Ví Bůh, kdo kapele poradil, aby svůj valentýnský koncert uspořádala na Žofíně, ve Velkém sále, který má pověst akusticky nejhoršího sálu v Praze. Nepřekvapilo proto, že zvuk připomínal vystoupení, která tam probíhala v polovině osmdesátých let. Nebyl to ovšem jediný návrat do minulosti. Sedět na pop rockovém koncertě na pozlacených židlích a končit už v půl deváté, to už tu před čtyřiceti lety taky bylo.
Romantický smyčce na Valentýna, jak se momentální turné Radečků jmenuje, se právě na svátek všech zamilovaných trefily do Prahy. Podle toho vypadalo i publikum. Z větší části dvojice různého věku. Kapela totiž oslovuje publikum napříč věkovými vrstvami, od babiček pro rozjívená pubertální děvčata. Jeden pop pro všechny, i to známe, to byla kdysi vize Františka Janečka. Když k tomu přidáme zpěváka, jehož trochu dětský odstín hlasu připomíná Pavla Horňáka, a toporné snahy roztleskávat publikum, slyšeli jsme Kroky v televizní estrádě jako vyšité.
Koncert stál a padal se zpěvákem. Ne, není to „ten Radeček“. Radeček čili Radek Sekyra je celkem nenápadný kytarista, který se v jednom okamžiku pokusil i zpívat. Hlavní zpěvák se jmenoval Tomino Polák, nesvědčí mu pomalé písničky, pohybuje se strojeně a tím pádem občas nedůvěryhodně, ale hlavně hodně dlouho plká mezi písničkami, nejspíš s utkvělou představou, že je vtipný.
Vystoupení ale bylo vymyšleno celkem chytře. Když začal padat řetěz, sáhla kapela k některému svému provařenému songu a znova publikum probudila. Takže svůj nedávný hit Bra3 vystřílela už jako třetí skladbu. I tak jí zbylo ještě pár písní na završení show. Nakonec se hrálo samozřejmě Vloupám se, přičemž part Marii Čírové zpívalo publikum. Vyznělo to těžkopádně. Takový je zpěvák, taková neforemná je i písnička. Jako přídavek pak podle očekávání přišlo Chtěl jsem jen říct a po něm ještě Romantický smyčce. Podruhé, takže vznikl dojem, že víc toho kapela neumí.
Hrálo se úsporně, skoro žádná sóla, jen tu a tam vykoukl nad doprovodnou hmotu nějaký nápad elektrického piana. Všichni, včetně smyčců, makali na tom, aby zvuk byl co nejkompaktnější. Byla to ale matné lásky snaha, protože akustika si v sále natropila své a chvílemi rozsypala show na kousky.
Slovo show je ale příliš silné. Pro své valentinské turné kapela angažovala obstarožní smyčcové kvarteto, které mělo dobarvovat jednotlivé skladby. Jenže to v příšerné akustice občas převálcovalo skupinu nebo naopak se proměnilo ve čtveřici neslyšitelných mimů. Navíc to byl zbytečný luxus, protože to, co hráli, by se dalo naprogramovat do kláves.
Ale abychom nehledali jen negativa. O5 a Radeček jsou na koncertě (i přes špatnou kvalitu zvuku) lepší než na deskách. A nehrají si na žádné umělce. Zpívají hlavně o lásce, žádná rafinovaná poezie, jednoduše a srozumitelně, což je v naší době příjemné. Zvláště, když titulní píseň turné už nevyznívá tak infantilně jako předchozí hity. Takže k Valentinu se to vlastně hodilo. Zvláště pak píseň Sex ve sprše, která má šanci stát se hymnou všech voyeurů.