Lepší dobu vydání než krátkodenní konec roku si ani vybrat nemohla. Stopa snu představuje Martu Kloučkovou na křižovatce tří cest. První je směrem do kategorie singer-songwriter čili písničkářka. Kloučková si sama píše texty, které dýchají podzimem a zimou, chladem, osamělostí, soumrakem a nocí, velkými prázdnými prostory a často narážejí na marnou snahu pochopit toho druhého. „Mám tě vedle sebe / Mám a nemám,“ zpívá v písni Krajinou. Přesně takový zápas o uchopitelnost neuchopitelného snu je leitmotivem zpěvaččiných textů. Chci se něčeho nebo někoho chytit, cítit, nahmatat, ale tohle přece žádný sen nedokáže.
Druhá cesta směřuje k šansonu. Písně Marty Kloučkové jsou jako stvořeny pro divadlo. Zpívá je s hereckými finesami a často s afektem, typickým pro českou představu šansonu, kterou kdysi vybudovala Hana Hegerová. Interpretuje je jasným, dívčím hlasem, který je výrazným základem konzistentní atmosféry desky. Bohužel, všechno je tak zimně pomalé, nepříliš barevné, spíš jen černobílé, takže pokud trpíte nespavostí, Stopa snu vás dobře uspí. Jen kousek předehry v Pršet nepřestává působí energičtěji. To, že po celou dobu drží jednu náladu, samozřejmě není nic negativního, jen to zvyšuje nároky na posluchače.
Třetí (a nejširší cesta) je cesta jazzová. Kloučková zpívá své písně za doprovodu čtyř ukázněných jazzových muzikantů, kteří se nederou násilně do popředí, ale vždycky si najdou prostor, jak se uplatnit. Motorem kompaktního doprovodného týmu je klávesista Vít Křišťan, jenž zvláště pomocí fender piana pevně drží onu šedivou, podzimní a zimní krajinu v pozadí Martina zpěvu. Svým doprovodem posiluje dojem zpěvaččiny křehkosti. Oproti tomu David Dorůžka se svou kytarou přidává do kotlíku voňavý buket jemného koření. Někdy vytváří zajímavé zvukomalebné prostory. Třeba v Myšlenkách, do nichž spolu s Křišťanem přidává malou kapku neladných drásavých barev, čímž ilustruje náladu obrazu „kolem je ticho, uvnitř se rodí myšlenky“. A co se týče rytmiky, stojí za to si všimnout, s jakým citem pánové Jaromír Honzák a Marek Urbánek umí odhadnout, kdy mají zpěvačku doprovázet a kdy mají své nástroje mlčet.
Několik obdivných slov si zaslouží sound mix a mastering. Deska má totiž nádherný, čistý zvuk.
Verdikt: 70 %
Počet lidí, kteří by ocenili album Stopa snu, je relativně úzký. Jde proti trendu doby a zabírá až po několikerém poslechu, ve chvíli, kdy člověk – pokud tedy neusne – pochopí autorčinu poezii, možná se s ní i ztotožní, a pak začne vnímat svět jejíma očima.