Nový rok na koncertních pódiích začal opravdu řízně, až freneticky. Švédská čtyřka Royal Republic ve vyprodané Arše představila řízný set, který si na nic nehrál, nepředstíral žádné umění, ale chrlil do lidí v krátkých, úderných a sloganovitých písních vodopády energie. „Přišli jsme na chvilku vás udělat šťastnými,“ řekl v jedné chvíli zpěvák a kytarista Adam Grahn. A tak tomu opravdu bylo.

Koncertní album může dopadnout jen dvěma způsoby. Buď je lepší, nebo horší než koncert sám. Kdo byl na Pokáčově vystoupení v O2 areně a není vysloveně velký obdivovatel jeho písní, musel být zklamán. Z desky ale jeho koncert vyznívá mnohem lépe. Je to víceméně Best of Pokáč naživo.

Už několik let patří mezi tradice Malostranské besedy vánoční koncert Luboše Pospíšila. Slovo vánoční patří do uvozovek, protože Pospíšil na něm nezpívá vánoční písně, jen naděluje svému nadšenému a oddanému publiku písně, které má rádo. A že své oddané příznivce stále ještě má, o tom svědčila účast posluchačů. Sálek praskal ve švech.

Každoroční vánoční večírek štamgastů hospody U Vystřelenýho oka na Žižkově v neděli 18. prosince vylepšilo vystoupení nezapomenutelných hvězd českého pub rocku osmdesátých let, skupiny Garage.

Už je to hezkých pár let, co jsem poprvé viděl Radůzu. Bylo to na Malé Straně v Baráčnické rychtě. Stála sama s tahací harmonikou uprostřed kruhu stojících posluchačů a zpívala jako o život. Když kdosi v davu vyrušoval, přišla k němu a natáhla mu jednu takovou, že všem klesla brada. Od té doby hodně vyměkla, ale konečně má nástupce. Jmenuje se Rozálie.

S filmovými biografiemi pop hvězd se roztrhl pytel. Po úspěchu životního příběhu Freddieho Mercuryho a Eltona Johna se v těchto dnech dostává do kin story Whitney Houston, výjimečně vokálně nadané hvězdy osmdesátých let. Jmenuje se podle jednoho z jejích největších hitů I Wanna Dance With Somebody.

Vltava patřila a patří mezi nejosobitější kapely u nás. Každý, kdo poslouchá některou ze sedmi jejich desek, je překvapen nejen jejich neuchopitelným hudebním stylem, ale i bezkonkurenčně zvláštní poetikou jejich písní a výrazným rukopisem frontmana Roberta Nebřenského.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v prosinci roku 1992?

„Jste normální?“ odstartovala Mucha v dlouhých oranžových jednodílných šatech nejspíš z výprodeje svůj koncert v Malostranské besedě. „Já jsem toho včera řekla tolik, že dneska budeme jenom hrát.“ A spustila ječivým hlasem jednu ze svých nejznámějších písní #metoo.

Mikoláš Chadima si sám vytvořil recenzi vlastní desky. Ve skladbě Výletní loď zpívá: „Šedou mlhou v šedém dešti / šedošedý parník pluje / šedým dnem a šedou nocí / šedý kouř se za ním válí / po hladině šedé řeky“. K tomu není co dodat. Text Ivana Wernische výstižně zachycuje ponurou atmosféru alba Svět se rozpadá.