Američtí křesťanští metalisté Skillet přilákali k největší stagi ohromnou masu lidí, kteří si vystoupení užívali tak, že prakticky nevnímali vedro a ostré sluníčko. Nejspíš i proto, že dopoledne párkrát zapršelo a platila výstraha před bouřkami, a tak bylo publikum vděčné za hezké letní počasí po zbytek dne.
Skillet odehráli nejdelší čtvrteční set. Údernost jejich muziky zjemňují čisté zpěvy zpěváka a baskytaristy Johna Coopera a chytlavé melodie, v nichž mu často v dvojhlasech pomáhá bubenice Jen Ledger, která při tom někdy odchází od bicích, jindy za nimi zůstává. Kytaristka a Johnova manželka Korey Cooper zase občas přejde za klávesy a hlavní roli přebírá kytarista Seth Morrison.
Skillet vystupovali v odpolední sluneční výhni.
Genderovou vyrovnanost kapely nabourává hostující cellista. Kromě něj přidávají na atmosféričnosti ještě samply. Skillet sklízeli od publika úžasnou odezvu. Když se John zeptal, kolik lidí je na jejich koncertě poprvé, překvapivě zvedla ruku asi polovina. Reakce vyjadřující souznění vyvolaly jeho zmínky o negativních záležitostech i o problematice sebevražd mezi mladými lidmi. Skillet si na Rock for People získali tisíce nových fanoušků.
Britští Enter Shikari mají v České republice poměrně slušnou fanouškovskou základnu. Fakt, že se stan s jejich pódiem zaplnil až úplně po okraj a ještě něco navíc, to jen potvrzuje. Frontman Rou Reynolds toho mezi skladbami občas dost napovídá, ale s lidmi to umí a jeho slova jsou většinou výstižná nebo vtipná. Například, když zmiňuje, jak je super, že při pařbě v kotli zatím nikdo neztratil botu, nebo že se festival řídí pouze dvěma pravidly: zaprvé láska a propojení, za druhé tančíme, jako by se nikdo nedíval. Jejich vystoupení jsou vždy energická a kvalitní, ne jinak tomu bylo na hradeckém festivalu. Jen zhruba po dvaceti minutách nějak zeslábl zvuk a pak už tolik netlačil jako ze začátku. A tím, že se na vedlejším pódiu zvučily bicí, to nebylo.
Enter Shikari opět nezklamali
Royal Blood byli vskutku famózní. Je fascinující, jak podmanivé divadlo se dá předvést pouze ve dvou lidech. Ano, víme, ještě s koncertním klávesistou. Stačí k tomu chladná bílá světla, sem tam ostré červené, pódium na pódiu, projekce včetně efektu obraz v obraze a pak už „jen“ skvělé songy, perfektní mocný zvuk a upřímná komunikace s fanoušky.
Koncert byl promyšleně rozdělený na několik pasáží. V jedné hrál prim bubeník Ben Thatcher, kdy kromě lupavých a v kontrastu s nimi dunivých úderů, také několikrát bacil do gongu, který měl za zády. Později v průběhu koncertu seběhl z pódia, postavil se na plot a podpírán sekuriťákem si podával ruku s lidmi v prvních řadách.
Royal Blood to na největším pódiu v historii Rock For People velmi slušelo. Ovládli ho i ve dvou.
Zpěvák, kytarista a baskytarista v jedné osobě Mike Kerr se pochopitelně víc pohyboval po pódiu, měnil kytary, při baladické písni zasedl ke klavíru. A také si nádherně pohrál s publikem, třeba když střídavě zvedal pravou a levou ruku a daná část davu hlasově reagovala. Nakonec nechal spojit hlasy všech v jeden, když zvedl obě ruce. V průběhu vystoupení také zmínil, že mu zrušili let, a tak za námi na Rock for People dorazil autem, protože nás spojuje „rockship“.
Závěr Royal Blood vygradovali mega hity Lights Out a Out of the Black, díky nimž se před lety stali globálními hvězdami. Na závěr Mike odložil kytaru na klavír a nechal ji vazbit, přičemž se při zaslouženém aplausu spolu s Benem ukláněli jako bratři v triku.
Zároveň s nimi vystupovalo na jiném pódiu britské duo Wargasm a bylo tam dost prořídlo. Příznivce si jistě najdou. Jednak díky tomu, že o nich britská média píšou v superlativech, a za druhé je to umění ve stylu posbíráme všechno, co funguje u jiných kapel, splácáme to dohromady a budeme se tvářit jako rockové hvězdy. Oni nám to sežerou. Když přidáme éterickou dívenku, která na sobě nemá skoro nic a občas metalově zařve, úspěch je zaručen.
RedZedovi se fanoušci na koncertech množí geometrickou řadou
O nejlepší možnou tečku za čtvrtečním koncertním programem (pak ještě následovaly různé disco sety a party) se postaral na stagi Petra Svobody ze středy přesunutý RedZed. A to byla jízda. Velká škoda, že se jeho vystoupení s kapelou krylo z velké části s Royal Blood. I tak jsme si je ale stihli docela užít, což si člověk uvědomil při asi tak páté „poslední skladbě“. Předposlední byl výbušný mashup, který naštěstí přehlušil dýzu deroucí se mezi jeho tóny z protějšího pódia. RedZed je zjevení a vůbec nechápu, jak se podařilo týpkovi z Hustopeče takhle prorazit. I když jeho show, kterou sledovali již zasvěcení i ti, co se jeho fanoušky teprve stávali v průběhu koncertu, byla vysvětlením sama o sobě. Zmínil, že tohle vystoupení bylo snad nejlepší, co zatím odehrál, a tak to příště na Rock for People rozbalí na ještě větší stagi. Inu, těšíme se na něj i jeho crew včetně týpka v černé masce, kterého RedZed na svých koncertech vypouští doslova ze řetězu, aby dělal bordel.
Rock for People se překlápí do druhé poloviny. Program je nadále velmi pestrý. Zve na žánry od těch nejtvrdších v podání například You Me At Six či Crossfaith přes hlavní hvězdy pop rockové Fall Out Boy až po milovaného mistra vtipu Ivana Mládka.
Areál Rock for People letos působí i z nadhledu.