Sim přitom původně sólovou tvorbu vůbec neplánoval. Inspirovali ho k ní však jeho spoluhráči z kapely Romy Madley Croft a Jamie Smith neboli Jamie xx. Právě ten jeho debutovou desku také produkoval. Hideous Bastard je pak Simovou zpovědí a zároveň očistou od všeho, co ho tížilo, a kvůli čemu se cítil špatně či doslova ohavně.
"Jde o strach a stud, o věci, kvůli kterým se cítím nepohodlně, ošklivě a určitým způsobem i nemilovaně. Napsat o tom všem desku je pro mě opakem hanby,“ uvedl již dříve Sim v rozhovoru pro magazín Dazed. „Nesnažím se nic skrývat, vše ventiluji ven, abych se cítil lehčí a méně zahlcený. Je to takový exorcismus,“ vysvětlil zpěvák.
Psaní sólovky pro něj bylo očistné, i když ho zcela nezbavilo pocitů, které měl. „Zaregistroval jsem pomalou změnu. Pořád mám obavy a úzkosti a cítím stud. Už mě to ale nezahlcuje tolik jako předtím,“ doplnil Sim.
Když s tvorbou alba zpěvák začal, netušil, že rovnou přizná i diagnózu, která stojí za řadou jeho úzkostí a za psychickou nepohodou. „Pokud mluvíme o hanbě, je právě tohle věc, kvůli které ji cítím nejvíc. Dlouho jsem přemýšlel nad nejrůznějšími poetickými způsoby, jak říct HIV. Ale nepřišlo mi to správné,“ konstatuje SIM, který v písni Hideous otevřeně a bez příkras zpívá, že od 17 let žije s HIV a ptá se, zda je kvůli tomu odporný.
Jeho debutová deska se však nedotýká jenom jeho nemoci. Pojednává také o maskulinitě, Simově sexualitě, nejistotách, závislostech a střízlivosti. Zpěvák se přitom snažil mluvit pouze o vlastní zkušenosti a vlastním prožitku. „Pořád mě to sužuje, nejsem hotový produkt. A nechci se stavět do pozice, kdy to tak nebude vypadat. Jsem na cestě,“ uvádí Sim, jehož debut vyšel v druhém zářijovém týdnu.