Obrázek k článku RECENZE: Po experimentech vsadili The 1975 na přímočarost. A dobře udělali
| Michael Švarc | Foto: Samuel Bradley

RECENZE: Po experimentech vsadili The 1975 na přímočarost. A dobře udělali

The 1975 se po svém minulém těžce stravitelném opusu rozhodli vydat zcela opačnou cestou. Jejich novinka Being Funny in a Foreign Language je přímočará, prostá všech experimentálních kudrlinek, úderná a plná Healyho slovní ekvilibristiky. Tak jednoznačně popové album tahle britská kapela ještě nevydala.

Being Funny in a Foreign Language lze brát jako začátek další éry. Sami The 1975 uvedli, že jedno jejich období s předchozí deskou Notes on a Conditional Form skončilo. Novou etapu rozjíždí kapela s nejúspornější stopáží za celé své fungování a s písněmi tak drze chytlavými a plnými klišé o lásce, že snad kdokoli jiný by byl za takovou troufalost připoután na pranýř a vydán na milost neúprosné kritice. Jenže The 1975 dokážou svou uměleckou obratností a muzikálností vyargumentovat i užívání svých osvědčených hudebních postupů, které znovu působí svěže, efektně a třeskutě zábavně.

Being Funny in a Foreign Language není novátorská a revoluční deska, spíše čerpá ze zlatého fondu The 1975, vybírá si ty nejzajímavější prvky a na nich pak staví. Kdekdo by to nazval prachsprostou recyklací, jenže kapela spíše tříbí svůj sound a po dvou experimentálnějších deskách si právem dává oraz u něčeho jednoduššího.

Takhle to možná zní, že je novinka vyprázdněná a dutá, ale tak to není. Zajímavých nápadů je tu pořád spousta a The 1975 se i tentokrát snaží o invenci, jako třeba v prvním singlu Part of the Band, který zní úplně jinak než cokoli, s čím dosud kapela přišla, anebo v All I Need to Hear, skladbě, která by se dala shrnout tak, že zní, jako by se The 1975 setkali s Norah Jones. Pořád tu jsou momenty překvapení a bádání po nezmapovaném území, ale i okamžiky zcela přímočaré hudební euforie, kterým dominuje tak typický zvuk osmdesátkových kytar.

Od začátku až do konce album šlape. Nezastaví se ani v intimnějších a pomalejších skladbách, které těm rozjuchaným dodávají na ještě větší dynamice. Produkce Jacka Antonoffa nepřehlušuje nic z toho, co je pro The 1975 charakteristické. Netuším, jak umí být kapela zábavná v cizím jazyce, ale v tom hudebním jí to jde nadmíru dobře. A název nadcházejícího turné At Their Very Best dává najednou ještě větší smysl, protože tohle jsou skutečně The 1975 na svém popovém vrcholu. Navíc s písničkami o lásce a hledání štěstí.

Album Being Funny in a Foreign Language možná nemá úderný politický a společenský rozměr jako Brief Inquiry into Online Relationships, co mu však chybí na angažovanosti, vynahrazuje svou jadrností, slovními výstřelky i rochněním se ve vlastní excentricitě. A takový koktejl zkrátka funguje na výbornou.

Verdikt: 82 %

The 1975 se vykašlali na experimenty a široký zvukový rozptyl. Jejich novinka má užší zvukový záběr a šlape od začátku do konce. Je to pop, je to láska, je to jazyk, který kapela ovládá na jedničku.