Obrázek k článku 50 Nadějí české hudby: Díl třetí, bude Elizabeth Kopecká konkurovat Ewě Farne?
| Redakce | Foto: Nicole Lieskovská

50 Nadějí české hudby: Díl třetí, bude Elizabeth Kopecká konkurovat Ewě Farne?

Jsou teprve na začátku, většinou teprve po vydání nebo teprve před vydáním debutového alba. A mají potenciál zazářit. Redaktoři Headlineru se opět ponořili pod povrch české hudební scény a napříč žánry vybrali padesátku jejích nadějí. Budou tato jména jednou rezonovat, nebo zmizí v zapomnění? Schválně si je zkuste pozorně poslechnout a tipněte si sami.

Poslechněte si třetí desítku hudebníků z unikátního žebříčku, který vyšel v únorovém vydání časopisu Headliner. 

Martin Chobot

Jen začít hrát

Ok. Martin Chobot hrál s Ewou Farnou. Ok. Martina jsme měli loni na titulní straně Headlineru. Ale i přesto podmínky, aby se umístil v žebříčku našich nadějí, splňuje. Svoje debutové sólové album Pootevřené dveře vydal loni a zaujal obyčejným, civilním písničkářstvím a silnými osobními texty. A taky jistým druhem poetiky, nebo spíš pocitu, kterým v písničkách navazuje na odkaz Davida Stypky. Vzhledem k ohlasu a zájmu, jež jeho hudba v lidech vyvolává, přestože nemá sociální sítě a svoji popularitu na veřejnosti nijak neživí, by Martin mohl být z fleku sympatická hvězda pro menší a střední sály. Stačilo by, aby se odhodlal do nich se svou kytarou vyrazit.

Honza Vedral

Stanislav Chyzhman

Neotřele krásné harmonie

Olomoucký písničkář a multiinstrumentalista, který kromě sólové tvorby vystupuje s kapelou Midnight Swimmers, nás zaujal svým debutovým EP Leaves. Objevilo se mimo jiné i v naší rubrice Feedback. A Chyzman se na něm chytře pohybuje na pomezí alternativy, indie a folku. Daří se mu spojovat organické zvuky s elektronikou. Jeho tvůrčí intimita v kombinaci s líbeznými harmoniemi působí velmi svěže. Rozhodně patří mezi úzkou špičku vycházejících talentů, protože ta písnička, ta tam prostě je.

Daniel Mohr

Nikita Kingston

Soulem šmrncnutý pop

Další důkaz, že i talentové soutěže můžou občas přinést něco zajímavého. Nikita Kingston je osmnáctiletá zpěvačka, která na sebe loni upozornila povedeným singlem Different Kind. V tom ukázala půvabně soulové odstíny svého hlasu i smysl pro retrem šmrncnutý pop zpívaný v angličtině. Navíc má ráda Boba Dylana, jehož All Along the Watchtower posunula do současného popového světa. Bohužel si vybrala disciplínu, v níž je snadné v konkurenci zapadnout. Ale pokud se jí podaří natočit singl, který bude rezonovat, má na to uspět.

Honza Vedral

Elizabeth Kopecká

Posila ženského popu

Že i televizní soutěž SuperStar může přinést zajímavé jméno do československého showbyznysu, jsme se mohli přesvědčit u Adama Pavlovčina. Podobným talentem však disponuje i rodačka z Prahy Elizabeth Kopecká. Kudy cesta rozhodně nepovede, si osahala v singlu Summer Boyfriend, který se vážně nepovedl. Když se však podíváme do doby před samotnou soutěží, kdy ještě vystupovala pod pseudonymem Zaelbeth, najdeme tam pár opravdu skvělých skladeb, které mají moderní popový zvuk. Pokud si dobře zvolí tým, jenž se bude podílet na desce, která vyjde zanedlouho, může směle konkurovat… a buďme teď hodně odvážní… třeba samotné Ewě Farne.

Daniel Mohr

Ksanax & The Spicy Lords

Psychedelicky rockové dobrodružství

Parta z Kolína, která si říká Ksanax & The Spicy Lords, vznikla sice už v roce 2021, nahrávkou o sobě ale dali prvně vědět loni na podzim. Jádro formace tvoří basák Matěj Forst z kapely Blank Out, zpěvák Jan „Jencek“ Darebný z kapely KriminalRoman a jeho přítelkyně s přezdívkou Ksanax. Na EP 2022 si hrají s psychedelickými prvky, které provazují s prvky rocku. Poklidné melodie doplňuje charakteristický hlas zpěvačky, jenž trochu připomíná Amy McDonald. Na kontě mají zatím sice jen čtyři skladby, snad se ale brzy budeme moci zasnít do dalších.

