Jejich cesta k současnému zvuku byla dlouhá a klikatá a vedla přes změny v sestavě od metalových riffů na základní škole přes popovější období až po současný zvuk ovlivněný synťáky. „Začali jsme kolem roku 2015 na základce jako kámoši z osmé a deváté třídy. Na koncertě Iron Maiden jsme se dohodli, že budeme hrát metal, protože to prostě bylo cool,“ vzpomíná bubeník a zpěvák Honza Čuma, jinak také zpěvák kapely mmnk. Rodiče jim tehdy zařídili zkušebnu a parta teenagerů začala o víkendech zkoušet.
S postupem času si však uvědomili, že je baví spíše hudební nápady než tvrdé kytary, což vedlo k postupnému posunu směrem k nezávislému popu. První nahrávky začaly vznikat někdy kolem roku 2018, ale tehdejší tvorba již na streamovacích platformách není k dispozici. Jedinou možností, jak si tehdejší kapelu Kule připomenout, je poslech EP nazvaného Vo to tu de z roku 2019. Jedná se o pět kytarových, v podstatě přímočarých poprockových skladeb s indie prvky, které se vyznačují puberťáckou energií. Již tehdy ovšem překvapily civilními českými texty plnými humoru a lehké ironie. V podobném duchu se neslo i první album Proč se ty peníze musí pořád točit, s nímž Kule přišli v roce 2021.
Další žánrový posun lze zaznamenat na druhém albu Radio Kule z roku 2023. Na něm kapela upustila od přímočarého kytarového pop rocku středoškolských let a vydala se alternativnějším směrem. Konkrétně stále častěji začala využívat syntezátory, v její tvorbě se objevila sofistikovanější rytmika, precizní práce s dynamikou a také dříve nemyslitelná melancholie.
Musím přiznat, že právě s vydáním tohoto alba mě skupina Kule začala více zajímat, protože bylo znát, že tu někdo daleko více přemýšlí o produkci, zvuku i estetice. „Chtěli jsme něco, co nás baví, co je kreativní a světově relevantní. Ne prvoplánový pop, ale hudbu, která má nápad,“ říká Honza.
V současnosti tvoří Kule čtveřice Richard Pudich (zpěv, kytara), Štěpán Havel (basa), Honza Dobrovolný (syntezátory) a Honza Čuma (bicí, zpěv). V této sestavě vzniklo i zatím poslední EP Perfektní plán, vydané v loňském roce ve spolupráci s producentem Jiřím Habartou z Ghost of You a Květů.
Pětiskladbová nahrávka posouvá kapelu dál směrem k alternativnímu synth popu. Kombinuje melodickou přístupnost s rytmickou hravostí, pracuje s tanečním groovem i melancholickými plochami a potvrzuje cit kapely pro detail. Ať už je to vrstvení syntezátorů, nebo práce s dynamikou.
Zároveň ukazuje, že ani po deseti letech existence Kule neztrácejí potřebu hledat vlastní identitu. Spíš naopak. To potvrzuje i poslední vydaný singl Nejsem básník. Jedná se o zatím nejromantičtější píseň kapely a citlivý úkrok ke střídmým syntezátorům, klavíru s textem inspirovaným básnickou tvorbou Františka Gellnera. „Je to jeden track, který nám vyhovoval žánrově i zvukově.
Hledání našeho směru ale nekončí. Experimentujeme dál a proces nahrávání se mění s našimi zkušenostmi,“ uzavírá Honza. Ani v budoucnu nehodlají Kule zpomalit. I když cesta není předem daná.