Nutno se na začátku zeptat, jestli česká scéna potřebuje dalšího pop rockera, navíc sice s dobrým, ale nevýrazným projevem. Jako kdyby nestačili všichni ti Mirai nebo Kryštof. Vlamuje se někam, kde je už plno.
Nicméně má oproti nim několik výhod. Především je ještě neokoukaný. A za druhé, jeho písně jsou krátké, jen málokdy přes tři minuty, takže skončí dřív, než začnou nudit.
Marcell se ve svých písních točí kolem děvčat. Vzal na sebe roli frustrovaného loudila. Nějak se mu nedaří najít tu pravou, z čehož má každé „další bolavé ráno“ kocovinu. Trpí: „alespoň jednou, buď tu se mnou“, „já teď bez tebe nevím kudy a kudy“, „dej mi šanci tomu porozumět“, neboť jinak „padám jako listí ve větru“. Ono to takhle zní trochu blbě, ale to jen mezi námi, co si hrajeme na intelektuály. Z marketingového hlediska je to brilantní útok na ženské publikum. Stará pravda říká, že nic není tak romantické a pro ženskou část publika tak svůdné jako hezký muž trpící nešťastnou láskou. Láká to hladit ho a utěšovat, zvláště když v něm cítí vůli se znovu vzchopit a bojovat o přízeň téže nebo jiné dámy, neboť „ať se děje, co se děje, nikdy to není úplně bez naděje“.
Pro zbytek publika je Marcell zajímavější ve chvílích, kdy odhodí svou trpící masku, zpívá o něčem jiném a kapela do toho začne aspoň trochu řezat. Sunshine on Bali, ale hlavně Alespoň jednou představují Marcella z jiné stránky. Zvláště druhá z písní má v sobě cosi manifestačního, co se dá zobecnit jinak než na holky. I když i tady zazní nějaká nešťastná zkušenost nebo chyba: „Až tě jednou potkám, nenechám tě odejít.“
Na Hovorech domů využil Marcell pomoci dvou dalších osobností v roli hostů. Paulie Garand (nebo je to sám Marcell?) by se v začátku písně Hledáme doma mohl naučit dobře vyslovovat. Jeho „čaest“ vyvolává puzení. To druhý host, Ben Cristovao, se naopak snaží být co nejčeštější a kupodivu mu to docela jde.
Tomu, že jde o debut, lze přičítat i pocit, že Marcell celkově zní jako až příliš velký snaživec, který trochu moc tlačí na pilu. Nicméně pár momentů, v nichž netrpí nešťastnou láskou a ženským nepochopením, dává naději, že časem může přijít s něčím zajímavějším.
Verdikt: 62 %
Marcell zůstal na debutu v zajetí dívek a vlastních emocí. Hudebně zajímavé momenty a produkce ani interpretace písničkám, v nichž rýmuje sliby a chyby, obsah nedodají.