Ve speciální minisérii podcastů, která dostala název Pětatřicátníci, jsme se rozhodli jít až ke kořenům. A vůbec poprvé popsat, jak vznikl a postupně se utvářel fenomén jménem Kabát.
V prvních čtyřech epizodách jsme s kytaristou Otou Váňou probrali celou historii kapely. Teď přišla řada na ostatní členy Kabátu. Každou středu si v rámci našeho kanálu Headliner CZ pozveme jednoho z nich, aby do mozaiky příběhu Kabátu přispěl svými vzpomínkami.
Poslechněte si aktuální epizodu.
V šesté epizodě do redakce Headlineru společně s Otou dorazil baskytarista, textař, zpěvák a zakladatel kapely Milan Špalek. "Začínali jsem tím, že jsme s kamarádem hráli v háječku na španělky a zpívali anglicky," popisuje, jak zněl Kabát, když chodil na základní školu. "Anglicky jsme teda neuměli. První píseň byla Sleep sweet sleep. Taková romantická."
Špalek, jak to, že jste to neopravil?
Grády to začalo nabírat později, když už kolem sebe našel muzikanty. "Bylo nám dvacet. Tak jaký má člověk záliby? Chce se bavit, chce někde sejmout nějakou holku. Tak jsme o tom zpívali," popisuje mladické období Kabátu plné bujaré zábavy i prvních velkých hitů.
Brzy bylo jasné, že škole ani práci se Špalek věnovat nebude. "Vyučil jsme se na instalatéra – ale byl jsem příšernej instalatér. Tak jsem si říkal, že se radši budu soustředit na muziku, protože to mě bavilo. Sváření trubek jsem se vyhejbal, to bylo šílený," pokračuje a přidává k dobru historku ze své praxe, která byla (naštěstí pro celé město) velmi krátká.
"Měl jsem takovej speciální klíč, kterým se dala na ulici zavřít voda do celýho baráku. A tím jsem řešil všechny problémy. Když někomu rupla voda, tak jsem ji zavřel," popisuje. "Lidi pak volali na byťák: "Nám neteče voda!" A když se mě mistr ptal: „Špalek, jak to, že jste to neopravil?“, tak já odpovídal: „Vždyť říkali, že jim teče voda, tak teď jim zase neteče. Tak o co tam jde, proboha?“ Takhle blbej instalatér já byl. Takže není divu, že muzika převážila."
Holky nepřišly
"Od začátku jsme byli dost soutěživý. I kluci za kapely říkali: "Musíme to dělat tak, aby ostatní byli po nás. Jako je to v písničce Rodinnej tank," vypráví Milan Špalek o motivaci, která Kabátu v začátcích rozhodně nechyběla, i když se jí leckdy úspěšně snažili přepít. "Záchranej kruh nám hodil Petr Janda," vzpomíná na období před prvním albem, kdy měla existence kapely jedinkrát na mále. Skupina se motala v kruhu.
Atmosféru prvních koncertů Špalek popisuje s hurónským smíchem: "My jsme si mysleli, jak budeme strašně úspěšná kapela a budeme mít fanynky. Dopadlo to tak, že jsme vylezli na pódium a pod náma bylo 250 úplně vožralejch chuligánů, který po nás házeli plechovky. A občas nějaká holka, která ale vypadala spíš jako ty chlapi. Na nás fakt nechodily manekýny." Zatímco pankáči po sobě na koncertech flusali, na prvních koncertech Kabátuspíš lítaly kelímky. "Naši fanoušci byli tenkrát hlavně pivaři."
Největší skeptik
Po vydání alba Má jí motorovou šel Kabát prudce nahoru. A od té doby se mu dařilo přinášet na každém albu skladby, které zlidověly. Ve velké míře to bylo právě díky textům Milana Špalka. S úspěchem ale ani po pětatřiceti letech nepřichází jistota. "Když něco napíšu, nevěřím, že je to dobrý, dokavaď mi to lidi sami neřeknou," přiznává Milan Špalek a pokračuje. "Nevěřím, že je ta kapela dobrá. Nevěřím, že příště přijdou lidi. Celej život to mám takhle. Prostě tomu nevěřím. Ve všem jsem největší skeptik z Kabátu."
Seriál Pětatřicátníci můžete poslouchat v rámci podcastového kanálu Headliner CZ na Seznamu. Po vzpomínkách Oty Váni vám postupně přinášíme i rozhovory s ostatními členy Kabátů. Tak si nezapomeňte nastavit odběr.