mě neinspiruje k psaní víc než poslech hudby samotné. Může to být píseň, kterou jsem slyšel stokrát, nebo něco úplně nového. Může to být hudba z padesátých let nebo něco, co vyšlo před měsícem. Ale bez ohledu na žánr, ať už mě inspiruje cokoli, všechno projde přes moji kytaru. Tam se všechny nápady filtrují a transformují.“ Výsledkem jsou svěží a dynamické písně rozprostřené od snových melodií až po zkreslené zvukové plochy, které by pro příznivce škatulek bylo možné zařadit někam k indie či alt rocku.
Kapela v nich umně proplétá promyšlené vrstvy kytar, hypnotické basové linky a synkopické rytmy s mysticky působícími synťáky a výbornými emocionálními vokály. Ve své tvorbě nezapře cit pro silné melodie a snahu o hledání nových neotřelých zvuků. Ale co pokládám za nejdůležitější, je z ní cítit neskutečná přirozenost, upřímnost a uvěřitelnost. Bohužel jsem ještě neměl možnost je vidět naživo (určitě to budu chtít napravit), ale pokud čtveřice dokáže tyto atributy zprostředkovat i z pódia, musí být jejich koncert silným, a to nejen hudebním, ale i emocionálním zážitkem.
Kapela se v současnosti soustředí zejména na to, aby se jejich hudba dostala mezi lidi. Proto by si v roce 2025 ráda zahrála na více festivalech a dostala se na pódia za hranice Prahy a třeba i České republiky. Nicméně se rozhodli, že si po zbytek letošního roku dají od koncertování pauzu, aby se mohli ponořit do tvůrčího procesu a věnovat se skládání nových písní. Přestože se tedy v nejbližší době nějakých koncertů nebo nových songů pravděpodobně nedočkáme, můžeme se podívat alespoň na jejich live session. „Nahrávali jsme ji v loňském roce a zatím pouze ležela v šuplíku. Její dokončení nám dalo zabrat, ale už se nemůžeme dočkat, že se o ni brzy se všemi podělíme,“ prozradili mi členové kapely. Do té doby si určitě poslechněte jejich EP, protože binding blank pages je sympatická a velmi zajímavá kapela, která má potenciál získat si širokou skupinu posluchačů.
Poslední song EP naznačuje, kudy by se naše hudba mohla ubírat v budoucnu.