Dominika Fuchsová

Levantadores

Zasněné Brno

Když se podíváte na životopisy hudebníků z nové kapely Levantadores, je hned vidět, že nejde o úplné nováčky, ale převážně o zkušené harcovníky. Ghost of You nebo Ette Enaka jsou na české indie scéně už celkem zajeté značky – Vašek, Miloš a Jura se navíc spojili s producentem Ondřejem Ježkem a v jeho Studiu Jámor společně pořádně vycizelovali nahrávku Don Vajumi’s Aquaboogie. Základ má ve šlapající rytmice a post punku a k tomu přidávají pořádné progrockové kytarové riffy a synťákové linky. Celé je to navíc zabalené v parádním zasněném obláčku. Dokážu si představit, že jejich síla bude hlavně v živých vystoupeních. A už se moc těším, až budu mít příležitost je v roce 2023 někde slyšet.

Vladimír Sejk

Lobbyboy & saab900turbo

Woman power!

Pořádně krkolomný zapeklitý název Lobbyboy & saab900turbo za sebou skrývá sochařku Eriku Velickou a performerku Kateřinu Konvalinkovou. Ty tvoří pořádně ostrý rap – až mrazivě ostrý rap, který je pro mě jako pro chlapa, přiznávám, někdy těžší vstřebat. Obdivuju obě rapperky pro jejich sebevědomí, sílu přinést taková témata do veřejného prostoru. A ještě navíc zrovna v takovém žánru, jakým rap je. Samozřejmě se hned na první dobrou nabízí srovnání například kdysi až s kultovními Čokovoko. I když tady cítím, že se nejedná o recesi a „standup rap“, ale o tvrdou a upřímnou výpověď. Je to underground, ale je to citlivá a upřímná zpověď. Rozhodně se vyplatí sledovat, co na nás holky chystají v roce 2023.

Vladimír Sejk

Martians

Neobvyklý zážitek (s)plynutí

Kapelu Martians tvoří dva Martinové, Martin Schuster a Martin „Spacosh“ Peřina, kteří nejsou na tuzemské scéně žádnými nováčky. Můžete je znát z působení v Mindwork, Face the Day, Between the Planets nebo Elbe. V loňském roce vydali první společné album pod novým názvem, které pojmenovali You Are Here. Jedná se o zamyšlenou, alternativně rockovou introvertní nahrávku, která se poklidně vlní jako hladina jezera ovívaná příjemným večerním vánkem. Je to komorní nahrávka postavená na přirozenosti, na čitelnosti detailů, a hlavně na pocitech. A přesto, nebo vlastně možná právě proto, že v těch stylových aranžích proplétajících se kytar a elektronických nástojů téměř chybí dynamika, dávají písničky velký prostor fantazii. A to je velmi příjemné.

Marek Reinoha

Meizyy

Konečně rap!

Loni už se mohlo chvíli zdát, že karty v českém hip hopu jsou vlastně rozdané a dostavuje se stagnace. Ale pak se díky rapové talentové soutěži, kterou uspořádal The Mag, zjevil Meizzy a začaly se dít věci. Teprve šestnáctiletý kluk má techniku jako na tuzemské scéně málokdo. A k tomu navíc tu správnou frackovitost a dávku rošťáctví, které ze skladeb Spokojenej boy nebo Jinej druh udělaly milionové hity. Když v prosinci křtil de luxe verzi svého EP 4, byl už v žánru skoro hotová hvězda. A zároveň jeden z mála, co se nemotá v klišé, a mohl by se tak jednou rozjet na skejtu a ty hranice žánru přeskočit.

Honza Vedral

Moist Wanted

Stonerdoomová výheň

Stoner psychedelická scéna je v tuzemsku po chudých letech, kdy vzývaná kapela Lambda na tuzemských pódiích v podstatě neměla s kým hrát, stále na vzestupu. Moist Wanted jsou novým želízkem v této bublající výhni. Jedná se o pražské instrumentální trio, které ve své hudbě energicky kombinuje odkaz stonerdoomových legend s prvky psychedelického rocku. A šlape jim to výborně, přestože to hypnoticky doomově sedí na zadku, je to dostatečně nápadité, aby to ani bez zpěvu a přes to, že jsou jenom tři, nenudilo. Zatím mají venku jedno EP, které následoval povedený singl Moitzzila. Vyšel už před rokem, ale Moist Wanted slibují nový materiál. Myslím, že všichni černokněžníci mezi námi se mohou těšit.

Marek Reinoha