Když před sedmi lety vyšla deska Post Pop Depression, už tehdy Iggy řadu lidí překvapil. Nahrávka se vymykala všemu, co do té doby natočil. Mohla za to hlavně zajímavá sestava muzikantů, jimiž se obklopil. Kytary obstarali Josh Homme a Dean Fertita z Queens of the Stone Age, za bicími seděl Matt Helders z Arctic Monkeys. A Homme se navíc chopil produkce. V takovém týmu nelze natočit špatnou muziku, zároveň posluchač tak trochu tuší, že něco podobného už se nebude opakovat.
Vystoupit ze škatulky
Jako kdyby to byl Iggyho záměr, neopakovat se. Album Free z roku 2019 pojal úplně jinak. „Chtěl jsem vystoupit z té rockové škatulky, ve které jsem byl roky zavřený. Není na ní nic špatného, ale nevyjadřovala moje aktuální pocity. Chtěl jsem nahrát něco s hudebníky mimo čas a prostor,“ prozradil tehdy v rozhovoru pro časopis Exclaim!.
Free je zvukově pestrá, ale na Popa vlastně dost komorní nahrávka. Polovinu skladeb složil jazzový trumpetista Leron Thomas a Iggyho evidentně bavilo změnit se i jako interpret. V jedné skladbě zazní nevydaný text Lou Reeda, v další zase recituje báseň velšského básníka Dylana Thomase.
A teď je tu Iggy znovu a zase jinak. Novinka Every Loser, která v těchto dnech vychází, má být návratem ke kořenům, ale ne úplně. První singl Frenzy v sobě nezapře Iggyho začátky. Je to syrový nasupený proto-punk běžící kupředu jako býčí alfa samec. Tohle je přece ten starý dobrý Iggy, jak ho známe!
Jenže už druhý singl Strung Out Johnny dal tušit, že tady se rozhodně nebude ždímat nostalgie. Výrazné osmdesátkové synťáky s nádechem new wave, devadesátkové kytary, do toho popové backvokály… zdánlivě šílený mišmaš ale ve výsledku funguje báječně. Kde se vzala ta vůle vydat se na nové desce touto cestou naťukávaného retra s pečlivě aktuálním zvukem?
Za vším hledej producenta
Odpověď je jednoduchá. Andrew Watt. Už během loňského roku se tento producent objevil i na stránkách Headlineru. Pracoval totiž na dvou výrazných deskách: Patient Number 9 Ozzyho Osbourna a sólovce Eddieho Veddera Earthling. V obou případech můžeme sledovat jeho rukopis, jenž se promítá i do Iggyho novinky.
Když Watt pracuje na nahrávkách starých pardálů, jako posluchači cítíme nostalgii, ovšem nikoli neodbytný pocit, že jsme to už slyšeli nebo že se interpret opakuje. Naopak, obsahově jde o nálož výrazných nových melodií, které útočí nejen na uši, ale i na srdce dlouholetých fanoušků bez jakékoli vypočítavosti či křečovité ochotě se zavděčit.
A ještě jednu věc mají tyto tři desky společnou. Hvězdnou studiovou kapelu. I na Iggyho novince, tak jako s Vedderem a Ozzym, hraje na basu Duff McKagan z Guns N‘ Roses a Chad Smith z Red Hot Chili Peppers. Není pochyb, že se na desce mihnou ještě další hvězdy, protože na loňské nahrávky přizval Watt třeba Erica Claptona, Jeffa Becka, Mikea McCreadyho z Pearl Jam nebo Stevieho Wondera.
Watt po svých předchozích zkušenostech evidentně nechtěl skončit jen u produkce a před pár měsíci rovnou založil vlastní label Gold Tooth Records. A Every Loser je první deska, která pod ním vychází.
„Iggy Pop je kurva ikona. A pravý originál. Vždyť vynalezl stage diving,“ prohlásil Watt, když oznamoval vznik labelu a první chystané album. „Nemůžu uvěřit, že mi dovolil s ním nahrávat. Jsem poctěn. Tohle nevyšumí. Album vzniklo tak, abyste si ho pustili na plné koule. Vohulte to a připravte se.“
A jak spolupráci okomentoval Iggy? „Jsem ten chlápek bez trička, co válí. Andrew a Gold Tooth to chápou, desku jsme spolu udělali pěkně postaru. Spoluhráči jsou kluci, které znám od jejich dětství, a ta muzika z vás vymlátí duši. Přeju pěkný den!“
Iggy si to vždycky dělal tak trochu po svém. A je krásné vidět, že znovu zvedl fakáče a pokračuje v tom i po pětasedmdesátce.