"Chodí míň lidí. Víc si rozmýšlí, než na něco přijdou. I u stálic, které měly vyprodáno dopředu, trvá, než se koncert vyprodá. Nalákat lidi, aby přišli, nám dá mnohem větší práci," popisuje Vodehnal realitu pražských hudebních klubů po covidu. "Je těžký lákat lidi někam, kam se jim nechce. Pojďme se na to ale podívat tak, že nějaká zábava být musí, nebo se z toho zblázníme," dívá se ovšem do budoucnosti pozitivně.
V roce 2023 by rád konečně naplnil svoji vizi, aby se z Malostranské besedy stal klub nejen pro generaci rodičů dnešních teenagerů, ale svůj domov tu našly i mladé kapely a scény kolem nich.
Zastavené naděje
"V roce 2019 jsem měl stejně jako většina kolegů pocit, že svět je náš. Všichni chtěli hrát a všichni chtěli na muziku chodit," vzpomíná na svoje začátky v roli dramaturga v klubu, kde v minulosti našla domov řada skvělých nejen beatových kapel. "Ve chvíli, kdy přišel zlom a lockdown, všechno se zastavilo. Naskočit zpátky bylo těžké," popisuje Vodehnal. Svoje dramaturgické plány neměl šanci zrealizovat. "Měl jsem nějakou vizi, ale hned jsem dostal stopku. Bylo to frustrující se v tom máchat. Nešlo zvát nové interprety, protože ta doba tomu nebyla nakloněná."
Přestože i pro tak tradiční kluby, jako je Malostranská beseda, je dnes těžké přimět lidi chodit opěty na muziku jako v dobách před covidem, svojí vize hudebního klubu pro všechny generace se nevzdává. "Chtěl bych Malostranskou besedu zbavit stigmatu, že je to jen klub pro generaci mých rodičů. Pro naše věrné návštěvníky tam samozřejmě program vždycky bude, zároveň bych si ale přál, aby k nám našli cestu i mladší lidi. A hráli u nás nové kapely," uvažuje Wóďa. "Za tu dobu jich vzniklo hodně a jsou dobrý. Potěšilo by mě, kdyby se pro některou z nich Malostranská beseda stala domovskou scénou, jako to bylo třeba u Ivana Hlase nebo Krausberry."
Může se něco takového ještě v dnešní době vůbec stát? "Možná už se to rodí. Pravidelně u nás začali vystupovat třeba Purplefox Town, které jsem shodou okolností poprvé viděl na Headliner pontonu," vidí to Vodehnal optimisticky. Zkoušet v dramaturgii kombinace různých protipólů je podle něj ta správná cesta. "Dovedu si představit, že se do Malostranské besedy bude chodit i na hip hop. Proč ne..."
Poslouchat šum hospody
"Chodit do prázdnýho klubu bylo těžký. Být tam mezi těma stěnama jenom s tou ozvěnou. Z beden jsme si pouštěli šum hospody, abychom měli pocit, že jsme v plným klubu," obrací se za dobou, kdy hudba v klubech utichla a kus jedné generace se odnaučil na živou muziku do klubů chodit. A zvlášť na tu novou.
"Na letošních festivalech mi to přišlo jako dno. Všichni sází jenom na osvědčené koně nebo agro kapely. Dost mi tam chyběla kvalita a rozmanitost," sumíruje Wóďa svoje zkušenosti z letních akcí roku 2022, které absolvoval v roli tourmanažera Vypsané fixy. "I když je to možná ekonomická sebevražda, touhle cestou se v klubu vydat nechci. Nechci nahrazovat kvalitu, kvantitou. Tomu bych chtěl věnovat příští rok," plánuje snes nadcházející sezónu, aniž by tušil, zda ji po covidu nepoznamená ekonomická a energetická krize. Doba možná jeho pohledu příliš nepřeje, přesto si je Martin Vodehnal i po letech čekání jistý: "Chceme obstát jako klub pro jedenadvacátý století."