Během natáčení šesté řadovky si společně s frontmanem Tylerem Josephem museli zvykat na řadu nových věcí. Album Scaled and Icy překvapilo pozitivní náladou a popovou přímočarostí. A fanouškům přineslo další díl do skládačky utajených zpráv, které kapela ve své tvorbě schovává už léta. Název desky je například přesmyčkou pro vzkaz Clancy is dead. A to už tak optimisticky nezní. O důvod víc nastartovat Zoom a zjistit víc přímo od kapely.
Vaše šesté album je zase krok jinak a překvapí optimismem. Přitomjste ho dávali dohromady během nejtvrdších lockdownů...
To byl teda rok, to vám řeknu! V kolika filmech z minulosti už jsme viděli přesně to, čím jsme si teď prošli? Nejspíš proto jsme si s Tylerem vždycky říkali: Co kdyby se ve světě najednou stalo něco, co úplně změní všechno, na co jsme si dosud zvykli? A ono se to vážně stalo. Myslím, že na začátku pandemie jsme, a tím myslím celý svět společně, neměli představu, co si počneme dál. My jsme před sebou měli koncerty, které jsme nemohli odehrát. Závazky, kterým jsme se nemohli věnovat. A tak jako všichni jsme se zavřeli vevnitř a zůstali tam.
A tak se začala rodit deska?
Ve chvíli, kdy nám došlo, že zavření zůstaneme o dost déle, než jsme si nejdřív představovali, museli jsme se nové situaci přizpůsobit. A tak jsme s Tylerem začali pracovat na dálku napříč celou zemí. Začali jsme se bavit o novém albu a řešili jsme, jak to vůbec zvládneme logisticky. A tak jsme na to postupně přišli.
Singl Shy Away fanoušky překvapil svou náladou i stylem.
A na co přesně?
Jak co nejvíc využít dostupnou technologii. Hodně jsme používali Zoom, přes který se spolu teď bavíme. Celé album jsme v podstatě natočili vzdáleně. Nic podobného jsme předtím nezkoušeli. Ale naštěstí nás lockdown zastihl v době, kdy už oba máme ve svých domech vlastní nahrávací studio, takže to zas až takový problém nebyl. Popravdě už jsme si takový způsob práce chtěli vyzkoušet dřív. A teď jsme si mohli otestovat, jestli by tohle mohla být i cesta do budoucnosti. A řekl bych, že nám to fungovalo docela hezky.
Nechyběla vám taková ta chemie okamžiku, když jste spolu ve studiu? A navzájem ponoření do hudby? To se přece nedá jen tak vyřešit nebo napodobit přes Zoom.
Nemyslím, že něco může plně nahradit to, že jste s někým spolu a společně něco vytváříte. Ale není nemožné tak pracovat. Mnohem těžší by bylo přes Zoom hrát koncerty nebo jezdit na turné. To si představit neumím. Ale my k natáčení přistoupili jinak než jako k omezení. Bylo to pro nás něco nového, co je potřeba vyzkoušet. Ani jeden jsme netušili, jakou dynamiku takové nahrávání bude mít a kam nás zavede. My se máme s Tylerem rádi, jsme opravdu blízcí kámoši. Ale i když jsme na turné, děláme si každý svoje věci a máme často vlastní program. Spoustu věcí jsme i tak už dávno řešili přes telefon nebo Facetime. Nahrávat takhle celé album, to bylo samozřejmě něco docela jiného. Ale oba jsme se do toho prostě ponořili. Věděli jsme, co máme dělat. Měli jsme nápady. Chytli jsme společné tempo. A víte co? Já myslím, že to klaplo dost dobře.
Jak se ta nová situace promítla do obsahu desky? Dalo by se říct, že vaše témata byla jako z dnešní doby daleko dřív, než nějaká pandemie přišla. Duševní problémy, nejistoty, pocity osamělosti v davu… vždyť o tom jste zpívali už od začátku.
To máte pravdu. Ale já bych celkový sound toho alba označil za jasnější a plný naděje. Zvlášť ve srovnání s našimi předchozími deskami. A řekl bych, že částečně to je reflexe toho, jak se měnil svět. Měli jsme pocit, že v tuhle chvíli a v tomhle naladění nepotřebuje další zvukově temnou a neučesanou nahrávku, ale něco pozitivnějšího. A po textové stránce se pořád dotýkáme témat, která jsme řešili dřív. Pořád jsou to ty podobné otázky, na které během života neustále hledáme odpovědi. Ale ty otázky se pořád mění a vyvíjejí. A na některé se ani nedá odpovědět a vyvolávají další otázky, které život přináší…
A co vám přináší život?
