Pokud lze někoho s jistotou označit za společensky uvědomělou punkrockovou kapelu s notnou dávkou sarkasmu, tak to vždy byli LIFE. Kapela existuje od roku 2013 a k publiku promlouvá hlasem zpěváka a textaře Meze Greena. Společně s bratrem a kytaristou LIFE Mickem Sandersem vyrostli ve velmi hippie levicové rodině. Možná i to Meze nasměrovalo do The Warren, centra v domovském Hullu, kam může přijít kdokoli mladší 25 let a setkat se tam s dalšími lidmi podobného světonázoru, vyznání, pocitu a genderu. Téhle práci se Mez Green a bubeník Stewart Baxter věnovali do vydání druhé desky A Picture of Good Health (2019). Poté se kapela plně profesionalizovala. A i díky druhé položce v diskografii měla solidně našlápnuto.
Étos Hullu, města, odkud členové LIFE pocházejí a kde žijí, zmiňují už roky, nejen při vydávání nových desek. Proto je ze strany kapely označení novinky jako milostného dopisu rodnému městu tak trochu zbytečné. Hull, jeho klima, atmosféra i genius loci je imanentně přítomný napříč celou jejich tvorbou.
Debut Popular Music (2017) nabídl dynamickou nálož pulsujících rockových a post punkových skladeb, mezi nimiž dominoval titulní song. V podobném duchu se nesly i Membership Man a Rare Boots. Společným znakem skladeb bylo, že jejich dynamika netrpěla přílišnou délkou. Jen dvě položky z jedenácti trvaly déle než tři minuty. I když dominantním mustrem bylo rychlé tempo a energie, kterou kapela nabízela po hrstech, už debut nabídl také jinou, kontemplativnější tvář LIFE (Beautifully Skint).
S následovníkem A Picture of Good Health (2019) se kapela zprofesionalizovala a její členové mohli opustit svá civilní zaměstnání. Krátce před jejím vydáním v září 2019 se LIFE představili na Rock for People v Hradci Králové a předvedli tam jedno z nejlepších vystoupení vůbec. Hráli ve stejném stanu jako jejich spřátelení IDLES, a i když jejich koncertu nepřihlížel tak početný dav, Mez Green ukázal, že jeho kvality frontmana převyšují ty Joe Talbota. Deska získala velmi pochvalné recenze, všechny čtyři singly se dostaly do rotace BBC 6 Music a BBC Radio 1 je mělo jako jedno ze svých Alb víkendu.
Hudebně šlo o rozvíjení debutu, které však nijak výrazně nevybočovalo z toho, co už posluchači od LIFE znali. Kapela stále dynamicky šlapala (Moral Fibre, Bum Hour), několik zádumčivějších skladeb z debutu na druhé desce nahradily experimentálnější, groovy a tanečnější věci (Thoughts, Never Love Again). LIFE na A Picture of Good Health potvrdili svou pozici mezi novými a zajímavými.
Výchozí pozice pro třetí album tak snad nemohla být lepší. Čína a netopýři ale vše změnili. Let z New Yorku, který v březnu 2020 absolvovali i členové LIFE, byl do Anglie načas posledním. Zastavila se i živá produkce. Po brexitu šlo po pár letech o další z nepříjemností, jež kapelám velikosti LIFE velmi zkomplikovala život.
Novinka North East Coastal Town je stylově o něco barevnější než předchozí dvě alba. Šlo o záměr, který se kapele podařilo naplnit. Singly Duck Egg Blue a Friends without Names mají dle ní být erbovními kousky nové desky. Jde o výrazné položky, ale především první ze zmíněných se duchu tvorby LIFE vymyká. Což není výtka, neboť Duck Egg Blue je nejen jiná, ale také nejlepší píseň na desce.
Samotné album vzniklo rychle. Nahráno bylo za pět dní. Mez Green, Mick Sanders (kytara), Lydia Palmeira (basa) a Stewart Baxter (bicí) natáčeli společně a najednou, což desce pomáhá k tomu, aby zněla přirozeně a bezprostředně. Kapela se svůj respekt k rodnému městu a okolí pokusila zdůraznit také tak, že každý z použitých nástrojů je z oblasti do 40 mil od Hullu. Jde ale jen o gesto, kytara bude znít jako kytara, ať už je z Hullu, Sheffieldu, nebo Londýna.
North East Coastal Town nabízí post punk, kytarový rock, britpop i groovy taneční skladby. Protože jde o milostný dopis městu, tematicky nechybí láska, touha, krása, hrdost nebo pocit sounáležitosti. Ale svět ani nová deska LIFE nejsou jednovrstevnaté, není tak opomenut ani chaos, strach či zklamání.
