Obrázek k článku RECENZE: I bez Krhuta, Segrada či Rottrové jsou Nedivoč jako skrytý drahokam. Jen ho vybrousit
| Daniel Mohr | Foto: Tanasis

RECENZE: I bez Krhuta, Segrada či Rottrové jsou Nedivoč jako skrytý drahokam. Jen ho vybrousit

Nová deska ostravské party vznikla tentokrát bez hlavního tvůrčího mozku Jiřího Krhuta. Není již rozhodně tak ambiciózní jako jejich debut Vale pletichám, jenž strhl pozornost přehlídkou výborných muzikantů, a především výbornými texty či hravou muzikou. Přesto vznikla kvalitní popová deska, kterých je u nás žalostně málo.

Někdy se prostě stane, že i když jako kapela uděláte všechno správně, tudíž nahrajete vážně kvalitní desku, stejně se vám nepodaří dostat do povědomí širšího spektra laické ani odborné veřejnosti. A to dokonce ani v případě, když na album dostanete takové hudební osobnosti, jakými jsou Marie Rottrová, František Segrado nebo Ondřej Ruml. To byl přesně případ debutu ostravských Nedivoč, které možná i kvůli tomu opustil dvorní textař, bubeník a pianista Jiří Krhut, jenž měl na kvalitě první desky ohromný podíl. Kapela však citelnou ztrátu ustála a roli textaře a autora většiny skladeb převzal frontman Svatopluk Tulej. Desku si kapela produkovala sama, kromě skladby Ještě nespíš, pod níž je podepsaný klávesák Chinaski Jan Steinsdorfer. Stejně jako prvotina vznikla bez přispění velkého vydavatelství.

Devět skladeb, které Svítá nabízí, se nese většinou v melancholickém, někdy až kabaretním duchu, avšak navzdory pomalejšímu tempu desky rozhodně nenudí. Snad jen skladba Chrám, která oproti ostatním stopám je hudebně i textově nejchudší. Stejně by na tom možná byl i Lovec v pasti na medvědy, kdyby však nepřekvapoval bravurním textem ještě z dílny Jiřího Krhuta. Celkově ale absence hlavního stavebního kamene není na nahrávce příliš znát. Naopak dala možnost ostatním, aby v sobě objevili možná zatím skrytý autorský talent. Důkazem toho je jeden ze dvou klenotů alba, konkrétně skladba Parník, která je kompletně z pera kytaristy Vojty Šnupárka. Kdyby spolu nahráli skladbu Buty a Vlasta Redl, zněla by přesně takhle. Zajímavá je také asi nejsvižnější Ještě nespíš, jež má ve slokách velice zajímavý zvuk, avšak s nástupem refrénu trochu drhne.

Svítá je postavena na syrovém soundu bez výrazných produkčních zásahů a většina skladeb zní, jako by byla nahrána celou kapelou naživo. I díky tomu lze na desce dokonale slyšet každou nástrojovou linku, kterou album nabízí. Že se Nedivoč nebojí ani velkých aranží, dokazuje skladba Horo Horo, v níž kromě smyčců můžeme slyšet i trubku Nikolase Grigoriadise. Hlavní slovo zde má ale opět leckdy až dokonale sametový Tulejův vokál, který hlavně v melancholičtějších skladbách působí jako pohlazení. To nejlepší na desce však najdeme až úplně na konci, konkrétně skladbu Už jsi taková. Na ní kapela spojila síly s kompletním osazenstvem Bandjeez. A svými hudebními nápady do ní ještě přispěl i David Stypka. Skladba je opět ukázkou, že na co tito pánové sáhnou, promění v hudební poklad. Kytarové linky v provedení dalších hostů Rudyho Horvata a Marka Hoblíka, které pro skladbu Stypka složil, či bicí Matěje Drabiny jsou přehlídkou hudebního jiskření. Odtud by měli Nedivoč čerpat inspiraci pro další materiál, jenž může být pro jejich budoucí kariéru zlomový. V lecčem jsou si s Bandjeez podobní. Zatím ale Nedivoč působí jako takový mladší bratr, který potřebuje ještě dorůst.

Album Svítá názorně ukazuje, že dobrá deska se dá nahrát i s minimem finančních prostředků a v malém studiu. Kdo ví, jak by se věci měly, kdyby disponovali takovým rozpočtem, jaký mají na nahrávky třeba krajani Kryštof. Můžeme tomu něco vytknout? Snad jedině to, že album postrádá hudební hravost, kterou kapela předváděla na svém debutu. To se ale dá do příště napravit.

Verdikt: 72 %
Příjemné a uvolněné album, které nabízí mnoho dobrých hudebních momentů, a směle se tak může zařadit mezi to lepší, co ostravská hudební scéna přinesla.