Rosničky jednoznačně predikují, že letošní léto a letní teploty prakticky až na pár výjimek končí a že už začne být víc sychravo a deštivo. Středa 25. srpna byla proto ideální možnost vyrazit ještě jen relativně nalehko na Střelecký ostrov a poslechnout si pár písniček. Dramaturg (ne)Pontonů Kay Buriánek se opět vytáhnul a připravil parádní program ve znamení písničkařiny – pozval kapelu Piano a hudebníka Lukase Landu.

„Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“ vybavil se mi citát Václava Havla. Je sobota kolem půlnoci a těsně předtím, než na hlavní stage festivalu naběhla parta „podivných švédských pinglů“ The Hives, mám možnost krátce pohovořit s hlavním organizátorem festivalu Michalem Thomesem.

Odpovědět na novou „hymnu“ Tří Sester pro Euro lze názvem slavného chuligánského filmu. Proč?