„Byl to vždy můj sen / stát se tvým nápadníkem / z okna se díváš ven / krčím se za patníkem,“ recituje Michal Hrůza svůj první text, který napsal někdy v jedenácti nebo dvanácti pro kamarádku Moniku. Dodnes si ho pamatuje a s úsměvem ho řadí ke zhruba sto padesáti dalším písničkám, které „pustil ven“, což znamená, že mu vyšly na nějakém nosiči.

Kdo byl Petar Introvič? Leader skupiny Bluesberry, klasik českého blues. Charismatický interpret vtipných textů, vynikající hráč na foukací harmoniku, nadšený organizátor všemožných hudebních a sportovních akcí, fanatický cyklista. Vedle Ivana Hlase, Ondřeje Hejmy, Václava Kopty a bratří Tesaříků jedna z ikon hanspaulské subkultury sedmdesátých a osmdesátých let. Originální osobnost, kterou – jak říkají pamětníci – jedna třetina lidí nesnášela a dvě třetiny milovaly.

Tak Gaia Mesiah mají nové album Vlnobytí! A k němu patří press day, setkání s novináři. Face to face. No, to byla tentokrát palba! Marka Rybin i Josh Stewart jsou temperamentní a výmluvní lidé, kteří mají co říci. Navíc z nich září radost, že bouře, které kdysi uvnitř skupiny prožili, jsou za nimi.

Vanua2 natočili velmi příjemnou desku Two Of Us. Na jejím křtu v Lucerna Music Baru ale ukázali, že naživo jsou ještě lepší, respektive bližší českému rockovému vkusu.

Dvě velmi perspektivní osobnosti české scény, písničkáře Terezu Balonovou a Martina Chobota, hostila 1. dubna Malostranská Beseda.

Švandovo divadlo na Smíchově není velké, ale zato ideální pro komorní typ hudby, který provozují Bratři Ebenové. Těžko jejich styl pojmenovat. Obvykle bývají řazeni do škatulky jménem folk, ale to by bylo příliš jednoduché.

Annabelle, Deaf Heart a sál pro tři stovky diváků, to je ideální kombinace. Jsou to duchem podobné projekty, jimž perfektně sedne úzký kontakt s publikem. Nepřinášejí nic zásadního, ale snaží se svou pozitivní energii přenést publikum. V něčem se jim to daří, v něčem ne, ale člověk se s nimi nenudí.

Takový pohřeb Žižkov ještě nezažil. Psal se 8. únor 2022 a přesně v šestnáct hodin přijel před žižkovskou hospodu U Vystřelenýho oka pohřební vůz. Dva černí havrani s klením vynesli úzkými schůdky na zahradu, kde se obvykle konají koncerty, rakev. Prostor byl zcela zaplněn tamními štamgasty, lidmi z jiných žižkovských hospod, muzikanty a známými. Samozvanými řečníky bylo proneseno několik uplakaných opileckých výronů slov.

Říká se, že kdo si desky Jiřího Schmitzera půjčí od kamarádů, už jim je nikdy nevrátí. Tak dovedou jeho písně přirůst k srdci! Teď právě sedí ve skoro prázdné kavárně Ypsilonky, a zatímco je za okny vidět čilý ruch, svým charakteristickým, lehce nakřáplým hlasem zrovna pomalu a potichu vypráví, jak zkoušel být profesionálním textařem.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v březnu roku 1993?