Beabadoobee zůstává věrna nezávislému labelu Dirty Hit, na němž vydává už od prvních singlů. Jeho značka je důležitá, právě Dirty Hit kdysi podepsali i The 1975, jejichž zpěvák Matty Healy na albu hostuje, a mezi další kapely na jejich soupisce patří například Wolf Alice nebo Pale Waves. Zadaří se Beatrice a půjde její sláva a věhlas taky tak vysoko?
„Je to mnou, anebo v poslední době čas plyne pomaleji?“ ptá se zpěvačka v úvodní písni a docela se jí to daří vystihnout – při poslechu alba máte pocit, jako by se svět točil pomaleji. Vlastně si nevybavuji, kdy mě nějaká nahrávka zaujala k tak soustředěnému poslechu. Ten mix, ta hudební paleta, kdy v jednu chvíli posloucháte zpěvačku jen s akustickou kytarou, aby vzápětí „udeřila“ se smyčci a žesti v plné parádě. Celá nahrávka plynule a příjemně roste, Beabadoobee si dala záležet na aranžích a celkové dramaturgii alba.
Když vyšel debut Fake It Flowers, těšila se Beabadoobee, jak bude moct představit své písně posluchačům, ale přišla pandemie, a tak místo toho musela zůstat doma u rodičů. Už tehdy ale zaujal její příběh plný depresí i šikany, kterou zažívala kvůli svému původu, a která ji dokonce donutila k opuštění školy. Je to story, která by dojala i kámen a kterou podrobněji vypráví na novince. Malá Beatrice si totiž dokázala vytvořit vlastní svět – útočiště, kde jí nikdo nebude ubližovat. To místo si pojmenovala Beatopia…
Z desky je cítit euforie a radost, jež se přenáší na posluchače. Při poslechu se několikrát přistihnete při přiblblém úsměvu. Odkazy na kulturu 90. let jsou v poslední době v kultuře jak mor, ale Beabadoobee s nimi pracuje opravdu umně a citlivě. Míchá pop někdy až s grungovými kytarami, nebojí se synťáků ani orchestrálních vložek. Takhle napsané to může vypadat jako nějaká eklektická kombinace, jenže na albu to zkrátka příjemně funguje. Hned druhá písnička je silná rocková melodie zahraná na „lo-fi křupající“ kytaru. Vrchol nahrávky přijde v druhé půlce – ale jste na to připraveni a čekáte, kdy to přijde – skladby Lovesong a Pictures of You. V té druhé hostuje již zmíněný Healy a disponuje melodií, za kterou by se nemusel stydět ani Bon Iver. Album vyroste až někam k pomyslným hranicím imaginárního světa, aby se ke konci opět zmenšovalo a zmenšovalo. Pak následuje country popová bláznivina Tinkerbell Is Overrated s tiktokovou hvězdou PinkPantheress a závěrečný duet, jenž Beabadoobee vystřihla opět s Healym. A pak konec – a já pouštím repeat znovu od začátku. V době plné znervózňujících událostí, které všichni čteme, je fajn si poslechnout takhle optimistickou veselou desku…
Verditk: 75 %
Taylor Swift generace Z? Netuším – tyhle nálepky mi vždycky přišly spíš k smíchu, Beatrice je obstojná skladatelka a nahrála krásnou desku plnou krásných písniček. Škoda že se jí nepodařilo tu atmosféru zcela přenést i na její koncert v rámci letošního Rock for People, ale nahrávku si v playlistu nějakou dobu nechám, protože mi dělá radost…