Irská zpěvačka Róisín Murphy vystoupila v Praze v den irského národního svátku svatého Patrika, ale z typické irské hudby na jejím koncertě nezaznělo nic. Róisín se specializuje na úplně jiný, nesmírně eklektický a tudíž těžko popsatelný žánr, který by se s trochou nepřesnosti dal označit za alternativní nebo avantgardní disko.

Nový seriál Josefa Vlčka popisuje konec éry, kdy hudba ještě v životě a společnosti znamenala „něco víc“. Druhý díl začíná historkou Jiřího Smetany, která dobře ilustruje, jak v hudebním byznysu nadšenectví postupně nahradily excelové tabulky.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v březnu roku 1994?

„Nic jsem se nenaučil, vracím se opakovaně do stejný řeky,“ pronáší svou nezaměnitelnou dikcí Pavel Zajíček na albu Uměle ochuceno/ Artificially Flavoured, které je přehlíženým milníkem české rockové hudby. Právě tu se svými DG 307 zdola formoval i provokoval. V následujícím textu připomínáme nahrávky, které za sebou od sedmdesátých let zanechal.

Zprávu o odchodu Pavla Zajíčka (72) potvrdil na sociálních sítích jeho vydavatel Vladimír Lábus Drápal z Guerilla Records. Zajíček podlehl dlouhodobé nemoci, k níž se v posledních dnech přidružil zápal plic. Patřil k signatářům Charty 77 a mezi umělce perzekuované komunistickým režimem, který jej v roce 1976 ve vykonstruovaném proces poslal za výtržnictví do vězení.

Na Instagramu ho najdete pod jménem Čichal Sporák. Už tohle krycí jméno ukazuje, že písničkář Michal Horák má specifický smysl pro humor. Takový by možná byl Harold Lloyd, kdyby ve zlatém věku grotesky mohl zpívat. Michal je svým způsobem zázračné dítě. Vždyť který současný český zpěvák měl svůj první hit už ve dvaceti!

Za slávou jedné z hvězd devadesátých let, moderátora a zpěváka Martina Tankweye, je čaj. Černý kluk ze Zaire jej uměl fantasticky připravovat a na to, že to navíc dokázal předvádět s okouzlující elegancí, se lidi chodili dívat. Nikoho tehdy ani nenapadlo, že se dívá na budoucí hvězdu českého reggae a na dočasného krále diskoték.

Album Soft Rock Line je devátá dvojitá deska z nepojmenované edice, vycházející z archivu Supraphonu z šedesátých až devadesátých let minulého století. Obsahuje zajímavou kolekci třiceti sedmi písní, které mají až překvapivě blízko k dnešní domácí mainstreamové poprockové produkci. Dokonce se dá říci, že řada skladeb mohla klidně vzniknout v dnešní době a nikomu by nepřipadala stylově zastaralá.

Pokud existuje kategorie popůlnoční jazz, nová deska kontrabasisty Roberta Balzara a jeho dvou spoluhráčů toto pojmenování naplňuje měrou vrchovatou. Sedm intimních skladeb pro klavírní trio má v sobě kouzlo samoty a snění beze spánku.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v únoru roku 1994?