Tylerovi se narodilo dítě. Já mám nově ženu. Už se nestaráme jen sami o sebe jako v dobách, když jsme si založili kapelu. A možná až když udeřila pandemie, naplno nám došlo, že teď jsme zodpovědní i za jiné lidské bytosti. To je nová vrstva v našich životech, ta zásadní změna, která rozhodně proměnila náš pohled na svět. I ty otázky, které si klademe. A písničky, které píšeme.
Videoklip k singlu Choker ocení zejména nerdové.
Spoustu muzikantů překvapilo, co obnáší běžný život, když nejsou většinu času na cestách. Jak to bylo u vás?
Vím přesně, o čem mluvíte. Řekl bych, že v tomhle ohledu jsme paradoxně opravdu prožili ten nejnormálnější rok života, protože nejsme zvyklí být tak dlouho na jednom místě. Vždyť jsem byl celý rok se svou ženou! A to se během celého našeho vztahu nikdy nestalo. Pořád jsme od sebe byli stovky i tisíce kilometrů, viděli se na víkend, někdy na týden, výjimečně třeba měsíc. A pak už jsme zase někde hráli. A teď jsme spolu najednou byli celý rok! A bylo to báječné. Osvěžující. A po tolika letech, které jsme strávili v jednom kuse na turné, mi to dodalo energii. Ale nechci se rouhat. Já osobně jsem připravený okamžitě vyrazit někam hrát, protože to v sobě mám. Miluju koncertování. Miluju cestování. Líbí se mi probudit se každý den v jiném městě. A ze všeho nejvíc miluju hraní na bicí. Bubnuju teď doma každý den, hrát na koncertech je prostě o tolik lepší…
Sice jste říkal, že nová deska je optimističtější. Ale její název je akronym pro vzkaz Clancy Is Dead – Clancy je mrtvý. To nezní úplné vesele.
Rádi vytváříme věci, které mají víc vrstev významu. Už před nějakou dobou jsme vytvořili příběhovou linku, která prochází skrze naše alba. Zjistili jsme, že je spousta lidí, kteří prostě mají rádi naši muziku a jednoduše si ji užijí. A pak je tu spousta dalších, které baví jít hlouběji, ponořit se do hudby i do textů a vlastně i do všeho okolo. Protože jsou tu příběhy, které se na albu objevují, ale pokračují v okolním světě. A tihle fanoušci vědí, kde je hledat. Je to něco, co nás baví, vyprávět ty příběhy a nadchnout pro ně ostatní lidi. Je to věc, na které vlastně s fanoušky spolupracujeme.
Pamatujete si ještě na to, jak jste hráli poprvé v Praze?
To bylo úžasné. V dnešní době mi ještě stále dochází, jak výjimečné bylo, že jsme mohli cestovat po celém světě a hrát vlastní písničky. Když jsme si založili kapelu, hrávali jsme hlavně v klubech u nás doma nebo pár desítek kilometrů dál, maximálně v sousedním státě. Pak jsme začali hrát dál a dál. A pamatuju se, jak jsme se na sebe s Tylerem poprvé koukli a říkali si: Tak co, bude se jim to tady taky líbit? Tak daleko od domova? Neustále jsme to řešili. Jestli lidé přijdou. Jestli se jim to bude líbit.
A v té Lucerně?
Pamatuju si, jak jsme tehdy zahráli první song a lidi doslova šíleli. Dostali jsme jasnou odpověď a nikdy na ten moment nezapomenu.
Na viděnou na Colours of Ostrava
Twenty One Pilots vznikli v roce 2009 v Columbusu v Ohiu. Z malé kapely se postupem času stal fenomén. Už v roce 2020 měli patřit mezi hlavní hvězdy festivalu Colours of Ostrava, dorazí až letos. Tentokrát už s novou deskou Scaled & Icy, na které se podle recenze Jardy Konáše v Headlineru „stávají novými Killers své generace.“ K tomu lze jen podotknout, že už teď mají Twenty One Pilots na kontě mnohem víc hitů a ohromující poslechovost napříč alby.