Obrázek k článku GLOSA: Linkin Park a cappella? Pohled do vokální kuchyně ocení fajnšmekři, posluchač těžko
| Vojtěch Vanda | Foto: James Minchin III

GLOSA: Linkin Park a cappella? Pohled do vokální kuchyně ocení fajnšmekři, posluchač těžko

„Úspěch, díky bohu,“ jistě si oddechla nová sestava Linkin Park poté, co veřejnost i kritici přijali jejich desku From Zero s nadšením. V pořadí sedmé prvenství v prestižním žebříčku Billboard je o to cennější hlavně z důvodu nahrazení zesnulého Chestera Benningtona zpěvačkou skupiny Dead Sara Emily Armstrong.

Jak to správně oslavit? Vydáním From Zero: A Cappellas. A já se, podobně jako legendární česká kapela LuŠtěLa v písni Patnáctiny, ptám: „Kdopak z vás to ocení?“

Jakmile kapela ohlásila na sociálních sítích překvapení v podobě nové verze alba From Zero, fanoušci se rozdělili na dva tábory: jeden čekal deluxe verzi, druhý instrumentální vezi alba. Výsledek? Nikdo nedostal, co chtěl. Linkin Park vyslali do světa vokální verze stop From Zero bez hudebního doprovodu. Takže se vlk nenažral. A koza? Ta se spíše samovolně rozpadla.

Motiv mi uniká, pojďme tedy po něm zapátrat. Verze alba, kterou nikdo nechtěl, je dle některých médií údajně poctou hlasu Emily Armstrong, jež se velmi solidně vypořádala s mimořádně těžkou rolí náhrady za unikátní Benningtonův hlas. Všechna čest. Nebylo by nicméně lepší a cappelly minimálně zprocesovat tak, aby opravdu vyzněly lépe? Nechci tvrdit, že se zvukové zpracování na desce nepovedlo, jen stopy, které jsou naefektované až na půdu, nejsou zrovna „poctou“, když nejsou implementované do hudby.

Dalším, možná větším problémem jsou hluchá místa, která vyznívají až komicky. Například v písni The Emptiness Machine, kde přichází s hudbou i gradace, nakonec nastane ticho. U screama v Two Faced jsem se vyloženě zasmál a v tracku Casualty jsem to nevydržel. Navíc agresivní emoce, která jde s instrumentály ruku v ruce, otupí. Deska jako celek tak možná láká k jednomu poslechu.

Abych ale zase nekřivdil – ten dlouhý scream v Heavy Is the Crown? Velmi solidní. Texty, v nichž emoce sálají zejména z textu, jako v Over Each Other nebo Good Things Go? Very nice. To je ale všechno. Mimochodem Shinodovy vokály by tam ani být nemusely.

Užije si tedy desku posluchač? Možná hardcore fanoušek bažící po každé jedné novince. Z pozice hudebníka či zvukového inženýra je to však něco jiného. Chce to jistou odvahu vydat jen vokály, v nichž jsou slyšet nedokonalosti. A že tam jsou. Zároveň zde rozeznáme „easter eggy“, které nám prozradí, že třeba efekt, který jsme v písní slyšeli, byl pouhý hlas. Co z toho ale má obyčejný fanda?

Proto nyní použiji hlas svůj a vyzývám Linkin Park, ať vyslyší vox populi a vydají instrumentální verze písní jako loni Papercuts. To byla, panečku, jiná písnička.