Už od počátku existence je to s nimi jako na houpačce. Nejdřív se záhy po vydání prvních singlů objevily nejrůznější superlativní reakce. Psalo se o nich v žebříčcích nových kapel, jež musíte vidět, měli nominaci na Mercury Prize a renomovaný publicista John Doran z magazínu The Quietus je provokativně rovnou označil za nejlepší kapelu na světě. Na druhé straně je ale provází spousta smůly a nepříjemných událostí, které by mnohé jiné kapely už dávno snadno rozložily.
Smůla na patách
Black Country, New Road se tím vším proplétají a zvládají to s obdivuhodnou lehkostí, která není o nic menší než ta, s jakou přeskakují mezi nejrůznějšími vlivy a žánry, a jsou tudíž zcela stylově nezařaditelní. Tuzemskou premiéru si například mohla kapela odbýt už v roce 2020, ale zhatil to covid. Další termín se nabízel loni v létě na Moravě a 8. listopadu v Praze, ale protože jeden člen onemocněl, musela kapela celé tehdejší turné odvolat. A protože původní zpěvák Isaac Wood trpěl psychickými problémy, bylo zase odloženo letos na jaře první turné po USA. A vlastně i sama skupina se v roce 2018 zrodila z rozchodu předchozí početnější formace Nervous Conditions, k němuž došlo zcela nedobrovolně poté, co byl tehdejší spoluhráč Connor Browne obviněn ze sexuálního obtěžování. Nakonec tak tehdy ani nevyšlo už nahrané album. Prostě smůly kopec.
V minulých letech se rojila mladá a čerstvá jména v souvislosti s hudebními návraty žánrových vln, naposledy to byl comeback shoegaze a noisového dream popu v první polovině uplynulého desetiletí. Black Country, New Road jsou ale produktem čerstvé vlny formací z poslední pětiletky, kterou naopak charakterizuje nechuť k žánrovým škatulkám a bezskrupulózní propojování dosud poměrně vzdálených žánrů, které se vůči sobě často chovají i nepřátelsky. Z podobného rodu jsou třeba i britští Squid, Shame nebo stále populárnější Black Midi, což jsou kapely, pro které kritici používají nálepku new weird Britain – nová divná Británie. Jenže to samé platí i třeba o amerických Algiers. Všechny tyto nové kapely své základní inspirace čerpají z post punku, ale protože jsou hudebně vzdělaní, nadaní a instrumentálně zdatní, často sahají i k art rocku, v romantičtějších chvílích se nebojí ani folku či soulu. U Black Country, New Road v tomto směru nejvíc udivují prvky klezmeru. Kupodivu i ten lze do post punku napasovat. A výborně.
Black Country, New Road jednoduše hrají všechno. Běžné je rovněž střídání nástrojů na pódiu; ještě před vydáním debutu se kapela nechala slyšet, že ji často „docela nudí i její vlastní hudba“, a musí ji proto neustále proměňovat a občerstvovat. A že si prohodí instrumenty, je ten nejjednodušší způsob.
Při vědomí toho všeho je možná mnohem pochopitelnější, proč ji tak zásadní událost, jakou byl odchod frontmana pouhé čtyři dny před vydáním druhého alba, ovlivnil mnohem méně, než by kdokoli čekal.
Black Country, New Road zůstali v klidu. Fanouškům i spekulantům z médií oznámili, že o chystaném odchodu Isaaca Wooda už s předstihem věděli, že mají přichystaný nový repertoár a že většinu toho, co natočili na alba, už na koncertech hrát nebudou. To by se dalo označit za skok do neznáma. Vždyť první album For the First Time podle serveru Metacritics, jenž generuje průměr z dostupných recenzí, dostalo hodnocení 83 %. A letošní dvojka Ants from Up There vystoupala na úctyhodných 92 %. Ale kapela to neřeší, svému bývalému kolegovi chtějí jeho spoluhráči dopřát šanci se kdykoli vrátit, pokud mu to jeho zdravotní stav dovolí.
Jak to hrálo na Primaveře
V nové podobě se už kapela představila na letošním červnovém festivalu Primavera Sound v Barceloně. Jejich vystoupení jako by přesně ctilo předchozí dráhu: v jednom okamžiku byli až hystericky exaltovaní a divoce energičtí, aby o několik chvil později sklouzli do melancholické, něžné a krásné folkové písně. Nevyhýbají se tomu, co mnozí jiní rádi zakrývají: pochybnosti, zranitelnost a lidskou niternost dokážou podat s takovou přesvědčivostí, otevřeností a uvěřitelností, že to je až nečekané. Jsou emotivní a upřímní.
Dříve často zmiňovali oblibu v post hardcoreových Slint či experimentálních Oxbow, v současnosti jednoho spíš napadnou starší časy stylově nestálého Davida Bowieho. Čile a ještě více využívají u postpunkových formací ne až úplně typický saxofon a housle. Mimochodem saxofon nejenže vnáší do přítulných melodií i prvky freejazzu, ale především spolu se způsobem hry na klávesy vyvolává v určitých momentech silné asociace s českou kapelou Zuby nehty. I tady se neřeší hitovost písní, ale přesto k ní mnohé nemají daleko.
Jestliže na druhém albu najdeme skladby o šesti a více minutách a skupina se přiznala, že za lockdownů jí učarovaly indiepopové rozmáchlé kompozice kolegů Arcade Fire, na pódiu působili mnohem skromněji a neokázaleji. Ostatně nejsem zdaleka první, komu ze všeho nejvíc připomínají partu z televizního seriálu Přátelé. Při hraní téměř nikdy nesklouzávají do póz, komunikují a často se smějí. K žánrové rozevlátosti a celkové pestrosti přispívá i to, že o pěvecké party se nyní dělí skoro všichni členové – ještě více to umocňuje kolektivního ducha a pravý opak modelu „zpěvák s doprovodnou kapelou“. O to více tak nyní na povrch vyplouvá paradox, že obě alba skupiny vyšla u značky Ninja Tune, v drtivé většině se specializující na progresivní elektronickou hudbu.
Současná hudba Black Country, New Road je snad ještě více vzdálená komerční podbízivosti. Je už svou podstatou podivná a nejednoduchá k poslechu. Ale přesto nejde o nějakou samoúčelnou muzikantskou exhibici předstírající alternativu. Kapela si jasně buduje svůj vlastní zvuk i přístup a nelze přehlédnout i přeslechnout, s jakou radostí se vydává s každou novou skladbou za dalšími dobrodružstvími spolu se svými posluchači. Zdá se, že i bez důležitého člena tak budou mít nadále co sdělit, neztratí na své podivuhodnosti a výjimečnosti a také v budoucnu je to hudebně otevře dalším vlivům. Ostatně už 6. srpna se o tom snad budeme moci konečně přesvědčit i u nás.
29. ročník festivalu Beseda se koná 5.–6. 8. v Tasově
V krásném prostředí a skvělé atmosféře letos zahrají britští Black Country, New Road, Wu-Lu nebo belgičtí Neptunian Maximalism. Z českých kapel vystoupí třeba Lenka Dusilová s Květy, Dva, Kittchen, Pacino nebo Hellwana.