Otvírák Friends without Names je jakousi spojnicí mezi předchozí tvorbou a LIFE v roce 2022. Jde o typickou věc kapely. Posmutnělý milostný song zkoumající moderní sociální interakce prezentovaný až zoufale znějícím vokálem Meze Greena.
Pokud úvodní Friends without Names reprezentuje žal a lhostejnost, hned následující Big Moon Lake je ze zcela jiného těsta. Energická kytarová píseň s výraznou basou pojednává o konzumu jako ochraně před depresí (Kupuji si spoustu věcí, bez kterých bych se opravdu obešel / Docela hodně piju a kouřím / I když mám až příliš mnoho věcí, pořád sním o tom, co nemám).
Doposud nepoznanou tvář kapely nabízí song Incomplete. Odlehčenější, groovy taneční věc reprezentuje vyspělejší a zkušenější polohu. Podobná věc by se na debutu určitě neobjevila, protože by byla mimo obzor kapely. Imcoplete nabízí paradox současné tváře LIFE. Hudebně cool, textově příběh o tlacích a frustracích každodennosti (Koncentrace slábne / Konverzace se vyčerpává / Je mi zle z toho, jak si pořád stěžuju / Víš, že takový jsem / Unavený z toho věčného žvanění / Život neustále sbalený v batohu / Mizející odsud někde pryč).
Vrchol celého alba přichází v jeho polovině. Duck Egg Blue je pomalá, křehká, niterná věc, která připomíná Blur s Damonem Albarnem v jejich nejlepší formě. Je naplněna pozdní noční něhou a romantikou. Je tak citlivá a jemná, že se téměř nechce věřit slovům zpěváka Meze Greena, že jde o „lovesong realistů“. Víc už sedí jeho popis cesty, „kdy se snažíme proplouvat mezi svými pocity a emocemi, napětím blízkých uvězněných v malém bytě, drobnostmi každodenního života. Ale ať se stane cokoli, po všem, co bylo řečeno a stalo se, pořád se milujeme a jsme tu jeden pro druhého.“ (Budu tě držet, dokud se nerozsvítí / Miluji tě / Po celou dobu)
Následná Shipping Forecast nás vrací k typickému playlistu kapely. Hutná, temná skladba opět tenduje k nočním úzkostem a přímočarému, syrovému zvuku, tak jak je pro LIFE obvyklé. Z podobného ranku je i skladba Poison, neuroticky odsýpávající a s chytlavým refrénem.
Jsme ve třech čtvrtinách desky a s podobnými písněmi s typickou DNA kapely je konec. Self Portrait je rytmickou energetickou zpěvnou věcí ve stylu irské hospodské dupárny a vyřvávačky, která by se dobře vyjímala v 90. letech. Pojednává o bojích o vlastní identitu a křehké hranici mezi sebeuvědoměním a marnivostí.
Z jiného kreativního šuplíku LIFE je singl The Drug. Odlehčená skladba s funky basou je milostným songem pojednávajícím o tom, že láska je s člověkem i v případě fyzické absence na daném místě. Jde také o předstupeň k závěrečným jemnějším Our Love Is Growing a All You Are. První z nich je odlehčenější melodická věc ve stylu už zmíněných Blur. Závěrečná All You Are je poklidná, jako by ani k LIFE nepasovala. Zároveň představuje jakési pozitivní vyústění, jež dává naději svou něžností a krásou.
North East Coastal Town je poctou. Hull a jeho okolí je součástí DNA kapely. Formoval ji do stavu, kdy je připravena umělecky mu za to vyjádřit vděk. Nabízí neočekávané a od LIFE dosud neslyšené, zároveň se nezříká toho, co skupině otevřelo dveře k zájmu posluchačů. Výsledkem je hudebně nejpestřejší nahrávka LIFE, jež potvrzuje, že ani téměř po deseti letech existence kapela nestagnuje, nýbrž rozvíjí svůj potenciál a rozšiřuje obzory těch, kteří se s nimi jejich dobrodružství účastní. Není lepšího potvrzení uměleckého vývoje, než že dokážete překvapovat. LIFE se to s North East Coastal Town podařilo.
Verdikt: 80 %
North East Coastal Town zachycuje LIFE na jejich dosavadním vrcholu. I když z něj oproti předchůdcům nestříká tolik testosteronu a potřeby vydat se z naakumulované energie, je silou, která se nebojí odhalit křehkost. Life zde nabízejí víc rozměrů a vrstev i příslib, že další deska může být ještě zajímavější.