Tak jak, jsou to dvě desky nebo jedna? Imagine Dragons od začátku Mercury promovali jako dvě oddělené a navazující nahrávky, ta první měla být temnější, ta druhá optimističtější s trochu jiným zvukem říznutým hip hopem. No a když Act 2 konečně vydali, naservírovali pak Imagine Dragons na svých streamovacích službách Mercury jako celistvou dvouhodinovou desku, jako kdyby rozdělení neexistovalo.
Hip hopu je na Act 2 málo. Není tu skoro vůbec, rozhodně ne v takové míře, aby se dalo tvrdit, že se nějak promítl do celkového zvuku. Imagine Dragons si hrají pořád to svoje, popíček pro dobrý pocit, který má potěšit, povzbudit a hladit po srsti. Touhle muzikou si získali davy a nelze se divit, že se ten svůj hudební happy meal snaží prodat znova, když fanouškům tak chutná. Imagine Dragons jsou jako hrací skříňka na klíček, kterou natáhnete a posloucháte hezkou melodii pořád dokola. Fanouškům to stačí, ale bráno s odstupem je Act 2 jednolitá deska, jež po několika minutách zapadne do bláta průměru.
Může za to hlavně fakt, že kromě úvodních (a vynikajících) Bones tu není žádný hit. Imagine Dragons umí psát tříminutové stadionové popovky, dokážou posluchače zaháčkovat silnými nápěvy, snadno zapamatovatelnou melodií a pocitem souznění a pochopení v textech. To je recept, který je vytáhl ke slávě. Jenže na novince jim zůstaly jen texty.
Zacyklili se ve vlastní pověsti povzbudivých motivátorů. Prakticky v každé písni vysílají vzkazy o tom, že něco přejde, něco se překoná, stačí vydržet. Opět se nelze divit, že to dělají, vždyť právě tím budují souznění s publikem. Jenže tentokrát ty vzkazy neposílají do uší na první dobrou, spíš je nechávají ležet na stole jako nedojedené zbytky. A jsme u toho. Kromě Bones a celkem slušně odsýpajících Sirens tu zní všechno jako slabší kousky, co se nevešly na Act 1. Jakž takž zabaví ještě Symphony vtipným propojením textu s aranžemi, ale jinak Imagine Dragons mlátí prázdnou slámu a pohvizdují si u toho, že bude líp.
Mercury – Act 2 bohužel spadá do kategorie desek, které vůbec nemusely vyjít a nic by se nestalo. Samostatně působí jako kompilace béček z předchozího alba, společně dohromady je Mercury dvouhodinový kolos, jenž se nedá uposlouchat. Přitom stačilo málo: škrtat. Ale to bychom po kapele, která se za deset let stala z neznámé formace globálním hudebním motivátorem s miliony fanoušků visícími jí na rtech, chtěli něco, do čeho se jí evidentně nechce. Uvěřili Imagine Dragons vlastní výjimečnosti natolik, že nejsou ochotní nechat slabší kousky být, jen když stvoří popový epos? A vysvětlil jim někdo, že popový epos nemusí nutně znamenat dvouhodinovou nálož průměrné popiny? Těžko říct, ale jim to může být jedno. Svou polohu našli, tak se v ní teď točí dokola. Jako ta panenka na hrací skříňce.
Verdikt: 55 %
Nový repertoár by vydal na dobré EP, ale jako hodinová deska je Mercury – Act 2 plná průměrné nudy. Chybí tu hity i zajímavé melodie.