Před začátkem koncertu postupně nabíral na intenzitě reprodukovaný zvuk deště. „Přichází bouře, pane Wayne,“ řekla by Catwoman, a měla by pravdu, protože pódium se zaplnilo muzikanty a déšť přešel v impozantní koláž hudebních motivů z trilogie o Temném rytíři. Z žádného soundtracku se nehrála pouze jedna samostatná skladba ve své původní podobě, obvykle šlo právě o spojité koláže několika hlavních hudebních témat s aranžemi upravenými pro potřeby koncertního provedení. Obvykle šlo tak o tři nebo čtyři motivy, v případě Gladiátora, který zakončoval první polovinu koncertu, se tam prý povedlo vměstnat motivy úplně všechny.
Zimmer od svého minulého turné upravil setlist i některé aranže, takže nešlo o stejnou show, jakou jsme mohli vidět v Praze před pár lety. Vypadl třeba Dunkerk, bondovka Není čas zemřít nebo Poslední samuraj, naopak přibyla závodní novinka F1, u dalších filmů se mírně prostřídala témata, ty největší hity však nemohly chybět. Se Zimmerem opět přijela působivá přehlídka hudebníků z celého světa, dohromady šlo o desítky muzikantů, od orchestrální sekce přes dvě bubenice se dvěma plnohodnotnými sadami bicích, dále zpěváky a sólisty na nejrůznější běžné i méně obvyklé nástroje. Abych jmenoval alespoň několik z nich, byly to třeba zpěvačky Loire Cotler (do morku kostí pronikající vokály v Duně) a Lisa Gerrard (Gladiátor), jihoafrický zpěvák Lebo M s dcerou Refi (Lví král), virtuózní kytarista Guthrie Govan nebo slovenská flétnistka Veronika Vitázková.
Samotný Zimmer v pauzách mezi skladbami nadšeně komunikoval s publikem, buď se dělil o střípky z pozadí příprav filmů nebo koncertu, nebo průběžně představoval jednotlivé muzikanty, obvykle podle toho, kdo zrovna zazářil. Často to byli zpěváci, ale i třeba Govan si vystřihnul impozantní improvizované sólo u Muže z oceli, do frenetické skladby 160 BPM z Andělů a démonů zase přibylo sólo pro bubeníky. Skladatel a multiinstrumentalista Zimmer mezitím střídal klávesy, elektrickou kytaru i baskytaru a bylo na něm vidět, jak moc si to celé užívá.
První polovinu zahájil déšť, po přestávce k začátku druhé polovině analogicky zval zvuk mořského přílivu, který přešel do skladbě Dream Is Collapsing z filmu Počátek. Druhému dějství dominovaly zejména velké koláže motivů ze Lvího krále, Interstellaru a Pirátů z Karibiku. U závěrečné sekvence Interstellaru překvapil úplně nový prvek show – vystoupení artistky v kombinéze pokryté stovkami malých zrcadel, která odrážela světla reflektorů a proměnila tak O2 arenu v nebe poseté hvězdami. U Pirátů z Karibiku se kromě hlavních motivů přidala ještě skladba Kraken, jejíž koncertní aranže si ovšem vzali do parády Guthrie Govan a houslistka Molly Rogers a přidali jí dle Hansových slov „cojones“ (koule), takže se z ní stala regulérní rocková vypalovačka.
Zvuk byl po celý koncert velmi slušný, což je úctyhodný výkon zvukařů vzhledem k tomu, kolik desítek nástrojů a vokálů měli na starosti a jak často se jejich sestava proměňovala. Těch pár případů, kdy některá stopa byla v mixu schovanější, než by měla, ani nestojí za řeč. Na obrazovkách vzadu se promítaly záběry na muzikanty a obecné vizualizace (chapadla pro Krakena, kresby zvířat pro Lvího krále atd.), nikdy však záběry přímo z filmů. Dost možná hlavně kvůli autorským právům, na každý pád je to ale dobře. U sledování filmu možná soundtrack má divákovi splynout v celkovém dojmu, tady ale hudba měla být a také byla v centru pozornosti.
Setkání s Hansem Zimmerem a jeho tvorbou zkrátka stojí za to nejen v kině.
Hodnocení: 87 %
Hans Zimmer
O2 arena, Praha
11. listopad 2025
